Nobelova cena míru rodačce z Prahy…

úterý 3. listopad 2009 11:25

Jen pár týdnů uplynulo od překvapivého ocenění amerického prezidenta   Nobelovou cenou za mír 2009.  Vyvolalo to ve světě smíšené reakce. Ale jaké,  to není cílem tohoto článku.  Dnes se vydáme na návštěvu za jednou dámou, která  si tu prestižní poctu jistě zaslouží...

Vrátit se však musíme do Prahy před mnoha lety… Tam spatřila  světlo světa 9.června 1843 dcera  hraběte Josefa F. Kinského a Žofie Körnerové. Při křtu dostala jméno Berta (Sophia Felicitas) Kinsky. Malá Berta část dětství žila s matkou i na palac1.jpg  Staroměstském náměstí v paláci Kinských, ale pro nerovnost původu Žofie  i skutečnost, že otec hrabě zemřel nedlouho před narozením dcery, byly  vztahy mezi matkou Berty a širší rodinou Kinských napjaté. Proto obě odjely do  Brna a žily v sídle Bertina poručníka šlechtice Egona Fürstenberga. Zde se Bertě dostalo kvalitního vzdělání, její schopnosti ve spojení s jazykovým nadáním ji uvedly do světa  hudby, zpěvu a umění i humanistických věd (naučila se  kromě rodné  češtiny a němčiny i francouzsky, anglicky a italsky). Od svých 13 let pak žila ve Vídni u tety a  vzdělaná  sestřenice Elvíra  ji zasvětila  do literatury a filozofie. Až v roce 1873 přijala Berta  místo guvernantky v rodině velkopodnikatele barona Karla von Suttner a vyučovala jeho čtyři dcery (hudbu a jazyky); sblížila se s jejich starším bratrem Arturem (1850) a  přes nesouhlas jeho rodiny  se  v červnu 1876  za něj tajně provdala. berta1.jpg Oba odjeli na pozvání Bertiny přítelkyně  do Gruzie¸ vyučovali  v šlechtických rodinách,  psali pro noviny a také pracovali ve vojenských lazaretech při rusko-turecké válce. Zejména Berta (již baronka Bertha von Suttner)  zde poznala velké a zbytečné utrpení.  Tato doba byla začátkem  její nová filosofie – zbytečné utrpení,  přinášené válkou,  začalo být  zlem, proti kterému je třeba se postavit. V roce 1885 se oba vrátili  do Vídně, došlo k usmíření s rodinou a  návratu do rodinného zámku Harmannsdorf  v Dolních Rakousích.  Oba  byli jako již uznávaní publicisté a spisovatelé vítaní mezi literáty a intelektuály-v Paříži i Vídni.   

Berta Suttnerová napsala román "Die Waffen nieder!" , v angličtině  jako "Lay Down Your Arms". Tato kniha vyvolala (1889) velký rozruch a postavila autorku na start cesty mezi přední představitele mírového hnutí ve světě. Začala se  angažovat v protiválečných aktivitách v Evropě; jezdila  na  první mezinárodní kongresy; obhajovala práva žen a vyjadřovala svůj odpor k antisemitismu.  Např.: Založila rakouskou pacifistickou organizaci (v říjnu 1891) –  Osterreichische Friedensgesselschaft a také   Rakouskou společnost přátel míru - Österreichischen Gesellschaft der Friedensfreunde a byla zvolena její  prezidentkou (tou  byla až do své smrti);  na 3. mírovém kongresu  (1891) v Římě byla zvolena  viceprezidentskou  Mezinárodního mírového byra. Kongres se konal na Kapitolu a  Suttnerová byla  vůbec první ženou, která kdy na tomto historickém místě pronesla řeč. Podílela se na zřízení Mezinárodního soudního dvora se sídlem v Den Haagu;  předala císaři Františku Josefovi  I.  (v létě 1897) podpisový arch s obhajovací řečí pro mezinárodní arbitrážní soud; připravovala  první  Mírovou konferenci v Haagu (1899) a byla na druhé v r.1907; účastnila se Světového mírového kongresu v Monaku (1902); na Mezinárodní ženské konferenci v Berlíně (1904) přednesla   na závěrečné mírové demonstraci svoji přednášku. Byla delegátkou  Světového mírového kongresu v Bostonu - 1904 (USA-stát Massachusetts) a ve  Washingtonu DC byla pozvána do Bílého domu k rozhovoru s prezidentem Theodorem Rooseveltem (podruhé byla v USA v roce 1912 a  přednášela tam ve více než padesáti městech).

Berta Suttnerová udržovala   kontakt se svou rodnou zemí a  za  pacifistu a za svého stoupence považovala také T.G.Masaryka; setkávala se s básníky Svatoplukem Čechem a Jaroslavem Vrchlickým. Již na podzim 1895 byla v Praze, jednala o ustavení české sekce Mírové společnosti, ale její snaha se setkala s neúspěchem a  nepochopením německé strany.  V srpnu 1904  v Mariánských Lázních přednášela Berta Suttnerové jako  prezidentka rakouské Mírové společnosti a její přednáška o pacifistickém hnutí a o boji s válkami měla mimořádnou návštěvnost.

Suttnerová publicistka a spisovatelka

Při pobytu v Gruzii psala články a literárně náročné stati pro vídeňský a berlínský tisk; psala zprávy o Rusko-Turecké válce 1877; také několik novel, které byly publikovány a našly brzy své čtenáře. Spolu s manželem Arturem  přeložili epos Šota Rustaveliho “Muž v tygří kůži“, nejvýznamnější památku staré gruzínské literatury.

berta2.JPG  Jméno Berty Suttnerové se stávalo v literárních kruzích Evropy pojmem a po návratu do Vídně  se Berta  v psaní soustředila na myšlenku mírového světa bez válek. V knize "High Life"  (1886)  psala o respektování člověka a jeho svobodné vůle rozhodovat o sobě samém. Dále psala dva roky knihu, kde  vyjádřila co si myslí a cítí - bolest, kterou v ní vyvolává představa války –a v r.1889 vydala knihu  Die Waffen nieder. Kniha byla brzy přeložena do 25 jazyků a opakovaně vydávána; v češtině  jako „Odzbrojte!“ vyšla v roce 1896 v překladu  spisovatelky Vlasty Pittnerové  s dedikací  „Památce Vojty Náprstka, iniciátora  překladu knihy“.Román měl  všude nebývalý ohlas:  v kritikách se objevilo i  srovnávání jeho významu s biblí; do historie vešla i slova: „Třebaže kniha není pochopitelně schopna změnit svět, román Suttnerové má k tomu blízko.“  Protiválečné dílo přivítal také Alfred Nobel (v roce 1890 napsal Suttnerové v dopise:  "Milá baronko, přítelkyně! Dočetl jsem právě Vaše mistrovské dílo. Praví se, že existuje 2000 různých jazyků - je to o 1999 víc, než je nutné - překlad Vaší vynikající knihy by ovšem neměl chybět v žádné z existujících řečí, aby mohla být všude čtena a diskutována.... Váš jednou provždy a ještě víc Alfred Nobel.“

Suttnerová napsala  nejen řadu románů, ale také divadelní hra, povídky a pacifistické spisy.Svoje poslední dílo - vydané v roce 1914 - nazvala "Vzlety lidstva:Román budoucnosti.

Setkání Berty Suttnerové  s Alfredem Nobelem

Bertě – ještě svobodné  guvernantce Kinské v rodině Suttnerů -  se  dostalo (1875)  doporučení  změnit své zaměstnání, a to od  paní baronky, aby tak zabránila dalšímu vztahu mezi  Bertou a jejich synem. Berta reagovala na inzerát o hledání sekretářky znalé jazyků,  přijala nabídku a odjela do Paříže. Nastoupila jako tajemnice u Alfreda Nobela.(foto) nobel1.jpg Ten však  byl  brzy povolán švédským králem  do vlasti a tak se Berta  jen po pár týdnech práce vrátila do Vídně (reagovala také na Arturovu písemné prosby a žádost o sňatek).

Krátký čas, který  prožila v  Paříži s Nobelem, položil základ k jejich celoživotnímu hlubokému přátelství a vzájemné úctě – a  k dopisování. Nobel si dobře rozuměl i s Bertiným manželem a ještě se několikrát sešli.  Dopis, který 7.ledna 1893 Nobel  Bertě Suttnerové napsal, je zcela mimořádně důležitý; v něm  naznačil, že hodlá založit  fond, ze kterého se budou vyplácet ceny vědcům, lékařům a že také míní zřídit cenu  pro toho, kdo se nějak zasloužil o světový mír a porozumění mezi národy. Po smrti  Alfreda Nobela (10.12.1896)  jeho závěť prohlašuje, že  velký  majetek má být použit na "ocenění pro ty, kteří během předcházejícího roku prokázali největší přínos lidstvu". Velká míra vlivu na toto rozhodnutí se připisuje Bertě von Suttnerové – která  byla pro Nobela inspirací zejména při myšlence udělovat cenu za mír.  Nobelovy ceny se udělují od roku 1901.

Ocenění celoživotní práce

10. prosince 1905 obdržela Berta von Suttner jako první žena na světě Nobelovu cenu za mír, kterou převzala 18. dubna 1906 v Kristianii (Oslo).

socha1.jpg Žena, která svou literární prací a celoživotní činností pro zachování míru se  řadí do čela obránců humanistických idejí v Evropě druhé poloviny devatenáctého století – Bertha von Suttner – Kinsky zemřela po krátké těžké nemoci  ve svých 71 letech – 21.června 1914 ve Vídni.

Čestného ocenění se jí také dostalo (posmrtně) při proslovu Štefana ZWEIGA na Mezinárodním ženském kongresu k porozumění národů v Bernu (1917). Ve Vídni již řadu let existuje Společnost Berty Suttnerové, zabývající se odkazem jejích myšlenek. Ve skandinávských zemích se život a dílo Suttnerové stalo námětem pro stovky knih a rozhlasových pořadů.

Mnoho měst v Rakousku a v Německu nese její jméno v názvech ulic či náměstí;  ve Vídni na Favoritenstraße  je  (● viz foto vlevo) jako připomínka   socha s názvem „Die Waffen nieder“ (v r.1957-autor sochař  Siegfried Charoux);  Bertha von Suttner je zobrazena na rakouské minci v hodnotě 2 euro  a její portrét se nacházel i na starší rakouské bankovce. V listopadu 2005 se v budově Senátu ČR konala mezinárodní konference (při příležitosti stého výročí udělení Nobelovy ceny za mír) za účasti předních českých politiků a přítomnosti významných hostů. Deskaberthasuttner.jpg V roce 2006 vyšla obsáhlá  kniha „Život pro mír“ (originál Ein Leben für den Frieden), popisující život Berty Suttnerové. Autorka Brigitte Hamann, český překlad Alena Bláhová.

8.června 2006 byla  pražské rodačce Bertě  Suttnerové  v přízemí Paláce Kinských na Staroměstském náměstí slavnostně odhalena pamětní deska (foto  vpravo).

 

                                             x x x x x

Domnívám se, že Berta Suttnerová byla a asi ještě je ve své rodné zemi trochu (nebo téměř…?) zapomenuta. A zřejmě také dlouhá léta i úmyslně - (nejen od roku 1939) - ale i pak komunistickému režimu se tato šlechtična z dob Habsburské monarchie, která se snažila o mír a  porozumění mezi národy,  nehodila do jejich hlásané „jediné správné politiky“…

(byť   je  uváděna jako Rakušanka) – žena českého původu,  která bývala a je  označována za nejproslulejší ženu světa před první světovou válkou – si naši větší pozornost a   připomínání rozhodně zaslouží

 

Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

O životě(nejen bez růžových brýlí)...

I když nemám vždy životadárné a hřejivé slunce nad hlavou... ještě a stále mám rád život a to v dobré a slušné společnosti.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora