„Mám několik životních epizod, kdy mi bylo bídně na duši..

pondělí 16. červenec 2012 10:33

…a kdy mě pár dní v jižních Čechách postavilo na nohy.“  To cituji jednu větu z dopisu, který  mám v archivu. Dorazil od  usměvavé televizní moderátorky,  držitelky několika cen TýTý. Celý její dopis  nabídnu a jméno „prozradím o kousek níže“  v textu. 

ŘEKLI (nejen) O NÁS

Uvádět slova kteréhokoliv Táboráka či Jihočecha o tom, jak vidí a jak hluboko v srdci má svůj rodný kraj, by asi bylo nošením dříví do lesa. Ale jak jih Čech vidí jiní, rodáci z jiných koutů vlasti a jak  mi před léty odpověděli na otázku:  „Jaký máte vztah k jižním Čechám ?“ O to se  dnes „rozdělím“-o řádky pětice autorů dopisů…

První slovo dostal Viktor Preiss (*1947 v Praze) divadelní a filmový herec, dabér, pedagog a zpěvák. Divadelních rolí je úctyhodný počet, stejně jako postav hraných ve filmu a to zejména  televizích.viktor.jpg  Hrál např. v:  Báječná léta pod psa, Tmavomodrý svět, Operace Silver A, Četnické humoresky. A v asi nejznámějším tv seriálu Nemocnice na kraji města (role hokejisty Rezka, 1977,2007). Viktor Preiss má  charismatický pěvecký projev – důkaz předvedl např. v  seriálu  o Karlu Hašlerovi „Pražský písničkář“ (také je na CD). Úspěšné byly série  “V Praze bejvávalo blaze“ a „Pletky paní operetky“.

Na studiu DAMU se seznámil s Janou Prchalovou a po  studiích byla svatba. Paní Jana Preissová (*1948 v Rokycanech) je známá a oblíbená herečka. Dvacet let hrála v Divadle Na zábradlí, od 1990 je členkou Národního divadla. Učila na Pražské konzervatoři, věnuje se také  dabingu a hraje v televizních inscenacích a filmech.

Napsal:

"Jižní Čechy - to je fenomén. Sentiment a euforie zároveň. Místo, kde jsem zažil nejkrásnější chvíle, ale také ty nejsmutnější. Před mnoha lety jsem se svou ženou na třeboňském náměstí uzavřel nepsaný slib manželský a pak, mnohem později, uložil o pár kilometrů dál do země lesního hřbitova urnu svého otce. Zemřel tam, kde se cítil nejlépe a kde zasvěcoval moji paměť a moji schopnost vnímat do toho, co mě dnes dokáže okouzlovat a vracet na jedno místo. Vzpomínám si na cesty starým motocyklem, kdy jsem jako kluk, připoutaný páskem k otcově jistotě, naslouchal ševelení patníků, vnímal vůně mísící se s vůní jeho kožené bundy i benzínu a ukládal si do paměti krajinu, která se nepodobá žádné jiné na světě.

Otec měl hezký hlas a jeho vyprávění měla i tuhle kvalitu. To on mi poprvé řekl o Adamitech, ukázal mi Klokoty nad Táborem, vykládal mi chvílemi jiný dějepis, než který jsem později slýchal ve škole. Ukázal mi černou panenku Marii a večeři Páně v Římově. Postavy apoštolů už asi zmizely nenávratně v rukou zlodějů a kdoví v jaké zbohatlické rezidenci daleko odtud snášejí svůj nový úděl. Loni jsem prošel křížovou cestu a myslel na všechno, co jsem chtěl ještě vědět a nestačil se zeptat.Co by mi ještě řekl o klášteře ve Vyšším Brodě a Zlaté Koruně, které jsme tradičně navštěvovali, kdy ještě nebyly atraktivními turistickými památkami, ale pustými historickými místy. Bylo to jako rituál, zrovna tak jako pěší výstup na Kleť v každé roční době. Kdybych jednou vynechal, měl bych pocit, že jsem zhřešil či porušil nějaký slib.

Když jsem natáčel česko - španělský film o vlámském skladateli Philipu de Montem na Krumlově, ještě se tam nestrkaly zástupy cizinců, ale také to nebylo město tak krásné a znovuzrozené jako je teď.

Mám rád harmonii a krajina okolo Třeboně, kde se opět pasou koně, mě hladí na duši. Jsem narozený ve znamení Ryb a vodní hladina mě uklidňuje a vyvolává pocit vnitřní rovnováhy. A co teprve podvečerní koupání na pískovnách a cesty na kole po voňavých lesních pěšinkách. A moje tradiční zastaveníčka na několik malých piv cestou domů.

Mohl bych popsat mnoho papíru na téma jižní Čechy. Ale skončím zjištěním, že se věci opakují a záliba v krajině se dědí. Moji dva synové si už nedovedou představit, že by se nemohli vracet na místa, kde každoročně trávili léto a i když času mají čím dál míň, vědí, že tam dole "na jihu" je čeká pár metrů země, kde se cítí jako doma. Že když tu chaloupku nenecháme spadnout, budou tam zase jezdit jejich děti a oni jim budou ukazovat to, co jsem jim kdysi ukázal já. A tak stále dokola - dá Bůh. Pokud člověk sám tu krajinu nezničí."podpispreiss.jpg

-----

 krcinusvetazamekano.jpg

-Rybník Svět - jeho stavba (1570-1574) byla pod vedením regenta Krčína, voda  zalila část bývalého předměstí Třeboně. Nový rybník nazval jménem „Nevděk". Až o několik let později se stal „Světem" (201 ha– je čtrnáctým největším rybníkem v ČR).

----------------------------


 Další slova patří, jak jsem slíbil, milé dámě.

Jolana Voldánová (* 1969 v Pardubicích)  moderátorka zpravodajství Čs.televize (od 1993, předtím jolana.jpgv Čs.rozhlase). Nyní  také na Čs.rozhlasu Pardubice uvádí vlastní pořad „Rande s Jolanou“, kam  zve zajímavé osobnosti kraje. V anketě TýTý v kategorii Osobnost televizního zpravodajství obsadila první místo již čtyřikrát (1998,2005,2006 a 2010).

Píše nám:

„Jsou místa, kam se každý rád vrací. Důvody mohou být různé : někdy jde o kraj dětství, spojený s určitou melancholií a sentimentem dob minulých, jindy se jedná o "místo", kde něco nezapomenutelného prožil nebo někoho výjimečného potkal. I já mám několik takových míst na mapě České republiky.

Do jižních Čech se ale vracím pravidelně ještě z jiného a obyčejného důvodu - že je mi tu totiž vždycky dobře na duši. Půvabných a zeměpisně zajímavých míst je v naší zemi bezpočet, ale pouze jižní Čechy a Šumava mají v mém případě stoprocentně léčivé účinky. Nedokážu jednoznačně určit čím to je... Mám několik životních epizod, kdy mi bylo bídně na duši a kdy mě pár dní v jižních Čechách postavilo na nohy. Tenhle kraj vyzařuje jakýsi druh optimismu, bezprostřednosti, pohody a dobré víry, že i to špatné je pro něco dobré. Je to zvláštní pocit, protože osobně mám blíž k Českomoravské vysočině, ale ta je na mě tklivá a rozervaná, a přestože ji zbožňuji - nedokážu tam vyléčit svoje bolístky. Ještě dlouho bych mohla mluvit o svém vztahu k jižním Čechám... Napadá mě ale, že asi nejvýstižnější by v mém případě bylo motto : "Na srdce jsou Poděbrady, ale na duši (která je mimochodem hned vedle) - celé jižní Čechy !"podpisvoldanova.jpg

 

---------

 

Na  otázku JAKÝ MÁ VZTAH K JIŽNÍM ČECHÁM z Prahy odpověděl PhDr. Aleš Ulm (*1947 v Praze) ulm.jpg  zpěvák (člen divadla Rokoko-nedlouho), po studiích byl  scenárista a moderátor (např. Poklad Anežky České, Kufr).V současné době  je šéfdramaturg Čs.televize - vysílání zábavných pořadů a soutěží v Centru zábavné tvorby.

Svěřuje se :   "„... k jižním Čechám? Mám je rád. Nedostanu se tam tak často, jak bych chtěl, neznám spoustu míst, nemám tam chalupu ani příbuzné, možná pár přátel. Přesto mám pocit, že je to kraj velmi čímsi specifický a jaksi typický pro naši zem, jako je třeba Říp nebo Vltava.

Mám konkrétní vzpomínku - natáčení Anežky v Jindřichově Hradci. Po tom, co jsem se tam rozjel  zámek „si obhlídnout“ (televizní terminologie), jsem si uvědomil, že tam klidně natočíme Anežky dvě. Už cesta tam vede překrásnou krajinou, se zalesněnými kopečky a s rybníky - ideální zákoutí, která vás naplní chutí na vše se vykašlat a lehnout si tam někde s knihou. Strávili jsme tam s naším štábem čtyři krásné zářijové dny. Bydleli jsme blízko zámku v hezkém penzionu, kde navíc skvěle vařili. Věříte, že i takové jihočeské provedení cmundy velmi ovlivní svojí kvalitou vztah k místu a posléze kraji ? Těším se na další natáčení v tomhle kraji a zdravím srdečně všechny Jihočechy !  podpisulm.jpg

 

                                                                      -

 lhotahradec.jpg

 

Červená Lhota je známý renesanční vodní zámek  na severu Jindřichohradecka  První zmínky jsou již v roce 1530, po r.1641 proběhly stavební úpravy. Na zámku bylo natočeno několik filmových a televizních pohádek…       Monumentální soubor budov hradu a zámku v Jindřichově Hradci  patří k nejrozsáhlejším památkovým komplexům v ČR. Od r. 1996 národní kulturní památka.  O perle jihu Čech -zámku  v Hluboké nad Vltavou - snad každý již nejen slyšel, četl... a navštívil.

--------

 O svém vztahu k jihu  zde odpovídá  Zdeněk Svěrák (*1936 v Praze) –svarakano.jpg  dramatik, scénárista a herec, humorista a textař písní.  Známé filmy: Kolja (scénář a herec)- filmu  byla r.1997 udělena cena americké filmové akademie „Oskar“ za nejlepší zahraniční film roku 1966, z dalších např.  Vratné lahve, Na samotě u lesa, Marečku, podejte mi pero!, Vrchní, prchni!, Vesničko má středisková. S Ladislavem Smoljakem (˙*1931- +2010) vedli oblíbené divadlo Járy Cimrmana.  Kromě tvůrčí práce je znám  svojí charitativní činnosti. Již v r.1994  byl u vzniku  Centra pro pomoc lidem s poškozením míchy a tím pádem ochrnutím. Velmi přínosná je každoroční akce „Běh pro Paraple“.

Četl jsem poprvé před lety toto:

„Ptáte se mě, jaký že to mám vztah k Vašim jižním Čechám. To by byla pro Vás rána, kdybych Vám odpověděl, že mi můžou být ukradené a že miluji Čechy severní, co ?

Ale já to napsat nemůžu, protože by to byla schválnost a nepravda. Já sice na jihu rodově nekořením, ale mám u vás jiné kořínky a vlášení. Jsou to mé literární lásky a mí jižní kamarádi. Po Táboře chodím s Jiráskem, po Písku se Šrámkem nebo s Karlem Čabrádkem. A někdy s oběma naráz. Šli jsme jednou s Karlem po břehu Otavy a viděli na zdi příšerné dvojverší :"Klaus je bílý žid, okrádá svůj lid." Čabrádek, hrdý na vše písecké, se zastyděl a omluvil se - To víš, Šrámek to není... Taky mám v Písku přítele věžníka a tímto ho pozdravuji.

V Třeboni hrajeme divadlo tam, co J.K.Tyl. Myslel jsem na něj, když jsme v jedné třeboňské hospodě s Ladislavem Smoljakem prvně veřejně četli hru „Záskok“, trnouce obavami, zda bude dostatečně veselá. Že možná taky takhle Tyl trnul, když něco nového sepsal.       Koupe- li se Cimrmanovo divadlo v třeboňském rybníku Svět, voláme na sebe : "Kde se tu berete ? " A odpovídáme si : " Inu, svět je malej..."  A abych nezapomněl - krásnější hřbitov, než mají v Albrechticích nad Vltavou, nemají nikde. To snad ani není hřbitov.“podpissverak.jpg

----------

 

 

 

kamennymostastadlec.jpg

Stádlecký most ( asi 11 km od Tábora), je posledním dochovaným empírovým řetězovým mostem v ČR,  od r.1848 překlenoval Vltavu u Podolska,  roku 1959 byl  most prohlášen národní technickou památkou. V letech 1960 byl rozebrán a 11 let uložen. Na vybrané vhodné místo na Lužnici byl  přemístěn, složen a r.1975 otevřen.                                   Kamenný most v Písku  je nejstarším dochovaným mostem v Česku,  přemosťuje řeku Otavu,  je postaven v gotickém slohu. Byl budován zřejmě ve 3.čtvrtině 13.století (vládl Přemysl Otakar II.)

---------------------------

Dnes na otázku, JAKÝ MÁ VZTAH K JIŽNÍM ČECHÁM, odpovídá sympatický Pražan, Marekeben.jpg kterému se kdysi mezi Veselím nad Lužnicí a Jindřichovým Hradcem tehdy moc líbilo - on se zase nyní líbí většině z nás, Jihočechů...   Marek Eben (*1957 v Praze) oblíbený televizní moderátor, muzikant, zpěvák. Často  se umístil v divácké anketě TýTý na prvním místě v kategoriích moderátor publicistických pořadů nebo  osobnost zábavných pořadů - zejména pro svůj jemný a inteligentní humor. Diváci ho znají také jako herce z Tv seriálu „Kamarádi“- v roli Válečka. 

Otec Petr Eben byl významným  skladatelem a Ilja Hurník (*1922) – klavírista, skladatel, pedagog a spisovatel  je Markův strýc. Markova manželka je herečka Markéta Fišerová (*1960) Do 80.let hrála v seriálech a filmech; r.1986 těžce onemocněla a je upoutána  na invalidní vozík…

V dopise se Marek Eben rozepsal o vzpomínkách…

„K jižním Čechám se mi váže celá řada různých "poprvé" nebo "nej - ". Například jsme v Č.Budějovicích natočili s bratry vůbec první singl, byly tam písničky „Stýskání“ a „Na rybách“, kterou jsem shodou okolností také napsal v jižních Čechách, konkrétně v Roseči. Tam jsem také viděl největší smaženici ve svém životě. To když nám s kamarády propršela dovolená pod stanem, ale houby rostly náramně. Byla z padesáti vajec a vyráběli jsme ji na dvoře rosečské hospody v obrovském prádelním hrnci. A na tom dvoře jsem zase poprvé poznal nejmilejší zvíře svého života, jezevčíka, kterého moje žena okamžitě odkoupila. Po třináct dalších let byla tahle jezevčí slečna hlavou naší rodiny.

A když se obloukem vrátím zpět do "Budějic", tam jsem se taky na jevišti nejvíce styděl, když jsem - coby voják základní služby - zpíval na Zlatém palcátu strašlivou píseň „Voják a vojáček“. V ní dospělý voják vysvětluje malému chlapci, že si jeho jednotka nehraje na vojáky, ale že staví hromosvod, když hrozí bouře. Není divu, že ten zelený song získal cenu za nejlepší text...

Když tedy vyrazím do jižních Čech, už se předem připravuji na to, že mě čeká nějaké "nej" nebo "poprvé". Jen doufám, že to ještě chvilku počká, než to „poslední“.  podpiseben.jpg

-------

 

 

Ještě jeden dopis – šestý, rád zde přidávám…   Ocituji řádky, které mi nedávno jako reakci na jeden můj starší  článek napsal sympatický muž, kterého si vážím jak pro  vědomosti, tak pro jeho zájmy.

„Nádhera!
Vždy když slyším, nebo čtu o Třeboňsku, vzpomenu si na vandr, který jsme tímto krajem podnikli s přáteli v květnu roku 1998. Zůstalo mi  z té cesty v paměti mnoho krásných obrazů: Novořecké močály, kde vyrůstaly stromy přímo z vodní hladiny jako někde v deštném pralese; velká hnízdní kolonie kormoránů, tehdy ještě u nás vzácného a orel mořský letící nad našimi hlavami s rybou v pařátech. Největším zážitkem ale byly noci, kdy jsme se za svitu měsíce procházeli po hrázích rybníků. Luna se odrážela na hladině, žáby skřehotaly ohlušujícím chórem a temné siluety staletých dubů na to shlížely jako tajemní věkovití strážci. V zahraničí jsem mockrát nebyl, ale poslední roky podnikám ty malé výpravy po okolí. A  jsem čím dál tím hrdější na to, že jsem Jihočech.“¨                                                                                          

                                                                                                                  S pozdravem Michal Straka

----------------------

Co napsat závěrem…? O jihu Čech hodně, ne-li vše,  za mne řekli už moji hosté.  Je zde tedy už místo na moje přání všem čtenářům a jejich blízkým, aby na všech letních cestách a pobytech  ať „u nás“ nebo v jiných krajích Česka či za hranicemi vlasti  našli pohodu a „fůru“ krásných zážitků.

A šťastné návraty přeje Váš Táborák

Rudolf Kukačka

SvatavaMilý pane Rudolfe,13:0020.7.2012 13:00:32
Dáša V.Krásné jižní Čechy21:3719.7.2012 21:37:44
Eva, novNa Tábor a okolí10:3217.7.2012 10:32:20
NULIMilý Rudolfe,09:4217.7.2012 9:42:45
josef hejnaRudolfe...23:3216.7.2012 23:32:44
zuzanazajicovamilý Rudolfe,18:5016.7.2012 18:50:50
Honza Marek, KanadaI když jsem se zařekl17:5416.7.2012 17:54:03
NaďaMilý Táboráku, Rudolfe,17:3516.7.2012 17:35:38
SvatavaBáječná sbírka17:2816.7.2012 17:28:27
Lída V.Hluboká n./Vlt. je místem12:0016.7.2012 12:00:53

Počet příspěvků: 12, poslední 20.7.2012 13:00:32 Zobrazuji posledních 12 příspěvků.

Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

O životě(nejen bez růžových brýlí)...

I když nemám vždy životadárné a hřejivé slunce nad hlavou... ještě a stále mám rád život a to v dobré a slušné společnosti.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.