O smíchu a (nejen) setkávání s paní Janžurovou…

neděle 15. květen 2011 15:44

… aneb  „Dokud člověk může, má se smát. Nikdy totiž neví, kdy ho smích přejde…“

Úvodem dovolte malý otazník: kdy jste se naposledy zasmáli - nahlas, živelně a samovolně ? Řečeno hezky česky, až jste se za břicho popadli. Pokud si vzpomenete hnedka, protože tu k smíchu vedoucí situaci ještě nestačil čas uložit mezi smazané - tak paříte mezi ty šťastnější lidi. A jaká je souvislost s paní Janžurovou? Správná otázka na správném místě.

● Nedávno jsem se bavil u televizní Všechnopárty, kde hostem byla herečka Iva Janžurová. jan1.JPG Minuty úsměvů, smíchu a dobré nálady byly příjemné – a z mé paměti se vynořila vzpomínka na první setkání. Na scénku, které patří k těm na vrcholu divácké popularity, k výstupům našich výtečných komediálních herců a zpěváků. Scénku – pěvecké duety při jízdě na kolečkových bruslích mladé dvojice - Ivy Janžurové a Jiřího Hrzána… Pamětníci znají, že ?

Paní Janžurová vzpomínala na křesle u Karla Šípa také na čas s malými dcerami, jak je učila zpíval svůj text : „Staronová moudrost praví, že každý člověk pro své zdraví, má se denně tři hodiny smát. Cha, cha, cha… Cha cha,cha – cha ! Tím jsem se přenesl k výše vzpomínanému smíchu.

Výzkumu vlivu smíchu na člověka hovoří jasně : smích pomáhá našemu zdraví. Zlepšuje náš imunitní systém, má blahodárný účinek pro naše cévy, srdce a mozek tím, že podporuje přenos kyslíku v krvi. Při takovém “chechtání se“ vzniká v našem těle „bouře“, která zmírní nebo smete příznaky únavy a zlepší dýchání. Dá se říci, že se „dají do klusu“ srdce, hrudní koš, bránice a plíce - svalová vibrace je jako masáž na žaludek a střeva a povzbuzuje zažívání. Pro mnohé z nás je zajímavý a vítaný fakt, že smích podporuje produkci endorfinů - tzv. hormonů štěstí – a ty mají protibolestivý účinek (např. bolest hlavy, zubů a svalů mohou zmírnit).

● K druhému setkání s paní Janžurovou došlo na táborské „hlavní třídě“ před  25ti lety. Seděl jsem v autě a kolem po chodníku kráčela s panem Remundou a s jednou  dcerou.  Hunkova.jpgV duchu jsem je pozdravil a pak natěšeně čekal na svoji manželku s tím, jak se pochlubím… Viděl jsem asi z metru snad nejpopulárnější postavu našeho televizního seriálu. V roce 1978 bylo   odvysíláno prvních 13 dílů a po velkém úspěchu u nás a v Německu bylo v roce 1981 natočeno dalších sedm dílů. Stále oblíbeného Dietlova a Dudkova seriálu Nemocnice na kraji města - a v něm sestra Marta Huňková - Pěnkavová v podání Ivy Janžurové. Zde snad navěky proslula scénou s doktorem Štrosmajerem ( Miloš Kopecký), který ji sdělil okřídlenou větu: "Kdyby hloupost nadnášela, tak se tu budete vznášet jako holubička!"

Když už je  řeč o smíchu, může i zde nějaký šťoural nebo člověk věci znalý prohlásit klasické: Nic nového pod sluncem ! A bude to pravda. Už před asi 250 lety napsal spisovatel Laurince Sterne: "Kdykoliv se člověk usměje, tím spíše pak když se zachechtá, trochu si ten capart života nastaví."

Nebraňme se tedy hlasitému smíchu, nebojme se o vážnost a autoritu - tím si ji nesnížíme. Spíše takové situace, kdy humor, pohoda a smích je společníkem vyhledávejme. Pro vlastní zdraví, které máme, jak lidové rčení praví, jen jedno…Pomoci může třeba dobrý televizní pořad, film nebo divadlo. Ještě lépe pak společnost přátel, rodiny či domácích mazlíčků – a ti nám mnohdy dokáží takovou nedobrou náladu odlehčit na dobrou. Jen ji musíme sami k sobě chtít pustit …

● Mé třetí setkání - byť „jen“ písemné, bylo a stále je milé.janz2.jpg Deset let mám v archivu dopis, z kterého dnes úryvek ocituji. „… a je mnoho důvodů proč mám ráda jižní Čechy - ale v poslední době mě nejvíc chytají za srdce klikaté silničky, lemované letitými stromořadími. Právě zde jsem si je vychutnávala při filmování ENE BENE. … Potom mě také chytají za srdce kostely a kostelíky (pokud k nim potentáti doby minulé nepřistavěli ohyzdné obchodní domy). A seskupení, sestavené neomylným citem našich předků - to malebné seskupení venkovských a maloměstských domů a obydlí. To dojemně zahřívá moje srdce, když putuji jižními Čechami. Nemluvím o tamních rybnících, atd. - o bez debaty proslulých krásách…“ Z Prahy Vás zdravím a přeji hodně pohody ! Iva Janžurová

Tolik tehdy paní Janžurová. Dnes opět píši já… Posílám srdečný pozdrav milé herečce, která umí dělat legraci a často sama ze sebe a jako jedna z mála neměla problém dělat ze sebe třeba i pořádné „strašidlo“ k smíchu. A její smích je často nepřeslechnutelný… Na druhé straně výtečně a bravurně zvládá i dramatické role.  Je dvojnásobnou držitelkou Českého lva za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli (1998 a 2002), držitelkou divadelní Ceny Alfréda Radoka (1998) a Ceny Thálie 1998.

Píši ženě, jejímž celoživotním partnerem je herec a režisér Stanislav Remunda, píši matce dvou dcer – Theodory a Sabiny.

Dovolte mi, milí čtenáři, abych jistě i za mnohé z vás, 70.JPG na tomto místě dnešního psaní popřál paní Ivě Janžurové – rodačce z Žirovnice u Pelhřimova - vše dobré a ještě lepší k jejímu krásnému životnímu jubileu, které oslaví ve čtvrtek 19. května.

Přeji především hodně zdraví a pohody - ale i řadu pěkných rolí, které jistě opět potěší mnoho diváků.

Z jihu Čech srdečně

 

Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

O životě(nejen bez růžových brýlí)...

I když nemám vždy životadárné a hřejivé slunce nad hlavou... ještě a stále mám rád život a to v dobré a slušné společnosti.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora