Do peněženky patří také…

středa 23. prosinec 2009 17:41

pěkná a hladká… Text kolegy o jeho již dříve napsaném článku mě navedl ke svému  šuplíku s archivem textů – a tak nabízím jeden vánoční příběh. Bylo-nebylo…

Když třeboňský šupináč definitivně doplaval svoji pouť, dal otec synovi velkou šupinu a radu, ať jí má vždy u sebe. Přinese mu prý štěstí. Nad pověry povznesený mladík si myslel své...kapr.jpg

Den po svátcích marně hledal peněženku. Pak si vybavil svoji cestu vlakem za babičkou, bundu pohozenou na sedadle - a měl jasno. Peněženka i s kapesným fuč ! „Tak táto, to se povedlo. To snad není ani štěstí, ale přímo klika, ne...!?“

K večeru cinknul zvonek. Vzápětí syn hlásil od kuchyňských dveří, že se vrátí za chvilku. Malá ručička hodin už pohladila desítku,když se vrátil. Otec se jen zeptal, zda stále platí, že chvilka trvá pár minut - a ne tři hodiny…

Čas ujížděl vyjetými kolejemi, ale vnímavějšímu pozorovateli nemohly uniknout změny u pana syna. Zmizely přebytečné vlasy, odložil oblíbené zašlé adidasky... i košile střídal častěji. V létě podnikl - prý s partou ze třídy, víkendový cyklovýlet po okolí Třeboně. Čas běžel nezadržitelně a opět se oblékal do vánočního hávu… A k známému sádeckému do „skororodné“ Třeboně pro kapra dojel iniciativně mladší z chlapů v rodině.vylov.jpg

Před svatovečerem, zahleděn do perleti vybrané čerstvé šupiny, pro sebe si broukal: „...jo, určitě to je kapr, který tehdy hřbetem hladil večerní hladinu Rožmberku... Sádecký to tvrdí.“

Rodinní posluchači pak ještě slyšeli, že přece když tu šupinu Jarce slíbil, slovo musí splnit. Ejhle - tajemství bylo venku!

Do vanilkou provoněné pohody se neslo synovo „přiznávací vyprávění“ o dívce, která mu tehdy přinesla peněženku. Našla jí ve vlaku a podle průkazky do knihovny zjistila adresu...A líbila se jí rybí šupina.

Mladý muž lehce držel v prstech duhově zbarvený plátek a díval se přes hlavy svých blízkých někam k jihu. Možná opět viděl stříbro letní vodní hladiny a cítil vůni dívčích vlasů.supinazkapra.JPG

Pan Krčín z Jelčan určitě zbudoval kdesi nad námi velké jihočeské rybí nebe - a až se tam duše toho minulého a nového kapra sejdou, bude jim dobře.

Schovat si kapří šupinu není nijak složitý proces – a ač i tak nemusíme věřit na pověry či zvyky - štěstí je prý ve svých podobách a náklonnostech kolem nás stále nevyzpytatelné.

 

Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

O životě(nejen bez růžových brýlí)...

I když nemám vždy životadárné a hřejivé slunce nad hlavou... ještě a stále mám rád život a to v dobré a slušné společnosti.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora