Svět a (nejen) jeho stvořitel…

pátek 20. srpen 2010 18:17

Původně jsem chtěl  psát článek  pod  názvem: „Svět a (nejen moje) pyšná princezna…“, ale  události první poloviny letošního srpna a  konkrétně jedna z mnoha dramatických situací  mě přivedla ke známému rčení „Komu čest – tomu čest !“ a tím i k úpravě obsahu článku.

Král českých rybníků - Rožmberk zadržením vody a regulací odtoku na minimum    pomohl výrazně zabránit   přívalové vlně na  Lužnici, aby ničivě  zasáhla řadu obcí a zejména  Veselí nad Lužnicí. Vedení města už mělo připraveno vyhlášení evakuace  obyvatel z ohrožených částí.

Říkám, že jestli existuje nějaké rybníkářské nebe, tak tam určitě a ne poprvé sklízel tiché ovace a uznalé pohledy  a také v našich myšlenkách a diskuzích  se objevovala slova o děkování.  Komu nebo čemu…?  Kdo  vybudoval vodní dílo - rybník  a důležitý vodní kanál  na Třeboňsku,  které už staletí  chrání jak majetek, tak především životy obyvatel nejen na jihu Čech ?  Otázka snad ani  nemůže zůstat správně nezodpovězena.  Ano, Rožmberk, vynikající dílo postavil regent  Jakub Krčín z Jelčan, na tu dobu nebojácný a dobrý  hospodář a rybníkář.

Z hráze Světa…

čtrnáctého  největšího rybníka  v Česku, již několik let se rozhlíží regent  Krčín – a asi právem hrdě či pyšně -  nejen na dílo na tehdejším jižním okraji Třeboně…. B-krcindetail.jpg Na podstavci pomníku je  z čelní strany  nápis: Jakub Krčín z Jelčan  1535 – 1604 a na protilehlé straně:  NA PAMÁTKU ČESKÝCH RYBNÍKÁŘŮ JAKUBA KRČÍNA, ŠTĚPÁNKA NETOLICKÉHO  A MIKULÁŠE RUTHARDA  Z MALEŠOVA. Z boků jsou dva reliéfy „jeho“ rybníků:  Rožmberka a Světa.  Socha (autor  sochař Jan Hendrych) byla odhalena v roce 2004  u  příležitosti  připomínky  400 let od  smrti Krčína a radnice Třeboně mu tím vzdala hold a dík -  že  hráz vydržela bez větší újmy a ochránila město před více než stoletou vodou.

Nedaleko odtud jsem jednou  jako kluk se svojí tetou  pozorně sledoval dění pod hrází…  Před další řádkou  vysvětlím  svůj původně zamýšlený titulek: Svět a (nejen moje) pyšná princezna… Film Pyšná princezna jsem  viděl nejméně desetkrát (jako mladík, později v televizi  s vlastními dětmi a před desítkou let z videa postupně s každým ze čtyř vnoučat). B-trebonhradbyfilm.jpg Při scéně, jak princezna Krasomila (Alena Vránová) hodí míč přes zámecký plot a princ Miroslav (Vladimír Ráž) jí ho po váhání  vrátí, a  při záběrech setkání  prince s chůvou,  jsem se  většinou  chlubil, že když se to natáčelo v létě 1951 v Třeboni pod světskou hrází,  jsem byl u toho. (viz foto městské hradby v jižní části zámku). Nejsledovanější a zřejmě i nejkrásnější  česká pohádka  se natáčela na více místech (např. Telč, Hluboká, Český Krumlov), ale v mých vzpomínkách je první právě  Třeboň a okolí.    Na zdejších loukách  se také točila úvodní část filmu, kdy král Miroslav  na koni projíždí své království.  To, že mě sem tehdy  teta vedla asi ráda, jsem  pochopil až později… B-krcinusveta.jpg Celý její život byl totiž  bytostně spojen s herectvím a divadlem. Už jako mladá byla členkou a  později  principálkou nevelké  kočovné divadelní společnosti. Zde se poznala s hercem – bratrem mého otce - vzali se a žili v Třeboni. Bohužel jí nebylo dopřáno mít své dítě a ani se dožít vyššího věku. Jako sedmnáctiletý jsem ji doprovodil  na místo posledního odpočinku, vzdáleného jen asi tři čtvrtě kilometru od „našeho hlediště“ na světské hrázi.

Svěrákův svět… Opět sahám do  archivu  své korespondence s lidmi co mám rád, abych se podělil o  část dopisu, který umocňuje moje vzpomínky. Dobrý člověk  Zdeněk SVĚRÁK mimo jiné před lety napsal: B-sverak.jpg „….já sice na jihu rodově nekořením, ale mám u vás jiné kořínky a vlášení. Jsou to mé literární lásky a mí jižní kamarádi. () V Třeboni hrajeme divadlo tam, co Josef Kajetán Tyl.  Myslel jsem na něj, když jsme v jedné třeboňské hospodě s Ladislavem Smoljakem prvně veřejně četli hru Záskok, trnouce obavami, zda bude dostatečně veselá.  Že možná taky takhle Tyl trnul, když něco nového sepsal. ()  Koupe - li se Cimrmanovo divadlo v třeboňském rybníku Svět, voláme na sebe : ´Kde se tu berete ?´ A odpovídáme si : ´Inu, svět je malej...´ “

…a má Třeboň

Jako malému dítěti se mi Svět určitě malý nezdál. Říkávala moje maminka, že na tamní známé koupaliště Ostende jsem s ní jezdil už v kočárku  i později vždy rád. Bydleli jsme a do svých čtyř let jsem vyrůstal v Třeboni-Na Kopečku.  Po přestěhování do Tábora jsem v dalších letech část  prázdnin trávil u  příbuzných opět v tomto krásném městě.  B_Bertin_lazne.jpg Občas jsem u druhé tety  z  okna v prvním poschodí   sledoval tekoucí vodu Zlaté stoky, jak míří  městem od rybníku Svět k nedalekým Bertiným lázním (foto ze současnosti) a pak dál  k Rožmberku a dál k řadě dalších rybníků, až k velkému  Horusickému u jižní hranice táborského okresu. O kousek dál se již  vrací do „své rodné“ řeky Lužnice. Se strýcem Ludvíkem jsem  poznával nejen krásu okolních lesů, ale  i  klid a trpělivost u rybářských prutů, někdy také na Nové řece poblíž pomníčku světové operní pěvkyně Emy Destinnové. Se strýcem Karlem, který  celý život pracoval na  městské pile  pod  hrází Světa,  jsem byl u řezání mohutných klád na velkém katru a  vnímal,  pro mě stále nezapomenutelnou,  omamnou vůni čerstvého dřeva a pilin…  Také vzpomínám, jak jsem „viděl“ písničku „…a já pořád kdo to tluče – on to bednář na obruče…“, když v třeboňském  pivovaru strýc Josef  oblékal  velké dřevěné pivní sudy do železných stuh. Že jsem tam měl těch strýčků  a tetiček nějak moc ?  Jak by ne, když  můj otec se narodil v  Třeboni na malé zemědělské usedlosti -  a to  jako předposlední ze třinácti dětí.

Pan Nárožný to napsal za mne...Vzpomínky na to dobře prožité  jsou  věčné… a já se často  do nich vracím. A také rád slyším a čtu pochvalná slova o   tom, co  ve vzpomínkách vidím…. Podělím se opět o slova z dalšího  dopisu. Můj oblíbený (nejen proto, že v datu narození nás dělí jen pár dní)  herec  Petr  NÁROŽNÝ B-narozny.jpg mi před časem mimo jiné napsal : „…pak už přijde to, na co se těším nejvíce. Vytoužená odbočka na starou císařskou na Třeboň a vlastně taky na Vídeň.  Možná, že to řeknu na dnešní dobu až příliš obrozenecky, ale když se po chvíli vpravo objeví Horusický rybník, začne mi duše zpívat. Třeboňsko je pro mě malý ráj na světě a pravá perla jižních Čech. B-zamek.jpg Vím, že Krumlov je nádherný, ale pro mě už taky trochu turistický jarmark. Třeboň je cudnější a to jí, myslím, sluší. Kouzelný, malebný kraj. O to víc fascinující, že to, co považujeme za mimořádný výkon Matky Přírody, je vlastně dokonalé vodní inženýrské dílo Štěpánka Netolického a Jakuba Krčína, financované Rožmberky a zvelebené Schwarzenberky . Když si člověk uvědomí, jaké obrovské zásahy do krajiny dělali a přitom s jakým citem, tak se musí jenom hluboce sklonit. O hydrologii se neučilo, ekologie byla neznámá a možná kdyby člověk přišel s theodolitem, že by ho upálili... A vidíte, přitom každý mlynář věděl, kde postavit mlejn a ten nejen že mlel obilí, ale on byl v té krajině i krásný. Vždycky, když touhle krásou chodím, tak si říkám, jak je to možné, že oni věděli, co my po půl tisíciletí po nich nevíme. Jak je to možné ? Poučený historik by jistě řekl : no to víte, průmyslová revoluce, věk páry a elektřiny, industrializace, zemědělská velkovýroba, nárůst populace, atd, atd. A já si přesto v hloubi duše myslím, že za tím vším, co předci vytvořili, byla především velká pokora a víra, že člověk opravdu není pánem Vesmíru.  Chtěl jste vědět, jestli mám rád jižní Čechy.  Mám - a Třeboňsko miluji."

Význam a ocenění...

Systém rybniční soustavy byl v roce 2003 oficiálně nominován pod označením „Třeboňské rybníkářské dědictví" k zápisu do seznamu světového dědictví UNESCO.   A  jádro rybniční soustavy na Třeboňsku bylo Nařízením vlády z 19.června 2002  prohlášeno za národní kulturní památku. Zahrnuje pět objektů již dříve prohlášených za kulturní památky:

Zlatou stoku, která je páteří velké části třeboňské rybniční soustavy. Odbočuje z Lužnice nad jezem Pilař u obce Majdalena a Zlata_stoky.jpg ústí zpět do řeky u Veselí nad Lužnicí pod Horusickým rybníkem (foto). Přímá vzdálenost těchto míst je  27 kilometrů – ale unikátní dílo  v celé své délce měří přes 45 kilometrů. Až neuvěřitelný se zdá fakt, že tato vodní cesta  má průměrný sklon-spád  na 1 kilometr své délky pouhých necelých 28 centimetrů. Název „Zlatá" dostala během času pro jedinečnost a  svůj význam - původně i jako zdroj vody pro město Třeboň  - ale zejména důležitost pro soustavu rybníků. Na své „klikaté cestě“ pomocí odbočujících vedlejších stok  celoročně  přivádí vodu do sádek, doplňuje hladiny  rybníků a v období jejich výlovů vodu odvádí. Byla budována podle plánu rybníkáře Štěpánka Netolického od roku 1508 a zcela  dokončena v roce 1518.

Starou řeku (část koryta Lužnice před Rožmberkem) Stará řeka je původní-hlavní tok Lužnice, s mnoha meandry, řečiště je mnohde zarostlé a těžko průjezdné. Je zde také stejnojmenná rezervace, která je největší národní přírodní rezervací v Chráněné krajinné oblasti Třeboňsko. Jsou zde četné močály, bažiny a zamokřené louky  s porostem přirozených dřevin, keřů a řadou původních bylin a žije zde  řada příslušníků chráněných živočišných  druhů. Stará řeka-Lužnice napájí  rybník Rožmberk, do kterého vtéká na východní straně od obce Stará Hlína.

Novou řeku - umělý kanál  vybudovaný  v letech 1584–1586  Jakubem Krčínem  k ochraně Rožmberka před účinky povodní, zejména protržení hráze. Odvádí  část   vody z Lužnice - od rozvodí u Novořecké bašty , nedaleko  místa „U Soukupů“  (3 km pod  Majdalenou) – v délce 13,5 km a šířce až 20 m  a slouží také k napájí soustavu rybníků. Obdivuhodná je také 4 kilometry dlouhá novořecká hráz na levém břehu. Nová řeka se vlévá  do řeky Nežárky mezi Stráží nad Nežárkou a Jemčinou a potom  „lužnická voda“  po asi pětadvaceti kilometrech společného toku se  ve Veselí nad Lužnicí vrací  do své řeky… B-Novarekaarzvodi1.jpg

Na snímku vlevo je rozvodí  Lužnice (při menším stavu vody). Stavidlem vlevo pokračuje jako Stará řeka –  vpravo podél  budovy bašty teče už jako Nová řeka.    Snímek pravo je úsek Nové řeky s cestou na levobřežní hrázi

Rybník Svět Jeho stavba trvala od  roku 1570 do 1574,  voda potom zalila část bývalého předměstí města a okolní louky. Regent  Krčín i přes stížnosti měšťanů svolení k budování dostal. Nový rybník - spojený při budování  s vedlejším rybníkem (ten zde byl již dávno a v letech 1510-1518 Štěpánkem Netolickým upravený) – nazval jménem "Nevděk". Až o několik let později se stal "Světem".  Po roce  1611 ( po povodni) byla jeho velká  plocha   rozdělena na dva  rybníky -  zpět na Štěpánka Netolického "Opatovický" (165 ha) a  Krčínův "Svět" (201 ha).  Svět má nepravidelný tvar, odpovídající přirozené ploše při zatopení vodou; má vysokou a pevnou 2x zalomenou hráz lemovanou staletými duby a je jeden a půl kilometru dlouhá. Odolávala  dlouhá století až do září roku 1890, kdy se při historicky známé  veliké povodni protrhla. Tehdy se voda z celého jihu Čech  dostala až do Prahy a pobořila i část Karlova mostu. Srovnatelná  povodeň  v srpnu 2002 naplnila  Svět  až po okraj, ale hráz vodu udržela.

Rybník Rožmberk Tento velký rybník navrhl vybudovat rožmberský regent Jakub Krčín a v letech 1584  až 1590 jej  stavělo na  800 lidí a bylo  přemístěno tři čtvrtě miliónu  kubíků zeminy. Nutnost zbudovat  takové vodní dílo bylo jistě také podpořeno následky velké povodně, která 20.8.1544  dorazila z jihu Čech  až do Prahy. Leží 6 km severně od Třeboně, má v současnosti rozlohu vodní plochy  490 hektarů,  jeho hráz u paty  je 55 m  a v  koruně 13,5 m široká, vysoká je přes 11 metrů  a  má zpevnění dlouhou alejí  staletých dubů. Na  západním okraji hráze je výpusť Lužnice, která pak  pokračuje ve své dlouhé cestě až  k ústí do Vltavy. Na východní straně má hráz bezpečnostní přeliv a stavidlo, voda  tam vytéká propustí Adolfka  a  vtéká také do Lužnice (před obcí Lužnice). Hráz při povodních v r.2002 vydržela nápor vody, když   vodní plocha rybníka byla téměř 2 tisíce hektarů.B-rozmberk-Luznice.jpg

Na snímku vlevo je část vodní plochy  od hráze směrem k Třeboni. Vzdálenost k protějšímu břehu je dva a čtvrt kilometru.           Snímek vpravo zachycuje vytékající vodu Lužnice pod výpustí.

Co na závěr … ?

Jsem přesvědčen, že kdo byl  někdy pár dní  v Třeboni a okolí, v  centru jihočeských rybníků a lázeňství, tak se často a třeba i pravidelně  rád vrací. Nabízí se  zde mnoho z  toho,  co mnohý člověk potřebuje. Stejný názor má také další můj dnešní host – herec  Viktor PREISS.  Kdyby takový neměl, tak by mi asi před časem  nepřidal do svého dopisu  tato slova: „… Mám rád harmonii  a krajina okolo Třeboně, kde se opět pasou koně, mě hladí na duši. Jsem narozený ve znamení Ryb a vodní hladina mě uklidňuje a vyvolává pocit vnitřní rovnováhy. A co teprve podvečerní koupání  a cesty na kole po voňavých lesních pěšinkách…“B_duby.jpg

Také jsem nemohl   minout  dopis od  Monsignora  profesora Tomáše HALÍKA, zejména pak jeho závěrečnou větu: Padne-li na mne únava, vím, že zadumaná procházka po hrázích v okolí Třeboně mi zase vrátí sílu; zavedou-li mne cesty na kraj světa - ta země zamyšlená mi nabídne návrat tam, kde domov má půvabnou tvář jihočeských madon a třpyt a vůni letních rybníků."

A já jen dodám, že:

... dubům na třeboňské hrázi a  jívám se závojem včel – jim patří dnešní vyznání - i všem bezejmenným alejím, kterými  čas můj  šel...

Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

O životě(nejen bez růžových brýlí)...

I když nemám vždy životadárné a hřejivé slunce nad hlavou... ještě a stále mám rád život a to v dobré a slušné společnosti.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora