Podzim – čas (nejen) padajícího listí...

středa 13. říjen 2010 10:05

po smyku...

Uplynulo už hodně vody v Lužnici od osudové chvíle, kterou jsem na sedadle spolujezdce prožil - a přežil…

V dlouhých týdnech a měsících jsem měl potom nadbytek času přemýšlet nejen o tom, co se stalo, ale zejména o tom, co se stát nemuselo. Přemýšlet jak v nemocničním pokoji, tak v rehabilitačním ústavu a v lázních… A s podobně postiženými jsme měli dostatek času i důvodů vracet se k draze zaplaceným osobním zkušenostem. Nebylo nás málo a naše invalidní vozíky či nejrůznější berle a hole rozhodně nebyly tou pravou a oku lahodící dekorací všech besed.

Je složité hovořit o normální lidské bolesti, o utrpení i tíze poznání kruté skutečnosti, je těžké popsat zklamání z přetrhaných plánů, a je skoro nemožné nejít vhodná slova o pohledech dětí, kterým náhle pro jejich hry chybí zdravý táta. Domnívám se, že po prožitém mám nejen právo, ale snad i povinnost napsat tyto věty – a oslovit motoristy. A to nejen ty za volantem, ale i spolujezdce. Oslovit rodiče dospívajících synů a dcer, mladé manželky i zkušené vládkyně domácích krbů...

Nepřeceňujte sebe nebo vaše blízké a kamarády v šoférských schopnostech. Takový „čerstvý řidičák“ neudělá přece automaticky nikoho řidičem v pravém slova smyslu. A rozhodně nepodceňujte zdánlivě drobné nedostatky u auta - pokud je znáte či vidíte. I drobnost se často dokáže ohromně vymstít. A ještě jedno bych rád připomenul - nepřehlížejte a neignorujte počasí. Bývá často až velmi zrádné ! Potom, když se sejde při jedné třeba delší jízdě malá řidičská praxe, ojeté pneumatiky a náhlá kluzká vozovka (jedno, zda vinou silničářů nebo nečekanou změnou počasí či jinou náhodou) - je ke kritické situaci nebo přímo k nehodě opravdu velmi blízko.

chodba-navoziku.jpg Už je tu opět se svým neopakovatelným kouzlem palety barev i vlhkou a chladnou předzvěstí zimního času. Už se opět rozprostírá všude okolo nás. Čas podzimu...

Život je krásný a neméně krásné je ho žít. Ale s trvalým zdravotním postižením, třeba právě po úrazu z dopravní nehody, je to žití mnohem obtížnější. Pro všechny. Z výše invalidního vozíku je na svět kolem zcela nový a úplně jiný úhel pohledu - a cesty jsou delší, strmější - i cíle jsou vzdálenější. Ale vždy stojí za to po nich jet a dojet...

 

Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

O životě(nejen bez růžových brýlí)...

I když nemám vždy životadárné a hřejivé slunce nad hlavou... ještě a stále mám rád život a to v dobré a slušné společnosti.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora