Dopis mému (nejen) kapitánovi...

čtvrtek 28. červen 2012 16:34

který jsem měl odeslat už před několika měsíci, ale člověk míní – osud mění.  O to více jsem dodnes vzpomínal na muže, který nosil  jméno, co vzniklo už  dávno složením slova  „boriti" (výraz  pro „bojovat") a „voj" (znamená „voják").  Jméno tedy překládáme jako „bojovník", případně ten, který vede vojsko, muž  nebojící se potíží a boje...K  méně častému českému křestnímu jménu patří v kalendáři 30. červenec...

 Měl jsem a budu nadále  Bořivoje Navrátila rád, nejen  kdy mi bylo dopřáno vidět a sledovat  pana herce menších  i  větších rolí na filmovém plátně a zejména doma na obrazovce, ale i jako „korespondenčního přítele“. Dovoluji si v  úvodu mého blog-dopisu  citovat herce Rudolfa Hrušínského, který  31.října 2011  řekl o svém  kolegovi a kamarádovi : "Byl to skvělý herec a hlavně znamenitý člověk. A takoví lidé by měli zůstat navěky mezi námi".

     Bořivoj Navrátil se narodil 26.9.1933 v Kroměříži. Od svých pěti let Bořek vyrůstal jako úplný sirotek u otcovy sestry v Jihlavě. Zde, při první návštěvě divadla­­ – pohádky „Zlatovláska“ - se mu zdálo, že je podobná před lety zesnulé mamince. Tehdy, jak sám později říkal,  zatoužil být hercem. Po středoškolském studiu se věnoval jako ochotník herectví v různých divadlech, později   vystudoval v Brně  Janáčkovu akademii múzických umění.   Mimo filmování a televize stál „Na prknech, která  znamenají svět“ v Českém Těšíně, Opavě a  Ostravě, potom ve stověžaté Praze:  v Národním divadle (od 1961), Na zábradlí, v Činoherním klubu, Pod Palmovkou, v Kašparu a ve Švandově divadle. Hostoval rád v  Mladé Boleslavi nebo v Jihlavě.

     S jeho jménem je nerozlučně spjata představa holé hlavy. Může za to režisér  Miroslav Macháček, který jdysi Navrátila obsadil do postavy Vynálezce v inscenace Čapkovy hry „Ze života hmyzu“ (16.1.1965.v ND)   Vnukl mu také myšlenku, že na černé scéně se bude vyholená bílá hlava vyjímat majestátně. Nový vzhled se mu natolik zalíbil, že už u toho zůstal. Vyřešil si prý tak i problém s nastupující plešatostí. Díky vyholené hlavě dostával později jak v divadle, tak i v televizi i filmech role nejrůznějších „darebáků“. klobouk.jpg Říkalo se a dlouho se bude říkat, že když hrál v divadle nebo na „filmovém place“, byl často - ne-li vždy,  tím kdo „velel“ šprýmům, vtipům, legracím a zábavě v  pánské šatně.

     Velkou láskou Bořivoje Navrátila byla také poezie a práce pro rozhlas. Tomu se věnoval až do času, kdy ho choroba připravila o charakteristický hlas. Nejeden mladší herec mu vděčí za  hereckou oblibu, např. Ondřej Vetchý, Marek Eben, Jiří Langmajer nebo  Lukáš Vaculík.

Nejen tyto vyučoval jako pedagog na divadelní konzervatoři. Mnoho příležitostí Navrátilovi  nabídl také  film. Např. v  „Knoflíkáři“ (1997)  zazářil coby podivínský Jiří ; malí  i velcí diváci sledovali  dobrodružný  „Maharal - tajemství talismanu“ (2006). Méně se ví, že se sport milující herec ocitl v Himalájích (Nepál) v ohrožení života. V základním táboře v nadmořské výšce5000 metrů, při natáčení filmu „Sagarmatha“ (1988 - o horolezecké výpravě na Mount Everest), dostal zákeřnou  vysokohorskou nemoc. Vyléčil se…

     Televizní seriály se mu také nevyhnuly – a to je dobré pro diváky… Jen pár názvů:  „Návštěvníci, Hotel Herbich, Redakce, Letiště, Cukrárna“, nebo „Četnické humoresky“. Asi nejvíce sympatií získal (od roku 2005) za roli kapitána Vojty Bařinky v nekonečné a hodně sledované  „Ulici“.

   První dopis …

    Před lety (1998) na moji otázku o VZTAHU K JIŽNÍM ČECHÁM  z  Prahy vzpomínkově odpověděl do jihočeského Tábora  rodilý Moravák - populární divadelní a filmový herec   BOŘIVOJ  NAVRÁTIL

      "Poprvé jsem se ocitl v jižních Čechách ve svých dvanácti letech, ve vyprahlém létě roku 1947... Jihlavský skautský oddíl rozbil stany na louce u rybníka nedaleko obce Klenová na Jindřichohradecku. Bylo nás asi třicet stejně starých kluků a vedoucímu bylo jedenadvacet.            

    Dnes, s odstupem více než padesáti let, teprve umím docenit jeho statečnost, s jakou vzal odpovědnost za nás. Nebylo jistě snadné přimět dvanáctileté kluky budovat vše od podsad až po kuchyni... A ještě si vydělávat na jídlo sběrem borůvek. Byla to těžká práce - ale nádherná atmosféra a dobrodružství. Třeba skládání zkoušek odříkání a odvahy "tři orlí péra". To vše se odehrávalo v krásné jihočeské přírodě. Samotný konec však nebyl krásný. Obdivovaného vedoucího napadl virus dětské obrny a další život pak strávil na vozíčku - a po celé roky zůstal naším vzorem, ať se s naším světem dělo cokoliv.

    S dvěma kamarády z těch dob (a pak napořád) jsme se vloni, když nám bylo čtyřiašedesát, vydali hledat tu louku... Klenovou jsme našli hravě, rybník nám však dal dost práce, protože: nějací "rošťáci" kolem vody na tu louku vysadili hustý les "starých padesátiletých" stromů.  Pohlédli jsme skutečnosti do tváře a „vzali nohy na ramena“.

   Mé doteky jižních Čech byly pak v životě nahodilé, většinou u příležitosti filmování nebo divadelních zájezdů. Naposledy jsem byl, coby uchvácený divák, na Shakespearově "Bouři" v otáčivém hledišti v zámeckém parku v Českém Krumlově. Moc tam pozdravuji !"

--------------------- 

     "Hrál jsem nacistické generály i maršála Koněva. major.jpg  Ale v běžném životě bych se bez uniforem obešel…"  občas prý žertoval Bořivoj  Navrátil.  I když v jeho posledních  záběrech ( květen 2011) v jednom dílu „Ulice“ byl před kamarou v kulisách - v bytě přítele Peška (pana Hrušínského). Přišel v parádní uniformě v  hodnosti majora ( viz foto vpravo).  Jak se domnívám, tak se na snímku  s úsměvem loučí  už se všemi herci i diváky…

Hovořil s přáteli i novináři o své zlé nemoci a o onkologické léčbě tlustého střeva. Už byl smířený, ale ještě stále bojoval a podstupoval léčení - a v očích a pohublé tváři mu „zahrával“ i úsměv. Štáb a herci Ulice byli a jistě ještě jsou smutní. Jejich kapitán Bařinka  v pondělí 31.října 2011 po dvouletém lítém boji podlehl rakovině.

a dopis druhý.

Z něj cituji část :" … Milý pane Kukačko, odpusťte, že s takovým zpožděním děkuji za psaní a přiložený výstřižek. Udělal jste mi radost. Vrátil jsem se teď z lázní (Jáchymov) v naději, že ze starého člověka udělají mladého – nepodařilo se. Od pondělka už zařezávám, tentokrát hostuji v Jihlavě a docela se těším.anpodpis.jpg  Mějte se hezky, přeju pohodu a  zdraví !"       

------------------------------

Vše, co jsem  „naťukal“ výše, bych rád poslal adresátovi – muži, o kterém bych mohl napsal daleko více, ale  řídím se lidovým moudrem, že  „méně je někdy více“… Tak můj stručný dopis :

V hereckém nebi,  kde můj kapitáne (pardon – už majore) jistě odpočíváte a  nejste v uniformě, ale v některém kostýmu z mnoha svých divadelních rolí. Např. Romeo…že ?! Jsem přesvědčen, že následující řádky jsou i slovy a myšlenkami čtenářů a diváků nejen Vaší „Ulice“, ale i rolí ve kterých Vás viděli. Pane Bořivoji Navrátile, budeme na Vás vzpomínat a rádi sledovat reprízy snímků, kde hrajete !!
Z jihu Čech  Váš

Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

O životě(nejen bez růžových brýlí)...

I když nemám vždy životadárné a hřejivé slunce nad hlavou... ještě a stále mám rád život a to v dobré a slušné společnosti.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora