Mých 730 dní ve slušné společnosti…

neděle 28. březen 2010 10:01

Dva roky  mohou  být  jak  krátkým a lehkým - tak dlouhým a těžkým kusem života; mohou, ale i nemusí přinášet  něco příjemného nebo naopak nečekaně složitého. Mohou uplynout jak jarní bystrá voda  nebo se nekonečně loudat den po dni… Dá se říci, že  co člověk, to jiný a originální scénář pro hru, zvanou život.  Jedna z mnoha epizod v  mém již dlouhém scénáři  začala v pátek 28. března 2008   s podtitulkem  „Jak to vidím já“. Dnes - v neděli, také 28. března, ale 2010 - si říkám opět: „Jak to vidím...?“  A vychází mi, že se sluší  za  ty uplynulé  dva roky poděkovat.  Proč a komu…?

 

Odpověď bude jednoznačná - jen ještě trochu slov k té  zmíněné epizodě života: v ten pátek dopoledne  jsem vložil svůj první text na  bigbloger.lidovky a  pozdji další…  a další… a tak až  k tomu dnešnímu. Nedělnímu, v kterém  odpovídám na tu otázku proč a komu: Děkuji všem čtenářům za milá, povzbudivá a pochvalná slova; za další informace a poznámky  a také za kladná hodnocení u více článků. Těší mě, že jsem se za celou tu dobu nesetkal s ryze negativní nebo dokonce s hrubou reakcí. Řadě kolegyň a kolegů na bigblogu  patří můj dík  nejen za jejich rady, ale i za to, že byli a jsou mým vzorem.

Milé čtenářky, milí čtenáři, srdečně vám dnes také  děkuji za  důkazy, tukanidoklaves.jpg že mnoho hodin  u  klávesnice  (pro mně zatím ještě dostupného  pojítka se světem venku) jsem netrávil zbytečně a osamocen, nýbrž ve slušné společnosti.  Ve společnosti se svými adresáty-čtenáři, na které myslím jak při každé přípravě, tak   i  potom během svého nelehkého  „ťukání“ nových textů…

Není těžké odhalit, že jsem jihočeský patriot a rád píšu nejen o krásách, ale také o rodácích, kteří  si zasluhují  připomínku.  A tak rád na prahu třetího roku psaní  věnuji tento blog ženě,  s kterou je  také  právě dnes (v neděli 28.3.)  spojeno jedno výročí.

noty.JPG

 

Co Čech - to muzikant,  říkávalo se a snad to ještě platí. Netipuji, kolik čtenářů poznalo, co nám ty „puntíky na čárkách“  (jak občas děti mluví o notách) říkají.  Když alespoň polovina poznala, tak sláva…!!  Nejsme u zkoušky, takže: jsou to první tóny fanfáry z předehry  opery Libuše od Bedřicha Smetany - jsou slavné i slavnostní a  hrají se  na počest prezidenta naší republiky.

Komu dnes fanfáry… ?

Dávám je jako ouverturu připomínky  vážené ženy –  redaktorky Českého rozhlasu, hudební vědkyně, spisovatelky, překladatelky a propagátorky hudby. Mnoho pamětníků dodnes vzpomíná na rozhlasový pořad, který překonával rekordy v  poslechovosti.  Neopakovatelnou atmosféru mu dávala žena, která se narodila 6.8. 1907 v Táboře -  Anna HOSTOMSKÁ.

Vyrůstala v pelhřimovské hudbymilovné rodině, po studiu na tamním gymnáziu a na fakultě ve francouzském Lyonu nastoupila v  roce 1929 do Čs. rozhlasu (ten začal vysílat v r.1926).  Jako sekretářka se podílela na hudebním provozu, vedla korespondenci, financování a objednávání hudebních těles pro přenosy z kaváren, koncertních sálů a divadel.  Při práci začala v roce 1936 dále studovat - hudební vědu a sociologii na Univerzitě Karlově,  ale válka studia překazila v r.1939;  pokračovala proto ve svém vzdělávání až  v roce 1945 do r.1947.

Čím zaujala… hostomblog.JPG V letech 1945-1950 také vedla redakci smíšených pořadů, kde se vysílalo  vše  od  kabaretů až  po opery.  Je známo, že své pořady vždy pečlivě komponovala a dodávala jim překvapivou obsahovou kvalitu, zřetelnou myšlenku a především krásu nevšedního a přesto srozumitelného jazyka, který byl na tu dobu moderní, ne příliš sentimentální,ocadlikblog.jpg zato lidsky nesmírně sdělný. Tyto pořady svědčily  o velkém  přehledu, o znalosti světové i naší hudební literatury.

Jejím manželem byl muzikolog profesor Mirko Očadlík (1904-1964), který působil  mj. také v hudební redakci rozhlasu. Cenné hudební materiály, po jeho předčasném úmrtí, věnovala  Očadlíkově knihovně v jeho rodném městě Holešově.

Dva pořady, které jsou zapsány navždy v historii rozhlasu… Ten první Annu Hostomskou doslova vynesl mezi miláčky posluchačů - cyklus pořadů „Co máte nejraději“ s podtitulem operní pořady podle návrhů posluchačů. Vysílal se (od r.1952)  deset let, vždy přibližně hodinu jednou týdně a sledovanost byla tak vysoká, že např. k jednomu dílu dostala autorka až 14 tisíc dopisů; posluchače  zaujala možnost ověřovat si své hudební znalosti po zaznění hádankové otázky…V tomto seriálu zaznělo během jeho vysílání na 1400 úryvků ze 321 oper  od 138 skladatelů.

Druhý-nový cyklus „Hudba, kterou mám rád“ uváděla od r.1960; v něm osobnosti (např. Karel Höger, Dana Medřická, Max Švabinský, manželé  Zátopkovi) - vyjadřovaly svůj vztah k hudbě.  Tak, jak dnes mnozí čekáme na nový  díl  kvalitního a poutavého tv seriálu, tak tehdy to vysílání, kdy  paní Hostomská zasvěcovala své posluchače do tajů vážné hudby,  patřilo mezi  sváteční chvíle všedních dnů u rádia.

Knihy zůstávají…knihyblog.JPG Z díla Anny Hostomské jsou známé především knihy: Opera - průvodce operní tvorbou (poprvé 1955, 10.vydání 1999), Příběhy, pověsti a pohádky paní hudby (1959, nové vydání 1989 a 2007), Kouzelný svět (1960) a Labyrint hudby - ráj srdce (1967). Své odvysílané rozhovory pak vydala v knize Hudba a lidé v roce 1969.

Publikovala v časopisech, připravovala pořady pro Divadlo hudby, překládala operní libreta z polštiny, ruštiny a italštiny. Je až neuvěřitelné, že  z ohromné spousty  jejích rozhlasových pořadů  nezůstal v  rozhlasovém archivu zachycen ani jediný.... (ale hodiny záznamů „blábolů a frází“ z kdejakých tehdejších sjezdů asi  ano, že…?!)

Chvilka v Národním divadle… Začal jsem dnešní vzpomínku slovy o předehře k Libuši -  a jsem přesvědčen, že paní  Anna Hostomská by asi nebyla proti, když u této opery chvilinku zůstanu.Benackovalibuse1983.jpg

Jako publicistka a milovnice hudby  byla v Národním divadle 18.1istopadu 1983 při slavnostním večeru  k 100.výročí jeho znovuotevření a  sledovala  operní hvězdu  Gabrielu Beňačkovou (vlevo foto z 1983) v hlavní roli Smetanovy Libuše.   A zde si také asi potvrdila, že rozhodnutí tvůrců nabídnout právě  pěvkyni Beňačkové,  aby propůjčila svůj hlas postavě Emy Destinnové, bylo správné a úspěšné. V životopisném filmu Božská Ema (1979, rež.Jiří Krejčík) ji  hrála  Božidara Turzonová.     Stejně tak  ráda jistě sledovala se zaujetím již dříve mnohokrát vystoupení legendární  české sopranistky Marie Podvalové (1909-1992; v opeře ND v letech 1937-1978), která se proslavila především jako vynikající představitelka kněžny Libuše.

V létech důchodových… Ač v důchodu, pokračovala stále vitální  Anna Hostomská v rozhlase i mimo něj v hudebně-popularizační práci. Komentovala koncerty pro děti i dospělé a neodmítala účast na  mnoha besedách. Poslední z nich uspořádala (ve svých 87 letech) začátkem března 1995 pro spolek Minerva v Národním domě na Vinohradech. radizoano.JPG O své práci i pocitech  řekla:radizoano.JPG "Vždy jsem byla přesvědčena, že v každém člověku je schopnost vnímat i složitou hudbu. Jenže někteří potřebují pomoc. Byla jsem šťastná, že ji ode mne přijímají. A také pořád profesionálně poslouchám rozhlas. Zlobím se, když je nějaký pořad ušit horkou jehlou a raduji se z každého dobrého. A když jdu Vinohradskou třídou kolem rozhlasu, pořád je mi divné, že už tam každý den nespěchám, a srdce se mi zatetelí." Vzpomínáme... Redaktorka Anna Hostomská se za léta působení v rozhlase  stala skutečnou legendou a pro další generace rozhlasových pracovníků i nedostižným vzorem. Byla rozhodně osobností, na kterou nelze zapomenout.  Dodnes mnozí lidé, když slyší její  jméno, vybavují si pořady  - a mně osobně se zdá, že v jejich tvářích a hlase je  vidět a slyšet to tehdejší vnímané hřejivé krásno...

Tak jako kvalitní skladba má své finále, svůj konec a  ještě dlouho  tiše v posluchačích doznívá její krásná melodie - tak v úterý 28. března 1995 utichly poslední kroky  pozemské pouti paní Anny Hostomské … a  její dary   tiše zůstávají mezi  těmi, ke kterým hovořila...

melodie.JPG

V úvodu článku jsem  se zastavil u své  bilance dvou roků a  potom  děkoval. V závěru dnešních řádků bych chtěl – a také rád -   „vyťukat“ na všechny  monitory  v té mé slušné společnosti  stručně telegrafické,  ale srdečné přání :  " PĚKNÝ DEN !! "

Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

O životě(nejen bez růžových brýlí)...

I když nemám vždy životadárné a hřejivé slunce nad hlavou... ještě a stále mám rád život a to v dobré a slušné společnosti.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora