Moje první ženy...

středa 14. říjen 2009 19:23

Pro zpovídání  nebo chlubení se  je  v našich médiích místa někdy až moc. A celebrit – těch ochotných a upovídaných je také nemálo. A téma „Já a ženy“  nebo  naopak  pak bývá  také časté…

Jsem už ve věku, kdy mládí  je  (snad i zákonem) promlčené, ale i tak nemám  co tajit. Dnes se  podělím a rád  o svém setkávání s (nejen prvními) ženami.  Se svojí první ženou jsme se potkali před… no, řekněme před dost lety, a tak  když  letos  občas nahlížíme do  toho, co nás čeká, už slyšíme také tiché kroky blížící se naší zlaté svatby. Abych upřesnil čtyři první slůvka předešlé věty, prohlašuji, že žádná druhá nebyla…a  ani jsem nechtěl.
Ale co jsem chtěl,  je představovat jiné ženy, které mne zaujaly.  Vznikla tak zajímavá práce-až přímo koníček: dozvědět se více o ženách (a to nejen rodaček z jihu Čech), které mají u svého jména  dovětek:  prvenství. A mezi nimi jsou i ty „moje první“.

Před rokem jsem se zde podělil se čtenáři o nahlédnutí za zdi jednoho bytu v Táboře, kde se setkávaly tři ženy, o jejich životě a díle se psalo a hovořilo u nás i v zahraničí a které si zaslouží připomínání jejich prvenství v naší vlasti. dum-nedbal.jpg Byly to sestry Pavlíkovy:  Milada Petříková-Pavlíková byla r.1921 promována inženýrkou architektkou jako první žena v ČSR a mladší Libuše Paserová-Pavlíková, které patří od r.1929 zajímavé prvenství–první  operní pěvkyně z ČSR v angažmá scény La Scala v Miláně.  [Před ní zde působila v letech 1865-79  Teresa Stolzová (1834-1902), sopranistka českého původu].   Třetí ženou v táborském  bytě byla jejich teta Anna Honzáková, která  byla r.1902  jako první žena promována na doktorku medicíny – MUDr. na české lékařské fakultě v Praze. Ženy,které si zaslouží připomínání jejich prvenství v naší vlasti. Tolik malá připomínka mého staršího článku.


Nedávno jsem získal od jedné milé a hodné čtenářky informaci o další ženě, která si zaslouží připomenutí. A tak  výsledek své práce  zde nabízím jako  čtení o zajímavém a také nelehkém životě jedné z  českých „prvních žen“.
Začneme pohledem do Prahy před 133 lety – to se v Sokolské ulici č.1500  narodila 10.ledna 1876 Olga Fastrová –  učitelka; překladatelka, spisovatelka a  redaktorka novin a časopisů – který bývá označována jako první česká profesionální novinářka.

Jak  šel život… Narodila se v rodině poštovního oficiála Františka Cikharta a Marie, roz.Bártové a při křtu dostala jméno Olga Anna. Od svých  deseti let žila s rodinou  v Táboře (rodném městě maminky). Zde Olga chodila do dívčí školy, navštěvovala rodinu Karla Nedbala, jako žačka jeho dcer Elišky a Luisy – učitelek hry na klavír, znala se s mladým Oskarem Nedbalem. (foto domu proti divadlu)  Také zde také vznikly základy jejího  velkého zájmu o divadlo a také  sportování (zejména plavání a bruslení). Po předčasní smrti otce a po dokončení měšťanské školy se Olga s matkou a bratrem odstěhovali zpět do Prahy. Důvodem bylo též plánované studium na učitelském ústavu;  ten  absolvovala (1892-1896) a po maturitě-získání vysvědčení způsobilosti k vyučování na obecných školách v jazyce českém nastoupila jako učitelka na obecné škole v Rokycanech a brzy, aby byla blíže své matce, přestoupila jako podučitelka do obecné školy v Modřanech..V roce 1898 se o divadlo zajímající Olga seznámila s mladým  spisovatelem a dramatikem Otto Fastrem (nar.1872) a v říjnu se za něho provdala. Své zaměstnání musela podle tehdejších zákonů opustit, protože učitelky nesměly být  vdané. Olga Fastrová začala hned manželovi pomáhat s prací na tvorbě časopisu Thalia, který  sám financoval,  vedla administraci a pořizovala zápisy - ale také upozorňovala, že  časopis je prodělečný.  Fastr ukončil jeho  vydávání a brzy vyjednal vydávání (1899-1904) nového  titulu „Divadelní listy“, do jehož redigování se aktivně zapojila i Olga. V roce 1904 přijala nabídku od jiného vydavatele redigovat jeho nový čtrnáctideník pro ženy – Vesna. Navrhla i podtitul: „čtrnáctidenník ku zábavě a poučení českých žen“  a  zde kromě poezie a prózy  uváděla i zprávy o ženském hnutí, samostatné referáty o nejrůznějších ženských tématech, portréty žen, které uspěly v zahraničí; novinky v literatuře, divadle a  hudbě i výtvarném umění. Redigování Vesny se Fastrová věnovala pět let.


Život mladé rodiny však byl brzy těžce poznamenán… ottofasterblog.jpg Již v roce 1901 se u  Fastra poprvé objevily příznaky tuberkulosy. To ovlivnilo zčásti jeho pracovní úsilí i přes přechodná zlepšení. Olga se ho snažila  přesvědčit, aby se vzdal dráhy autora divadelních her a věnoval se klidnějšímu zaměstnání. On však toužil po tom, aby se jeho hry hrály a měl úspěch a tím také zbavil svoji rodinu existenčních starostí (vydávání časopisů Thalie a Listů stálo celé jeho dědictví po rodičích).  Spolupráce s divadelním ředitelem Janem Pištěkem (otcem herce Theodora Pištěka) přinesla od roku 1903  částečné zlepšení.
Zlom ale přišel v roce 1906, kdy zemřela ve věku 57 let  Olžina  matka  a  brzy nato byl na lůžko upoután Otto a v červnu 1907 ve věku pouhých 35 let dramatik, který bývá označen za tvůrce českého vaudevillu-veselé lidové hry se zpěvy,   těžké chorobě podlehl.
Olga Fastrová zůstala jako vdova na péči o tři  dcery  (osmiletou Jarmilu, šestiletou Olgu a čtyřletou Ludmilu) sama. Využila své jazykové znalosti francouzštiny a němčiny a překlady tvořily několik let převážnou část rodinných příjmů, stejně jako její práce, publikované v denním tisku a časopisech. Bezpečné finanční zajištění našla díky své píli u schopnostem roku jako  redaktorka Národní politiky, největšího deníku té doby. Kromě psaní byla i jinak činná; např.  vyučovala společenské chování v Městských ženských kurzech na Vinohradech. Svým dcerám se věnovala a umožnila jim vzdělání; Olga pomáhala  svému muži-podnikateli (stavitel), Jarmila (ing.chemie) byla uznávanou  a pilnou překladatelkou románů, překladům se věnovala i Ludmila.


Léta I.světové války přinesla i Fastrové problémy a to nejen pracovní. Hrozilo jí potrestání několikaletým žalářem za urážku mocnáře. Byla v bytě zatčena a odvedena do vězení trestního soudu. Horlivý auditor vojenského soudu ji udal, že 3. května 1915 v Praze v restauraci Obecního domu (byla zde s kolegy z redakce) - při hraní rakouské hymny prý dostatečně rychle nevstala a také potom opustila restauraci dřív, než hudba dohrála „Marš Radeckého“ a tím prý vnesla rušivý tón do atmosféry. Třetí den její vazby bylo řízení zastaveno a vdova, matka tří dětí, byla propouštěna.O zastavení vyšetřování a propuštění se velkou měrou zasadil vlastenec, voj.návladní  Antonín Licht, který tento případ později popsal v knize Válečné vzpomínky z doby persekuce. Čtyři roky trvalo, než se mohla veřejně v tisku zmínit o osobní zkušeností s perzekucí.
V prosinci 1936 odešla z redakce Národní politiky do důchodu. První česká profesionální novinářka zemřela po kratší nemoci v požehnaném  věku devětaosmdesáti let 8. srpna 1965.


Profese novinářky… Olgy Fastrové nebyla v začátcích vůbec lehká. Nejprve byla první módní referentkou a psala zejména módní sloupky (pod jménem Yvonna). Nespokojila se jen s popisem módy,  ale ukazovalo se, že měla za cíl i české dámy vzdělávat .Ale ve společnosti té doby  bylo zvykem oddělení mužských a ženských sfér vlivu a tak zařazení ryze ženské rubriky do seriózních deníků vzbudilo i nevoli mezi novináři. Některé její konkrétní texty (např.  týkajících se mužských zlozvyků v oblékání) vyvolaly nepříjemné a posměšné pozornosti a kritiky  (také často od Jaroslava Haška), ale popularita radící Yvonny stoupala a Olga Fastrová se těšila i všeobecné známosti zejména v Praze.
Vydavatel ji jako módní referentku v r. 1910 zaměstnal na plný úvazek a tím se  ve svých 34 letech stala první ženou v Čechách zaměstnanou v redakci deníku na plný úvazek. A „Ženská hlídka“ v nedělním vydání NP se stala pravidelnou přílohou. Pokrokovější i určitým způsobem rezervovaný přístup k ženské otázce byl u Olgy Fastrové patrný celá léta; souhlasila s ženským hnutím zejména v oblastech, s nimiž měla zkušenost a k problematice většinou přistupovala se „zdravým selským rozumem“.
Kromě módy a rad  byla Fastrová známá také jako autorka fejetonů  Zabývala se v nich jak událostmi doma i v zahraničí, kulturními novinkami nebo výročím významných žen, tak čerpala ze svého cestování v Belgii, Paříži, Turecku, Srbsku, Itálii.  Zaujala  emotivností, popisem prostředí a života krajanů Čechů. Výrazně se vymykal tematické skladbě ostatních  fejetonů  jeden její text z r.1919 - kritika komunistických myšlenek, Fastrovou  popsaných až do absurdní roviny pohledu na život v  komunismu.
Od dvacátých letech se Olga Fastrová již těšila společenskému uznání, ve třicátých letech se věnovala tématům souvisejících s hospodářskou krizí a dopady na život českých žen, například propouštění vdaných žen z úřadů. Jako novinářka se dočkala uznání nejen veřejnosti, ale i svých kolegů a když slavila  šedesátiny, byly blahopřejné a biografické příspěvky ve třech desítkách novin a časopisů. Byla členkou  Českého svazu novinářů a   Syndikátu československých novinářů.
... a také spisovatelka
Pilná a nadaná  Olga Fastrová nebyla jen novinářkou. Její první  beletristická práce  s názvem „Román naivky“ - vycházela již v roce 1903 na pokračování v Divadelních listech  a r. 1907 dokončila svůj první román – „Fata Morgana“. V něm se děj odehrává v menším  městě  a některé postavy odkazují k osobám spojeným s jejím dětstvím v Táboře (např. doktor Binder, otec  hrdinek, připomíná dr. Karla Nedbala a mladý houslový virtuos Otto Binder zase skladatele Oskara Nedbala). Olga Fastrová  také často popisovala v dalších románech Táborsko, většinou jako protiklad k velkoměstské Praze.
Ještě pár slov o manželovi…
Otto Faster za deset let své tvorby napsal 2 romány, 8 her se zpěvy, 12 činoher a několik her přeložil. Popularitu získal  zejména jak   „Krásnou Lídou“ , tak „Pražskými švadlenkami“ , z nichž Fastrův  kuplet „Na Belvederu, tam v podvečeru…“ brzy zpívala celá Praha i širší  c.k. mocnářství. Za první rok měly „švadlenky“ stovku repríz. Námět hry byl i zfilmován jako fraška (němý film,1929). Melodie můžeme slyšet i na CD, vydaných u nás v roce 1991,1999 a 2007.
… a jeho ženě
I když se Olga Fastrová  okolo roku 1922 vzdala svého snu o úspěšné spisovatelce, není výčet jejích tiskem vydaných prací zanedbatelný – 8 románů, 4 sbírky povídek, 2 společenské příručky a nejméně 2 překlady her. Její jméno je zahrnuto v Lexikonu české literatury  a jako spisovatelka románů s ženskou tématikou je  uvedena v Přehledných dějinách literatury české. (foto Olgy Fastrové jsem zatím nesehnal)  
--------------
Při podrobnějším pohledu na údaje o věku paní Fastrové  a na výčet  její práce  se mi vloudil do myšlenek jeden  otazník… Co když má pilnost a široký záběr zajímavých námětů vliv na dlouholetý život autorek…?!  Abych nebyl nařčen z nemístného nadržování něžnější půlce lidstva, tak si myslím, že se  to týká i mužských psavců, že… :-)   
Přeji všem kolegyním a kolegům na blogu  dobré náměty a pohodu při psaní –  a tím přinášet  všem váženým  a milým  čtenářům  následně  pohodu při čtení…

14.10.2009 Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

O životě(nejen bez růžových brýlí)...

I když nemám vždy životadárné a hřejivé slunce nad hlavou... ještě a stále mám rád život a to v dobré a slušné společnosti.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora