Vadí - nevadí...?

čtvrtek 17. březen 2011 16:30

Mnohý možná zná Vadí – nevadí, „párty hru“, spočívající v tom, že jeden z hráčů jinému hráči položí nějakou otázku, často tzv. „na tělo“ a pak se zeptá "Vadí nebo nevadí?". Pokud tázaný odpoví že nevadí, musí odpovědět na otázku. Pokud ale zvolí vadí, pak musí obvykle splnit nějaký úkol (případně místo úkolu odevzdat fant, často v podobě kusu oblečení). Bývá to většinou dobrá zábava, ale někdy také - jak pro koho…

 

Pro psaní dalších řádků jsem nebyl inspirován touto hrou, ale několika otazníky z dění kolem sebe, na které jsem hledal odpovědi.

Sami sobě

Občas si říkám "bohudík" a jindy "bohužel"... To prvé, když z okna vidím nejen sousedy jít a někdy spěchat do práce - a venku mrzne nebo prší. To druhé s koncovkou -žel, když si uvědomím, že doba, kdy jsem také spěchával, je už dlouho pryč. Dnes mám třeba v tom čase klid a také čas na poslech rádia. Je to výhoda penzistů, ale rozhodně ne hlavní náplň dne. Souhlasím s těmi, co tvrdí, že co jsou v důchodu, mají málo času. Vrátím se k zmíněnému rádiu… Na jeden před lety oblíbený rozhlasový pořad jsem si včera vzpomněl při pohledu z pootevřeného okna.

muzauto1.jpg Řidič zajížděl na parkoviště, pomalu couval a zádí auta se přiblížil asi půl metru k obrubníku chodníku. Tam chodec, spíše trochu polekaný než vůbec ohrožený, spustil na řidiče takovou lavinu výčitek a nadávek až uši zaléhaly (jeho slova určitě byla v seznamu zakázaných vulgarismů, vydaných nedávno Radou pro rozhlasové a televizní vysílání). Po chvilce uklidňování ženou, zřejmě jeho manželkou, se nechal za ruku odvést pryč. Jeho tvář a gesta však vypovídaly, že je dál nadmíru podrážděný a kdoví, jak dlouho ještě byl…

Z tehdejších vysílaných zásad Petrem Novotným, nabitých optimismem i rozumným přístupem ke všemu, co nás potkává, mi náhle vyskočila jím doporučovaná zásada: "Nenechat se vytočit !" Jsme lidé různí - od flegmatiků až po chronické choleriky - ale mnozí jsme často také až nerozumně nepřející. Ano, nepřející… A to tím, že zbytečným a neúměrným rozčilováním nepřejeme svému zdraví.

Rozhodně nejsem obhájcem či znovu propagátorem kdysi tak v Česku oblíbeného v švejkovského - TO CHCE KLID ! Ale opravdu trochu více klidu, rozvahy, odstupu a nadhledu (ne-li být i někdy nad věcí), přímo prospívá. Tím, že si občas i preventivně přehrajeme v duchu tři slůvka : nenechám se vytočit ... si pomůžeme hlavně sami sobě.

Souvislosti…

Kroutí hlavou a v duchu se ptá: Kam ten svět spěje, kam se řítí...?! Kluk přepadne benzínku a když vidí, že je zle, chytí kousek vedle stojícího mladíka a se střepem láhve u jeho krku požaduje od již zasahující policie auto s plnou nádrží a volný odjezd. utv2.jpg A tady zase: Mladík přepadne v obchůdku prodavačku a vyhrožuje, že: „… jí nadělá boule jako jabka, když mu nevysolí z kasy tři pětky…“ Vzápětí, vyrušený dalším zákazníkem utíká. Je po chvíli chycen i s kamarády, kteří jeho akci sledovali před vchodem do obchodu.

Hrůza ! - pomyslí si a odloží noviny a mrkne na hodiny. Jo, čas letí, už je půlnoc.  A on se domů denně dřív než pozdě večer ne a ne dostat. V pokojíku upozorní dva syny, aby ztlumili televizi, že kdo má kravál z těch jejich akčních filmů poslouchat. A ať už jdou taky na kutě, oba ráno čeká škola. A kdo je bude zase pětkrát budit…

Než usnul, ještě se ho letmo dotýká myšlenka, že s dětmi už prakticky dva-tři dni nemluvil. Ani neví, co ve škole… a zda je vše v pořádku. No, snad to udělala žena...

Kultura je když…

…se maluje obraz nebo hraje koncert. A nebo se jde se školou do divadla. To by možná řekl žák základní školy. Mě by ale docela zajímalo, co si asi o kultuře myslí jedna dospělá žena…

Nedávno až příliš často používala kapesník, pokašlávala i občas kýchla.rymablog1.jpg A to celé večerní divadelní představení.    Možná usedla v hledišti doprostřed řady s přesvědčením, že žije kulturně, že pro kulturu přímo horuje… a neváhá pro ni třeba přinést i osobní oběť.

Tak té neznámé paní jen doporučím zahrnout do svého pojmu „kultura“ také pravidla společenského života vůbec. Kultivovanost a ohleduplnost, smysl pro taktnost i sebekázeň. Nechci ani kázat, ani obviňovat - jen se nemohu zbavit dojmu, že ona skoro jistě svojí sobeckou nekulturností dopomohla dvěma mladým lidem k následné nepříjemné viróze. A k jejich následnému léčení a ležení. To měla ale doma ten večer zvolit ona paní místo své cesty do divadla mezi na kulturní zážitek se těšící diváky.

…a ještě zrníčko z jiného hlediště

Prostor pro diváky na ploše sportovní haly už byl téměř plný, do začátku hudebního a tanečního pořadu Lord of the Dance (irské tance a zpěvy) zbývala asi minutka. Na volné místo deset sedadel od kraje řady, trochu širší mezerou než je běžně jinde mezi řadami, se doslova hrnula divačka. Byla, jak se říkávalo u nás doma, „trochu kredenciózní“ – a tak se desítce sedícím a nohy zatahujícím divákům dostalo „potěšení“ ze skoro kontaktu s její nepřehlédnutelnou partií, kde záda už ztrácela své jméno…

To jsem vyslechl od návštěvníka, který byl jedním z té desítky v řadě. Dodal, že podobné prohřešky proti bontonu nejsou výjimečné. Že tito návštěvníci asi neslyšeli nebo ignorují základní pravidla pro chování se v hledišti. A stačí tak málo : v řadě, kde již sedí diváci, je nejen vhodné, ale zejména slušné postupoval k svému místu čelem k nim. A za jejich uhnutí se, umožnění průchodu poděkovat. Nemusí jít o slovní díky, stačí jen pokývnout hlavou a případně se usmát... I to patří do pojmu kultura a kulturnost.

Přeji všem milým čtenářům, aby se co nejméně setkávali kolem sebe s otazníky kategorie „vadí… a aby měli vždy nebo alespoň převážně z návštěv kulturních akcí co nejlepší zážitek.

 

Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

O životě(nejen bez růžových brýlí)...

I když nemám vždy životadárné a hřejivé slunce nad hlavou... ještě a stále mám rád život a to v dobré a slušné společnosti.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora