Listy z deníku III. – Nejen venku po dešti…

čtvrtek 25. únor 2010 17:25

Jsou nejen události a okamžiky, ale i pocity a sny, které život neviditelným perem píše hluboko do nitra člověka. A pokud je ten život  o trochu více komplikovaný nepřízní osudu, má interní deník také o trochu – nebo o hodně více popsaných listů...

Pod stromem…

podstromemblog.jpgPo dráze paprsků  uvíznutých v síti listoví

z přivřených víček stoupá vzhůru

jak bájný  Ikaros…

Zapřen v rámu vozíku   a zakloněnou hlavou

jsem pilotem  svých přání  a tichých  myšlenek.

Nad vodou…

kruhynavodeblog.jpgVidím se…

stačí  kapky z prstů a kola vlnek mě zhoupnou

a odnášejí…

Pomalu se objevuji -   rovnám -  jasním -   už zase jsem

Dál ale nemohu        Namáčím prsty… a znovu na cestu se dám

Návštěva…

(v rehabilitačním ústavu Kladruby)

Viděl jsem sedmnáctiletý smích  tak krásně ladil s nadýchnutou blůzkou

nad příslibem boků – a pak

pak již nic -  prázdné nic    a stíny v očích při slově vlak...

Rustav.jpg

Viděl jsem muže se vztyčenou hlavou  Michelangelovo torzo sražené trojnásobkem krutých  zlomů

živě žilo nadějí na návrat k dětem domů

berle.JPG Viděl jsem pohledy z obrazů tiché hradby vozíků

a všechny měly jeden rám

pohledy co dálkou chodeb šeptaly za měsíc  za dva… vykročím už sám

Viděl jsem bělomodrý   prostor prosycený vůlí

nevzdat se osudu co jinam cestu odklonil

Viděl jsem boje o dílčí zlomek  vítězství -

a  při odchodu jsem se tiše uklonil

Nezůstat sám…

Propadliště samoty má temné leptající dno…nezustatsam.jpg

Zdi bez výstupků tepajících žil a čas dokáže to

že mění život  na bezcenný troud    Na rukojeť světla nedosáhneš vleže…

Musíš vstát  a   pro ten  duel

vztáhnout schnoucí ale stále ještě svoje  paže a cítit prstem první schod…

Pak  z brány vítězů ucítit  živý  proud

Po dešti…

podesti.jpg

Trychtýřky bubnové palby mají odtroubeno navozikublog.JPG

pár opozdilců ještě kap- kap  jak post skriptum v listu…

Zem saje ze zrcadel louží -  tisíce sluncí na listoví stromů soutěží s jasem vypraného písku…

Vyjel jsem ven - sedím – sedím  a  dýchám umytý vzduch

a   píšu   slova    do     notýsku…

 

Z odpoledním sluncem hlazeného města čtenáře zdraví a všem pěkné jaro už brzy  přeje

(snímek z loňského léta)

Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

O životě(nejen bez růžových brýlí)...

I když nemám vždy životadárné a hřejivé slunce nad hlavou... ještě a stále mám rád život a to v dobré a slušné společnosti.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora