Zrnka o životě (nejen) s vodou...

neděle 8. srpen 2010 17:04

Na každého působí viděné, slyšené či přímo prožité trochu  jinak. Někdo zůstává optimistou, jiný pesimistou a nebo je, bohužel,  bez názoru i  zájmu. Ale jedno je jisté – ve většině z nás  dění současných dní  zanechává stopu...

Sáhl jsem do svého  archivu  i do svých myšlenek  a potom pro čistý list,  aano1.JPGabych  pár vět - zrozených jak v „tikotu minut"  uplynulých hodin a dní, tak v čase  nočního bdění – poslal dál…

 

● Říkává se, že člověk má přijímat  svět  jako  směs dobra a zla – a má být přiměřeně  spokojený  a trpělivý… Ale jsou nějaké hranice…?!

Četl  jsem jakýsi starý citát,  že moudrý člověk je jako voda. A že voda prospívá všemu a s ničím nesoupeří... Nevím co k tomu dodat – snad jen to, že je to v jádru pravda,  ale  nyní bych to raději nahlas neříkal…

Moudří radí: „Všeho s mírou!“  A  většina z nás možná myslí nebo říká : „Všeho s vírou…“  A  tak VĚŘÍ, že  všechno co děláme  nám nemůže uškodit…

● Každá nová a opravdu dobrá myšlenka  si musí až moc často svoji zrnbavpravo.JPG cestu na svět razit kopcem špatných kritiků.

● Učebnice umění vládnout  by měla  začínat lekcí, jak ovládnout sebe – a končit  praktickou zkouškou, jak zvládnout  zatím neovladatelné…

Prospěšnost některých věcí kolem sebe mnohý z lidí  pochopí,   až když se jejich  ignorace  obrací v jeho osobní neprospěch…

 

● "Není kouře bez ohně" - platí všude ve světě. U nás častěji  jen větráme a děláme vítr, než přímo ukázat, kde hoří ! sipyvlevo1.JPG

Škodlivě rozšířenou a zákonem nepostižitelnou drogou mezi námi je - lhostejnost...

● Kdo už od mládí  často utíká  od problémů , neposiluje  své svalstvo, ale svůj  egoismus…

Před šedesáti lety byli  u nás tací, co věřili  direktivně hlásanému: „Poručíme  větru, dešti !“  Dnes nevěří asi nikdo,  avšak je dost těch, kteří  v koutku duše mají přání, kdyby to tak bylo trošinku možné…

P.S.

Jeden velký otazník  mám stále častěji před sebou… ooooooooo.JPG Co by asi řekli  praprapředci na naši dlouholetou snahu přizpůsobovat přírodu našemu životu a vlastním  (až někdo sobeckým) potřebám. A ne naopak.  Není to všelijaké krajně nepříjemné až katastrofální dění nejen u nás, ale v celém světě  jakýmsi přírodním trestem...??  Nevím – a to je ten můj otazník…

Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

O životě(nejen bez růžových brýlí)...

I když nemám vždy životadárné a hřejivé slunce nad hlavou... ještě a stále mám rád život a to v dobré a slušné společnosti.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora