Listy z deníku VI. - Opora a (nejen) otazníky

úterý 9. listopad 2010 12:10

„Ačkoli si nemůžeme vybrat, co se nám stane, můžeme si vybrat, jak na to zareagujeme.“

Úvodní větu jako motto článku jsem vybral z odkazu muže, který žil před devatenácti stoletími, filozofa Epiktétose z Hierapole. Myšlenka citátu platila jak tehdy, tak před půl stoletím - a je „živá“ dnes… a bude i nadále. vozikotaznik.JPG Skutečnost, že některou událostí s jednou osudnou vteřinou se může lidský život zkomplikovat tak, že pro následné otazníky je nesnadné najít jednoznačné odpovědi.

Podle statistik ročně v naší republice přibude sto až sto padesát lidí, kteří jsou odkázáni na invalidní vozík (kolečkové křeslo) - dá se říci, že každý týden utrpí úraz páteře a míchy dva-tři lidé - a to bez ohledu na věk. Od dětského přes mladý a střední až k seniorům.

Po méně nebo i více letech společného života je náhle jeden z partnerů s větším hendikepem a s pravděpodobností, že stav bude trvalý. Na „scénu života rodin “ brzy  vstupují nelehké a alarmující otazníky : Jaký bude další společný život ? Jaké bude soužití muže a ženy, například u mladých do pětadvaceti-třiceti let ? Je logické, omluvitelné či pochopitelné, když začne jeden z dvojice vážně uvažovat o svém dalším setrvání - nebo když postiženého partnera skutečně opustí ? Je nebo není zcela sobecký, bez morálních zábran a výčitek svědomí…? Těžko odpovědět i  nelehké je hodnotit a soudit. V každém případě záleží na mnoha a mnoha okolnostech. Na rozhodování má jistě velký vliv síla vzájemných slibů a uznávání, hloubka lásky i věrnosti a chápaná kvalita vztahu…

Nejsem odborník na psychologii a nechci celý problém hlouběji rozebírat. Jen dodám, že za těch již dvaačtyřicet roků od okamžiku, kdy jsem „rozšířil“ řadu vozíčkářů, jsem se setkal a mluvil s nejedním mužem-vozíčkářem, od kterého natrvalo odešla žena. Nebo naopak - vyslechl jsem mladou ženou, kterou praktiky hned po jejím úrazu opustil partner. Nebyly to tehdy hovory pro nějakou klidnou a pohodovou chvilku…

„Člověk se plně projeví, teprve když změří své síly s nějakou překážkou“ – napsal Antoine de Saint-Exupéry. Platí to jistě pro každého, tedy i pro dvojici, kde jeden utrpěl tragický úraz.  Je více než dobré, když  u druhého z dvojice je  výsledek měření jeho síly v souladu s obsahem citátu jiného autora : „Největším požitkem, největší radostí v životě je cítit se potřebným a blízkým ostatním“ V takovém případě nemají  tíživé otazníky  šanci růst a negativně ovlivnit rozhodnutí…

oporatitulek.JPG

kolejeano.JPG

Tak jako řeka pevný břeh

réva nosný drát a střecha pevný krov

Jak živé dráty vedení svůj sloup

a koleje dál v jízdě vlak…

Tak měl jsem a mám oporu

když žití  stíní  mrak

 

 

Drama psané životem oporaruze1.jpg

šlo přerušit ... a trhnout oponou

Další setrvání  v náhle těžké roli vzdát

a souhru předvčerejších kroků

jen za ozvěnu minulosti brát…

 

Šlo však i jinou roli zvolit

Důkaz dát  co krásné je

a hodno slova úcty k duši člověka...

který měl a stále má  tu  sílu vytrvat 

 

Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

O životě(nejen bez růžových brýlí)...

I když nemám vždy životadárné a hřejivé slunce nad hlavou... ještě a stále mám rád život a to v dobré a slušné společnosti.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora