Čtvero jarních pohledů...

čtvrtek 11. březen 2010 11:48

„Čeho je moc - toho je příliš !“  si jistě říká nebo myslí většina lidí  u nás v Česku. Dalším otazníkem je: kdo nebo co za to může… Řeč (nejen) sousedských debat se stáčí ke vzpomínání na horší roky,  někdo ale spíše připomene  ty lepší.  Nebudu zapírat ani „mlžit“, často vzpomínám na to lepší  období přesně před dvaceti roky. To snad každý vyšel rád ven...

… a není divu. V neděli 11. března 1990 bylo tak pěkně, že nešlo jinak, než vstřebávat jaro plnými doušky v přírodě. Nádhera…! Však také ten den padl (v pražském  Klementinu měřený) teplotní rekord (přes +18 st.) tohoto konkrétního  dne za  více jak 200 let. V mnoha místech republiky byly teploty o dost vyšší. Ale vrátím se do reality dneška – do nízkých teplot, přeháněk  sněhových i více mokrých. Jak tady platí české pořekadlo: „Březen, za kamna vlezem – duben, ještě tam budem“ , že…?! Snad právě proto, že se už moc všichni těšíme, jsou další řádky jako můj „miniúplatek“ či prosba tomu či něčemu, co řídí běh jara v Česku, aby nám brzy dopřál pravé a lepší jarní pohledy.

Pohled první -  sobecký…

Nedávný rok měl až netradičně příznivé klima, pro jaro jak učebnicový vzor.  "No konečně, už bylo na čase...!" polohlasně vyřkl myšlenku, která ho ťukala už  cestou domů.svetrik.jpg Už více let, ne-li od svých –ceti let, vítá takový čas.  Čas konce anonymních bytostí...  Čas pro odkládání čepic, kabátů, šál a všelijakých zimních svršků - a  jsou zase ty příjemné dny žen v nadýchnutých blůzkách, svetřících a sukních.

Jako pokropený živou vodou s blaženým výrazem v tváři v pohodě došel až k prahu, kde s úsměvem poceloval paní  domu. sobec.JPG Zanedlouho jeho doušky podvečerní kávy byly doprovázeny manželčinými povzdechy a tichým monologem od zeširoka zívající skříně. Slyšel zamyšlená slova o nutné potřebě nové jarní blůzky nebo svetříku, o módnější sukni ani nemluvě. Takhle aby se prý  skoro styděla vyjít do ulic…  Náhle ale u skříně ožila jiskřičkou objevitelské radosti. „Ale v téhle bych zítra mohla, co říkáš?“ Ze zvyku na její slova souhlasně kýval, ale...  Najednou zbystřil.

Zaostřil zrak do ženiných  tázavých očí, úsměvné tváře a sjel pohledem k pasu - a vtom zaregistroval  z hloubi svého ega  klubající se protest: „Aha, to jako aby byla fešná, jo ?! Co má kdo venku koukat na jeho ženu, posuzovat jak jí to v blůzičce nebo svetříku sluší a jaký má  šmrnc a je šik.  Nějaký  úplně  cizí chlapi…?!“ Ani nedopil kávu a pošilhával z okna na večerní tmavnoucí oblohu. „No,snad se zítra zase ochladí“ - pomyslel si  a  mlčky otáčel stránky jakéhosi  časopisu.

Pohled druhý -  rozkvétání…

Odmala měla pro starého pána z garsonky v  patře  vždy včasné a zvonivé pozdravení - on pro ni vždy úsměv a někdy pohlazení po copaté hlavě. Ona mu občas otevřela dveře výtahu, doběhla k poště hodit dopis nebo podívat se do schránky v přízemí zda jemu nepřišlo psaní - on měl vždy slovo díku a někdy sladký bonbón. Tak to šlo několik let…

vanda.JPGA přišel jeden den, když se jaro už pomalu chystalo předat žezlo létu  a  opět se střetli u dveří garsonky. „Dobrý den !" – „Nazd... ale... Dobrý den, slečno !" Nový nezvyklý  pozdrav se jí vracel tichou ozvěnou v chodbě a  ještě i na chodníku. „Říkají, že pan Bureš špatně vidí - a hele, všimnul si...“  Smíšený pocit rozpaků z jakési vnitřní hrdosti ale i pochybnosti  ji zaplnil.  Snad automaticky, snad z jakéhosi tušení,  pootočila hlavu a zvedla oči. I přes sklo okna si všimla jemného úsměvu ve tváři muže.

Chtěla poskočit, tak jak to dělává, když má z něčeho radost. „Ale ne... to přece slečny nedělají, žejo?!“  Podvědomě se narovnala, usmála se do okna a zvolna se vzdalovala ulicí…

Pohled třetí – přehlédnutí  aneb NIC SE NEMÁ PŘEHÁNĚT...

Před rokem konstatoval  po trochu delší  zimě, že není ve své kůži. Skoro by se dalo říci, že ho jarní únava až bolí... Ani pivo mu nechutnalo, jak přemýšlel co s tím ?!  Často listoval před dlouhým usínáním v časopisech. A právě ve tom  svém už přímo sebekritickém týdnu uviděl článek: „Chceš-li být dlouho mlád a zdráv, dívej se hodně do zeleného, do tekoucí vody - a za krásnými ženami !" Prý to říkají muži v Arménii. Proč nevěřit, když  v té oblasti muži patří do světových  statistik dlouhověkosti, jak se právě  dočetl.

Druhý den si citát vystřihnul a začal... vodazelzenyblog.jpgProcházel se svižně kolem řeky, obešel  velký rybník a pod vysokou hrází postál u šumícího vodopádu z přepadu  do potoka. Doprovázel očima pěnu i vodní tříšť, stejně jako zrakem „povytahoval“ každou travičku a zelené lístečky v zahrádkách i kolem cest a pěšin.  Trasu přes městské sady kopcem ke klášteru brzy zvládl bez zadýchání.

Koncem května už kladně zhodnotil v zrcadle svoji postavu, zhluboka vydechl  - a vydal se do ulic rodného města  plnit třetí část té arménské zázračné rady. zenaauto.jpgZa dva týdny se cítil  být nejméně „lvem chodníků“.  Tolik krásných žen…! Málem si ukroutil hlavu a nevěděl, kterou ulicí jít a za kterou fešnou ženou se otáčet.  Pak se jednou otočil za  kráskou v nadýchnuté blůzce a šel, koukal se a koukal a šel - až nekoukal - a sešel z chodníku  do vozovky.  A bum a prásk !!  Ještě hodně letmo zahlédl, že to  bledě stříbromodravé auto řídila  mladá krásná modrooká brunetka…

Pohled čtvrtý -   probouzení…

jarokvetyblog.jpgJe věčným  neomylným přírodním budíkem a svým dechem probouzí lesy, louky i pole, vody i životadárnou mízu. A tichým kouzlem, aniž si toho většinou všimneme, probouzí i nás a je škoda nenechávat tu výzvu odeznít do ztracena… Na podívání se zblízka na jaro nepotřebujeme celé dny - stačí pár chvilek. Zamířit z domova tam,  kde čeká volná příroda.

Ochudíme pouze sebe a své zdraví, když necháme jaro klepat na okna dlouho  a s dnes tak obvyklým „Nemám čas !" se obrátíme zády.  Náš mnohdy až příliš unavený zrak pak nemůže sklouznout od zelené mozaiky listoví k modrobílé obloze a odtud dolů k mladým trsům trav – nemůže přijmout  tu bezplatnou léčebnou blahodárnost.  Nemůžeme ani vnímat jemný šumot jezu na řece, vstřebávat ho v klidu a pohodě a možná dospět k názoru, že je to lepší než kolečka šumivého multivitamínu ve sklenici vody. Hodinka "tichého dialogu" s přírodou nám může dát více než několik upovídaných sezení u módního psychoterapeuta…

Zima byla dlouhá - ale jaro většinou bývá  až krátké na to, abychom si jen říkali: „Jo,  ven…?!  Snad až za týden…nebo později “

snezenkyblog.jpg

Milí čtenáři,  v duchu slyším i hlasy nesouhlasné  a argumenty, že „na špacíry“  opravdu  čas není, zato  práce  je moc. Chápu, věřím a neodporuji… A vím, že zahrádkáři a sadaři,  chataři a chalupáři a mnozí jiní si jara užívají plnými doušky při práci…

Náplní dnešního třetího pohledu  je arménská rada – o třech cílech  jarního koukání. A  k tomu nabízím i (snad trochu odlehčenou)  ilustraci - a to nejen pro pány. ...Vyslechněte to veselé sluníčko - stačí  šipkou počítačové myši zamířit na obrázek vlevo   a „ťuknout“ do zvonečku – a pak se chvilku na ty tři cíle dívat…

Pěkné dny v  letošním  jaru  Vám všem  z tohoto místa  srdečně přeje,  také už na hřejivé jarní sluníčko   moc se  těšící

Rudolf Kukačka

jitkamoc hezké13:3814.3.2010 13:38:15
NULIKdyž jsem dnes ráno16:0913.3.2010 16:09:45
OlgaDPane Kukačko,16:1212.3.2010 16:12:04
LibušeNebojte přátelé,13:4612.3.2010 13:46:29
Eva, novBlatouchy10:5812.3.2010 10:58:06
Lída V.Vždy mě potěšíte!23:3411.3.2010 23:34:50
Lubošmusí přijít18:4611.3.2010 18:46:05
zuzanataky přeju Vám i nám,17:4011.3.2010 17:40:04
NaďaTaké Vám Rudolfe16:2411.3.2010 16:24:31
ZetkaJak jinak než hezké vzpomínání.15:4211.3.2010 15:42:15
esterPřipojuji se13:0611.3.2010 13:06:35
jan kouřilPřekrásně jste zakukall12:3111.3.2010 12:31:16

Počet příspěvků: 12, poslední 14.3.2010 13:38:15 Zobrazuji posledních 12 příspěvků.

Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

O životě(nejen bez růžových brýlí)...

I když nemám vždy životadárné a hřejivé slunce nad hlavou... ještě a stále mám rád život a to v dobré a slušné společnosti.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.