Nejen o cestách na Staroměstskou radnici, na Barrandov ….a ke zlatu

středa 14. duben 2010 07:18

Podobně jako 28. března v článku o  „730 dnech“ a  Anně Hostomské, otvírám dnes svůj „poznámko-vzpomínkový kalendář“ – a to u  dne 14. dubna.  Během uplynulých let se v tento den stalo jistě tolik událostí, že do své paměti jsme ukládali většinou jen  ty  přímo nás se týkající.  A těm patří později naše vzpomínky - některé vážné  i smutnější -  některé naopak vítané  častěji a s úsměvem…

O jednu vzpomínku z kategorie úsměvných se rád podělím: skoda440.jpg14. dubna před mnoha lety jsme dorazili  z jihu Čech na dolní část pražského Václavského náměstí, vystoupili  a  kolega z práce, zde v roli řidiče vozu  Škoda Spartak, odjel  něco si  obstarat a  že  v domluveném čase bude opět zde před hotelem. V pohodě  jsme tedy  vešli do recepce, karafiaty.jpg ubytovali se v zamluveném pokoji, upřesnili detaily ohledně slavnostní tabule, já doběhl nedaleko pro  objednanou kytici bílých karafiátů (viz origin.foto) a pak jsme se „hodili  do gala“. Vyšli na chodník a rozhlíželi se tak usilovně, až nás bolel krk - ale  Spartak nikde…a minuty se měnily na skoro čtvrthodinu.  Náš neklid profesionálně  vytušil a vyřešil starší pan portýr; za chvilinku  u chodníku stálo taxi, černá Tatra 603 a my vyrazili směr Staroměstská radnice.

Když  o trošku později  uviděl  spěchající kolega  naší již rozrostlejší sešlost uvnitř před obřadní síní, vydechl úlevou a pravil: „Byl jsem tam včas a  čekal, ale nesmlouvavý příslušník VB mě rázně vyhnal,  před hotelem byl totiž zákaz stání. Na dohled žádné volné místo k zaparkování, tak jsem objel Václavák až nahoru a zpět dolů  na Můstek a zase k hotelu.  No, strašný provoz a ty semafory… Trvalo to víc než zdrávo ! A vy jste tam nebyli, tak po chvilce jsem se ptal vrátného a ten jen mávnul rukou, a že jste už odfrčeli taxíkem. Teď parkuju vedle na Malém náměstí u Rotta, před koncem tam skočím a  s autem počkám před radnicí, jo ?“

orloj.jpg Při společném focení venku před vchodem mi ještě jemně doznívalo v mysli to dvakrát vyslovené "ANO", když  se hlásilo slůvko opačného významu. Ne -  marně se rozhlím - náš Spartak nikde. Jak se mi  také náhle jevilo rozumné to po příjezdu  mé   kývnutí  na taxíkařovu  větu oznamovací, že  na nás tady počká... A tak za doprovodu milé suity apoštolů na vedlejšín slavném orloji (foto) jsme pak opět odjeli Tatrou a ostatní svými auty  směr  „náš“ hotel v dolní části „Václaváku“.  A zase po chvíli, ještě před  prvním přípitkem,  se ve dveřích hotelového salonku objevil kolega  a pokrčil rameny: „Jen jsem vyjel od Rotta, cítím táhnutí volantu… a  bum - defekt kola. Než jsem našel hever, vyměnil rezervu a tu ještě ručně dofoukal, tak jste prý odjeli, říkal fotograf před radnicí“

Od té naší první společné jízdy manželské  jsme zdolali už dost velkou vzdálenost. A  příští duben bychom rádi – sice jen v místě bydliště - podnikli zase podobný přesun, ale trochu nevšední -  ke zlatu…  Ano, ona ta  popisovaní  cesta centrem Prahy se udála 14. dubna roku 1961 – tak k další prostřené tabuli  chceme potom zamířit na naši už  zlatou svatbu. A všechna auta by  určitě na všechny čekala na bezproblémovém místě…

-  ***  -

V další kolonce mého kalendária  je  u dnešního 14. dubna  napsáno jméno člověka, který si zaslouží připomínku. Nejenom proto, že se před mnoha lety vydal z našeho  města  také do velké matičky stověžaté Prahy… Táborský rodák - pan Vladimír NOVOTNÝ

se narodil se 17. 10. 1914 v rodině  obchodníka střižním zbožím Františka Novotného. Zde chodil do obecné i měšťanské školy a v roce 1929 se s  rodiči přestěhoval do Prahy. Jako sedmnáctiletý stu- dent gymnázia se zúčastnil, spolu s bratrem, výběru pro kompars ve filmu Před maturitou. V něm si pak zahrál maličkou roli jednoho z řady studentů; bratr Antonín v konkurzu na malou roli obstál natolik, že mu   režisér S.Innemann svěřil ve filmu hlavní roli (1932). A nezůstalo u jedné – stal se během krátké doby  známým hercem. Antonín Novotný (nar.15.3. 1913 v Táboře - zemřel v Německu 24.4.2005) hrál v řadě českých filmů postavy milovníků, mladých hrdinů a sympatických chlapíků; rolím dodával půvab uhlazeným zjevem, klidným a milým hlasem a často i melancholickým pohledem; hrál ve 24 filmech, v 7 z nich také zpíval. V roce 1942 skončil tuto kariéru a věnoval se plně dalšímu studiu chemie a potom výzkumné a vědecké práci.

Vraťme se  k filmu a mladšímu z bratrů Novotných – k Vladimírovi : natáčení ho natolik zaujalo, že hned v roce 1932 začal pracovat jako asistent kamery. V letech své dvouleté vojenské služby, ve Vojenském technickém ústavu, se začal hlouběji zajímat o animaci titulků a grafů – a potom v civilu založil (1935) vlastní atelier AFIT – Ateliér filmových triků.

Zrodil se kameraman…

který  v historii českého filmu vynikl jak samostatnou cestou i kariérou v animovaném filmu, tak i ve filmech hraných svými novými a  ojedinělými kameramanskými nápady. kamera2.jpg Byl u tvorby prvního českého  kresleného filmu Svatba v korálovém moři (1945, délka 11 minut) -  právě v Ateliéru filmového triku ve Štěpánské ulici č.33, kde se sešli  mladí tvůrci (např.Jiří Brdečka, Břetislav Pojar a Eduard Hofman). Později pracoval jako kameraman u světově známého autora Jiřího Trnky (např.Špalíček - 1947) svojí tvorbou se zařadil mezi kameramany - osobnosti české školy loutkové animace. Je právem považován  za fenomenálního průkopníka komplikovaných trikových technik. Z dnešního pohledu, v době digitálních úprav a jiných „kouzel“  se jeho postupy už jeví  jako „klasické“.

Nejen loutkové triky…

Tvorbu hraných filmů často obohatil svými nápady; např. film Císařův pekař a Pekařův císař (1951)  má historický primát–dvojexpozici.  Před objektivem-z poloviny zakrytým- odehrál herec  jednu postavu, pak se film v kameře vrátil zpět a zakryla se druhá polovina objektivu a herec odehrál roli dvojníka.divkanakosteti1.jpg

Když se v r.1967 točil film Ať žijí duchové a  nebyla skoro žádná triková technika,  Novotný vymyslel triky s trpaslíky (foto A) - použil systém nastavování zrcadel a využil perspektivu - a odlišných vzdáleností snímaných herců od kamery.   U zříceniny Krakovec nedaleko Rakovníka pak běhali v kostýmech dospělí členové sportovního  oddílu, ale diváci  potom na plátně viděli běhat trpaslíky. Za tuto práci dostal později na Mezinárodním filmovém festivalu pro děti a mládež cenu  za mimořádný přínos trikové složky filmu.

utopit1.jpg Z trikově velmi náročných a divácky  známých českých filmů zde připomenu:

Muž z prvního století -1961; Limonádový Joe aneb Koňská opera – 1964; Dívka na koštěti (Saxana)- 1971 (foto C); Šest medvědů s Cibulkou-1972; Jak utopit dr.Mráčka aneb konec vodníků v Čechách -1974 (foto vlevo  a výše B) ); Tři veteráni- 1983. Také televizní Arabela -1980 a Rumburak -1984. Nejméně u padesáti filmů  stál za kamerou nebo  jiným radil a  vymýšlel nové postupy. V letech 1952 až 1958 na FAMU  měl pedagogické vedení u tvorby nejméně 12 studentských filmů.

…a nejen zlato

oscarano.jpg Jméno Vladimíra Novotného se zařadilo mezi tvůrce prvního našeho filmu, oceněného v roce 1965 v USA prestižním  OSKAREM – jako nejlepší cizojazyčný film. Ano – jde o „zlatý“ film Obchod na korze režisérů Kadára a Klose.  Dále tento film získal cenu na MFF v Cannes;   Cenu newyorské filmové kritiky  pro nejlepší zahraniční film roku 1966 a další uznání na festivalech. Práce kameramana zajisté přispěla k tomuto úspěchu. Z dalších uznání poctivé a tvůrčí práce  vybírám: Zvláštní cena za kameru (na VI. Mezinár. filmovém festivalu 1957)  ve filmu Ztracenci -1956. K tomuto filmu vybírám z pozdějších reakcí: „K působivosti filmu navíc přispěla i netradiční kamera Vladimíra Novotného. Její tzv. subjektivní záběry snímané především z pohledu jednající postavy, což ještě více zvýraznilo existenciální polohu tohoto filmu, nebylo do té doby až tak běžné. Film je opravdu výjimečný a působí neuvěřitelně svěže.“ Dále obdržel  státní vyznamenání „Za vynikající práci“ (1955) a jako prvnímu kameramanovi mu byla 21.1.1996 udělena Cena za celoživotní dílo od Asociace českých kameramanů.

A bez kamery…

Jaký byl mistr kamery v „civilním životě“…? Měl jsem  štěstí, že  se mi v „pátrání“ po rodácích podařilo navázat kontakt s dobrým člověkem, který mi velmi pomohl. Jsem rád, že právě on má  závěrečné slovo v mém povídání o muži, jehož krédo a zásady byly moudré a ušlechtilé…

Pan Antonín Novotný mi opět před pár dny psal, tak část cituji : „…Vladimír Novotný byl můj strýc-bratr mého otce… Strýc Vláďa mě měl  určitě rád a já jeho také… Žil s tetou v malém bytě v Nuslích a rád jezdil odpočívat na chatu u Berounky -  všichni sousedé ho měli rádi, obzvláště děti. Byl to veselý a vždy dobre naložený člověk. Od něj jsem se mnohému přiučil, neboť byl velmi zručný a měl mnoho nápadů. Využil to ve své profesi i pro svoji zábavu - vyráběl různé hračičky a vynálezy, kterými bavil své hosty, např. zcela funkční kuše a samostříly. Jeho zálibou se stalo stavěni modelu autíček na dálkové ovládání, provozoval to také v pražském  Domě pionýrů a mládeže a vychoval určitě pár šikovných modelářů… Prostě řečeno - Mulínka, jak mu přátelé říkali - měl každý rád. Jeho životním krédem bylo především: Žít a nechat žít ! a k jeho zásadním vlastnostem patřilo: Být slušným a užitečným člověkem. Čest jeho památce !“

Uznávaný český filmový kameraman Vladimír Novotný opustil navždy své blízké a přátele v požehnaném věku 83 let - před  třinácti  roky - v pondělí  14. dubna 1997…

konecfilm.JPG

 

 

Milí čtenáři,  přeji Vám  všem do příštích časů  při  každém z přesunů  „bezzádrhelové“ odjezdy i příjezdy…  A  když  budete mít někdy možnost sledovat  film, o kterém zde byla řeč, ať  Vám, divákům, přinese  pohodu a  třeba  i  malou vzpomínku  na našeho pana kameramana.

Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

O životě(nejen bez růžových brýlí)...

I když nemám vždy životadárné a hřejivé slunce nad hlavou... ještě a stále mám rád život a to v dobré a slušné společnosti.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora