Padla u Jordánu urážka…?

čtvrtek 8. červenec 2010 18:14

Mám  někdy dojem, že podávat žalobu pro to či ono je jakási dobová záliba. Kdekdo na kdekoho -  a to „napříč celým společenským spektrem“ -  za ledacos,  zejména  za  pomluvy a urážky  všeho druhu.  Příčiny i  konce bývají různé…

Jeden podvečer u  vody ...

Byli dva, seděli v pohodě  u prutů a polohlasně mluvili o všem možném. Jejich manželky by asi řekly, že o nemožném - ale to je věc (mužského) názoru a  pohledu. Nečekané mírné vlnky  na jinak klidném podvečerním zrcadle hladiny Jordánu  a šplouchnutí vody odvedly  jejich pohledy  od barevných splávků. Za nedalekém křovím se  z vody na břeh  zvolna sunula sličná plavkyně... „Dívej…tak takhle nějak si  představuji tu bájnou  scénu – západ slunce, voda  a  lákající…ty   sirény  ochechule" - pronesl napůl zasněně první rybář. Druhý se sice pousmál, ale hned však oponoval: „To snad ne… Jak můžeš tenhle pohled kazit  takovejma řečma, a co ti udělala, že jí urážíš ? Jakápak ochechule ?!“ Za chvíli,  už opět nad klidnou hladinou se rozvinula tichá diskuse. Ani ne tak o sličnosti oné plavkyně, ale o tom, zda by se mohla urazit a případně  - tedy čistě teoreticky - pana rybáře žalovat.

● Jako dobrovolný obhájce prvního z pánů - ale také ne jednoznačný odpůrce toho druhého -  se pokusím vnést alespoň kapku světla do  zahaleného otazníku. Nejsem znalec, ani rozhodčí či arbitr sporu názorů a několika výkladů¸  jen mě to téma před časem samotného zajímalo. Náš jazyk má opravdu bohatou zásobu slov a tak  například svojí představu při pohledu na sličnou děvu v „úsporných“ plavkách můžeme doprovodit  opravdu mnoha slovy, např. lepá, ladná, půvabná, ztepilá i  krásná. O přitažlivosti a  sex-appealu nemluvě, lyričtější divák může mít dojem, že  vidí třebas  vodní vílu nebo mořskou pannu. A zde jsme u jádra té pomyslné obhajoby…

Co nebo kdo je (není) ochechule…

Pro staré Slovany byla  vládkyní moře, zlatovlasá kráska, napůl dívka - napůl ryba. Už Homér napsal o Odysseovi a neodolatelně svůdných ochechulích-Sirénách, kouzelným zpěvem lákající mořeplavce. Název sirény je původem  z námořnických pověstí o mořských pannách lákajících  do nebezpečných míst, kde se lodě rozbijí  o skaliska.   Tyto legendy se vyskytovaly  u téměř všech pobřežních národů. A co u nás ?

Pro Pražany i letní hosty mám malou  tématickou nabídku : karlovauliceano.jpgchcete vidět sirénu neb mořskou pannu na vlastní oči ? V Karlově ulici, asi 160 metrů od Karlova mostu  směrem k Staroměstskému náměstí,  je dům čp.14, kterému se říkávalo a snad i říká  „U Sirény“ nebo “U kamenné mořské panny“. A to podle velmi starého  domovního znamení (viz foto). Legenda říká, že „… v nádržce ukazovali  živou krásnou mořskou pannu a jeden z mladých zamilovaných  Pražanů ji unesl. Když mu prozradila, že  její stříbřitý ohon je falešný a na oklamání lidí, smířil se s tím faktem a rád ji pojal  za manželku a později se oba   vrátili do Prahy".

Sirény či  mořské panny  jsou stále jakýmsi symbolem krásy. I když podle legend prý moc krásné nebyly, neměly rybí ocas a byly napůl ženy- napůl ptáci. Pro staré Řeky to byl dokonce  druh démonů. Ale Sirény se časem měnily ve  známé mořské panny, napůl krásné ženy - napůl ryby.

Pojmenování ochechule je z doby před mnoha lety, z tvorby českého zoologického názvosloví. Dokladem je  svazek VIII. a  XV.  velkého 27dílného Ottova slovníku naučného (1888 do 1906); zde má savec Sirenie Ochechule své místo s mnoha odkazy; např. u jednoho druhu se píše: „Dugong - moroň indický  i mořská panna řečený…. v čeleď býložravých ochechulí  (Sirenia).“

Ochechule je  vzácný vodní savec. Patří mezi  zcela klidné a  mírumilovné obyvatele vodní říše. ochechuleblog1.jpgTrochu  je podobný  lachtanovi nebo tuleni, ale nejsou vůbec příbuzní. Ochechule-sirény  patří do řádu býložravých mořských savců, „Sirénia“, kteří žijí v mělkých pobřežních vodách  teplých moří a živí se mořskými řasami a jinými rostlinami – spásá je. Jejich předkové kdysi( asi před 50 milióny let) žili na souši a sirénám-ochechulím  nejbližšími dnešními  žijícími příbuznými jsou pravděpodobně sloni a damani. U sirén jsou  přední končetiny  vývojem  změněny na široké ploutve, ještě na nich je rozpoznat nehtovitá kopýtka a jsou pohyblivé v kloubech -  ramenním i loketním. Nemají již žádné zadní  končetiny (jen zakrnělý zůstatek pánve), mají vodorovnou ocasní ploutev; mají  redukovaný počet zubů, které dorůstají. Mléčné bradavky mají blízko svých „šikovných“ ploutví (paží) a  mohou své mládě při kojení přidržovat.  Sirénám v době březosti se výrazně zvětší prsa…  a tak se nabízí také jedno vysvětlení pro námořnické legendy: třeba po vypití  na lodi přidělované pinty rumu (asi litr)  někdo z posádky pak „zaručeně“ viděl z dálky nad vodou živé mořské panny či víly…

Kolumbus  a  Jordán… Co mají společného ?  Jeden letopočet -  a to  rok 1492. sntamaria.JPG Kryštof  Kolumbus na podzim toho roku   na své slavné objevitelské  výpravě doplul  k pobřeží jednoho z ostrovů v Karibském moři (dnes Haiti a Dominikánská republika), zapsal si do deníku: „…spatřili jsme tři Sirény, jak se z moře zvedají do velké výšky. Ale nebyly tak krásné, jak je zobrazují malíři, i když jejich tvář má jistou podobnost s tváří lidskou…“ A  Jordán ?  Tato vodní nádrž (rozloha 50 ha) - nejstarší ve Střední Evropě - byla založena také roku 1492 a to přímo pod hradbami husitského Tábora  přehrazením Košínského potoka. Ale zde, bohužel ke škodě historiků,  nebyla a není ani  pověst či legenda o místní mořské panně či lákající siréně…

Uráží to slovo…? Hlavně dříve, dnes už se asi  vytrácí i ze slangové – nespisovné mluvy, ochechule bylo označení  pro extravagantní a výstřední ženu, která ze sebe dělala dámu z vyšší společnosti. A nevíc měla i nevhodné nepříjemné chování. Dnes, prý zejména v pražském slangu, se  používá  obtížně žalovatelný tvar „vochechule" – pro neforemné a nemotorné i dobromyslné až tupé stvoření… Je takové nevábné označení, člověk když ho slyší, mnohdy neví co si pod tím vůbec představit.

reybarblog4ano.JPG ●  A tak se vrátím na táborský  břeh  k „naší“ dvojici rybářů.  Dodávám, že jejich diskuse  probíhala jen v obecné rovině a  rozhodně se nic z řečeného vůbec nevztahovalo na onu lepou plavkyni. Ostatně, ta by si za své míry a vzhled  ani sebemenší pomluvu nezasloužila.  Tak  s tou „ochechulí"  u věty prvního rybáře  bych jako rozhodčí arbitr asi podepsal závěr, že lepší v takovém případě je  říkat  jen: sirény nebo mořské panny…

Přeji v probíhajícím čase dovolených a letních aktivit  všem rybářům, aby mimo radosti z úlovků prožili u vody i hodně pohodového klidu – třeba i s chvilkou zasnění  a představ. Co si představil  první rybář  se dozvíme, když  šipkou počítačové myši  najedeme  směrem na zapadající slunce na fotografii. Všem houbařům a vyznavačům lesních cest přeji, aby mezi stromy zahlédli třeba jen náznak lesní víly – a pak v těch místech našli početnou rodinku pravých hřibů. A vůbec vám všem, milí čtenáři, přeji kromě pěkného počasí a dobrého zdraví i  potkávání  dobrých lidí…


Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

O životě(nejen bez růžových brýlí)...

I když nemám vždy životadárné a hřejivé slunce nad hlavou... ještě a stále mám rád život a to v dobré a slušné společnosti.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora