" Padne-li na mne únava, vím že…"

pondělí 30. červenec 2012 16:25

„…zadumaná procházka po hrázích v okolí Třeboně mi zase vrátí sílu; zavedou-li mne cesty na kraj světa, ta země zamyšlená mi nabídne návrat…“ Tato slova - malý dílek z dopisu - patří muži, o kterém dnes píši. A nejen o něm…

Když jsem asi potřetí-popáté  četl svůj minulý článek se šesti  „dopisovými  hosty“,  trochu jsem si vytknul jaký jsem byl nespravedlivý ( až snad negalantní...) ve vztahu k něžné, pracovitější, hodnější …a hezčí polovině naší populace. Oč jde? Z  hostů byla jen jedna žena. Dnes se snažím o veřejné pokání: na ploše nového článku mají zasloužené místo tři dámy a „jen“ dva pánové. Příště, ač nevím kdy to bude, dám slovo jen pisatelkám.                                     ---------------------------------

 

 anohalik.jpg  Upřímné procítěné vyznání o jihu Čech a své vzpomínky vložil do následujících řádků známý  muž - Tomáš Halík (*1.6.1948 v Praze) prof. PhDr., Th.D.  katolický kněz, teolog a sociolog náboženství. Profesor na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, prezident České křesťanské akademie. V roce 2008  mu papež Benedikt XVI. udělil titul monsignore – čestný papežský prelát, který  opravňuje užívat před jménem titul monsignore (Mons.) nebo prelát.  O Halíkovo knižní dílo je v zahraničí zájem a  ještě výrazněji stoupl po anglickém a německém vydání knihy Vzdáleným nablízku. V r.2010 a 2011 obdržel  řadu pozvání přednášet v Evropě, Americe, Austrálii i Africe. A v roce 2011 za knihu získal Cenu za nejlepší teologickou knihu Evropy.  

O svém vztahu k jihu Čech mi před lety odepsal:

"Staleté kořeny mého rodu leží na Chodsku - a tam se také stáčejí mé vzpomínky na první prázdniny. Ale v bezprostředním sledu mne tok vzpomínání unáší na nejryzejší jih - do Českého Krumlova, jednoho z nejspanilejších měst, které jsem poznal na této planetě; zas jako prvňáček sedím s rodiči na terase hotelu a dívám se dolů na řeku, krmím medvědy v hradním příkopu pyšného sídla Rožmberků... podnikám výlety na hrady i místa husitských bitev, za přivřenýma očima si přivolávám představu trocnovské tvrze či vozové hradby na hrázi sudoměřského rybníka... Léta dospívání jsem "propsal" husitskými romány a jižní Čechy mně byly Mekkou romantického snění o české minulosti. Později jsem objevil katolickou, barokní tvář jižních Čech - putoval římovskou křížovou cestou, meditoval na Klokotech, objevil půvab klášterního ticha ve Zlaté Koruně a Vyšším Brodě.

Opravdu - "země zamyšlená", oduševnělá krajina, která hojí jizvy minulosti, v jejímž tichu dubyhraz.jpgzmlkají ozvuky dávných bitev a sporů - a kontrastní tóny chorálů    někdejších nepřátel se slévají do jediné velebné velkolepé symfonie. Jižní Čechy mne naučily ctít českou tradici celou, bez černobílých schémat a principů vylučování. Padne-li na mne únava, vím, že zadumaná procházka po hrázích v okolí Třeboně mi zase vrátí sílu; zavedou-li mne cesty na kraj světa, ta země zamyšlená mi nabídne návrat tam, kde domov má půvabnou tvář jihočeských madon a třpyt a vůni letních rybníků."

podpishalik.jpg

--------------------

halikanodestiholasblog.jpg

     ● Holašovice - památková rezervace je od 1998 součástí seznamu Světového dědictví UNESCO. Je dochovaný komplex budov z18. a19. stol. ve stylu selského baroka. ● Stráž nad Nežárkou  se nachází mezi Třeboní a Jindřichovým Hradcem. Zámek v parku pochází ze 17.stol., jedna z věžiček je až ze 13.stol. Nejznámější majitelkou zámku byla v letech 1914 - 1930 naše světoznámá pěvkyně Ema Destinnová.   Zámek  je zpřístupněn veřejnosti.  ● Slavonice – město (přezdívané „malá  Telč“) v okrese Jindřichův Hradec,11 kmjihozápadně od Dačic leží na česko-rakouském pomezí. V r.1961 byly Slavonice prohlášeny městskou památkovou rezervací.

-----------------

      sasakbures.jpg          Na otázku JAKÝ MÁ VZTAH K JIŽNÍM ČECHÁM  odpovídá  stálice naší televizní obrazovky -  Saskia Burešová (*29.7.1946 v Tornaľe – Slovensko), rozhlasová a televizní moderátorka a hlasatelka. Od r.1967 působí v České televizi (do 1992 Československé) dodnes. Zná ji, snad většina  diváků,  jako sympatickou průvodkyni  týdenního televizního Kalendária a posluchačů Čs.rozhlasu pak v pořadu Kolotoč. Svým hlasem „doprovází“ populárně naučné filmy (vioceoverka = odborné označení toho,kdo namlouvá komentáře).

"Jižní Čechy jsem poznala blíže před dvaceti lety, kdy jsme si v malé vesničce Sedlečko na Táborsku koupili chalupu. Po nezbytných adaptacích nám po čase přece jen občas zbyla chvilka na to, abychom  více poznali i okolí. Musím přiznat, že jižní Čechy nám učarovaly svou nevšední líbezností, krajem rybníků a nádherných lesů, milou architekturou a především malebností hradů a zámků, kterými se může pyšnit jen málokterá země.

A přesto, že chaloupku už nemáme, vím, že naše kroky se budou často vracet do této nádherné části Čech, neboť jsem zde zanechala mnoho svých přátel a hlavně - kus svého srdce." podpisburesova.jpg

---------------------

 

Dávám prostor naší známé a oblíbené divadelní a filmové  dámě. Toto  spojení  podle mne patří k jménu Jana Hlaváčová (* 26.3.1938 v Praze), divadelní a filmová herečka, uplatňovala se také v dabingu,  televizi  a v rozhlase. Učila na pražské DAMU.

Byla členkou divadla v Plzni (1960-1965), poté Národního divadla v Praze (1965 ­­- 1990) a od 1994 je v souboru Divadla na Vinohradech.    Prvním manželem Jany Hlaváčové byl herec Jiří Michný (zemřel hlavacova.jpgv r.1963). Poté se provdala za  herce Luďka Munzara (*1933), mají dceru Barboru Munzarovou (*1971) která je také herečkou. Např. role v seriálech Pojišťovna štěstí, Místo nahoře, Ordinace v růžové zahradě 2( MUDr.Pavlu Barnovou) a v televizním filmu Vůně vanilky.

Jana Hlaváčová se ve filmu  uvedla již jako studentka v úspěšné  komedii Kam čert nemůže (1959). Známe ji také v rolích Josefiny v Koncertu na konci léta; Boženy Němcové v Lvu s bílou hřívou; populární zdrav.sestřičky Toničky v pětidílné sérii  filmů Jak básníkům chutná život, atd.  Z televizních seriálů si pamatujeme např.: Eliška a její rod, Byl jednou jeden dům, Chalupáři, Ikarův pád, Ohnivé ženy. Také si zahrála např. v seriálu Náměstíčko(2004) a Hraběnky(2007).

 „Považuji jižní Čechy za srdce naší republiky. Je to nádherné místo s nádhernou krajinou...Mám zvláště krásný vztah k Týnu nad Vltavou, protože jsme tam trávili s příjemnými lidmi jedny z našich nejkrásnějších dovolených. Na hodiny proležené nad splavem nikdy nezapomenu. Nádherná krajina sama o sobě nestačí - když v ní nejste se správnými, slušnými lidmi. A toho se nám v hojné míře dostalo.

Také České Budějovice leží hluboko v mém srdci, protože je to nejen hezké město, ale v tamním divadle jsou moji milovaní žáci, kteří, věřím, obohatí jižní Čechy svým talentem a čistotou svých srdcí. Jsou to poctiví a talentovaní kumštýři.   Přeji všem Jihočechům, aby jejich krajina vzkvétala a aby si ji už nedali v budoucnosti ničit...   Všem rovněž přeji moc a moc zdraví, protože to je snad to nejdůležitější na světě."  podpishlavacova.jpg

                                                           -------------

Herecké legendy i morální autority - tak se dají charakterizovat manželé Jana Hlaváčová a Luděk Munzar. Divákům přinášeli radost v mnoha nezapomenutelných rolích a zároveň nikdy neslevili ze svých morálních zásad. 

 Vážím si obou a touto cestou jim posílám (jistě i Vaším jménem, milí čtenáři) nejen  pozdrav, ale v době,  kdy je tíží nepříznivý osud, zejména pak přání hodně zdraví a  síly i optimismu do dalších let.

anohvezdarozhled.jpg

 

 

 

 

 

 

 Kleť - významný turistický bod (asi 25km od Českých Budějovic) je ve výšce1084 mn. m. Stavba z let 1822 – 1825 je nejstarší kamennou rozhlednu v Čechách,  za chladného počasí jsou vidět až alpské vrcholky. Poblíž je světově uznávaná hvězdárna (od 1957) – nejvýše položená observatoř  v Čechách.

                                                             ------------

anocimicky.jpg Na můj dopis a  stručný dotaz, poslaný z jihu Čech,  brzy, rád  a  zasvěceně z Prahy odpověděl  Jan Cimický (*23.2.1948 v Praze), MUDr., psychiatr, spisovatel, básník a překladatel (zejm. z francouzštiny). Byl 15 let primářem v Psychiatrické léčebně Bohnice, od 1996  vede privátní Centrum duševní pohody Modrá laguna.           Je autorem nejméně 14 knih prózy, 6 sbírek poezie a 5 odborných publikací. Je znám z televizních a rozhlasových pořadů, časopisů a magazínů. 

Napsal:   "Jižní Čechy... Je to opravdu zvláštní, ale jakmile člověk opustí hranice středních Čech a čím více se vzdaluje od Prahy, jako by v něm narůstal příjemný klid a rovnováha. Snad je to vodními plochami rybníků, snad poklidnou hladinou řek. Napětí všedních dnů mizí a tělem i duší se rozlévá pohoda. Kdysi jsem se ptal herce Rudolf Hrušínského, jak vydrží sedět jako rybář a nehnutě pozorovat vodu. Řekl : ´To víte, tu moji tvář kdekdo zná, kdekdo mě oslovuje a to člověk nemá moc klid. Teprve u vody mám jistotu, že můžu zůstat jen sám a se svými myšlenkami. Na rybáře se přece nemluví...´       Voda mne vždycky fascinovala, stejně jako bělostné jihočeské návsi, kde jako by se někdy zastavil čas. Trochu závidím našim předkům, těm, co obyčejně trampovali a sjížděli divokou vodu v době, kdy ještě civilizace tolik nezasahovala do našich životů. A opravdu - i tak, v dnešní době - je nezapomenutelný večer na břehu, kam loď dopluje a vysedne se, rozhoří se ohníček, signál jistoty a bezpečí. A možná se tím padajícím večerem rozezní i kytara. Řekněte mi, kdo by v tuhle chvíli neměl chuť si zazpívat ?  A krajina jižních Čech dodává člověku prožitek vyrovnanosti ! Navíc, jsou tu příjemní, milí lidé... podpiscimicky.jpg

       Přeji vše dobré a hezky zdravím."

 

 

   V domovní schránce jsem před lety našel dopis z Prahy. O jeho obsah se rád podělím. Autorkou je Taťjana Medvecká  (*12.11.1953 v Praze), divadelní a filmová herečka, recitátorka poezie. anomedvecka.jpg   Již ve 22ti letech se stala členkou činohry Národního divadla; ve filmu zaujala také brzy, ve snímku Marečku, podejte mi pero! (hrála v dvojici mladých s Jiřím  Schmitzerem). Spolu s Bořivojem Navrátilem a Jiřím Duškem obdržela v r.2003 cenu „.Křišťálovou růži“ -  nejvyšší ocenění v oboru přednesu poezie a prózy. V letech2000 a2002 obdržela cenu „Thálie“ jako nejlepší činoherní herečka. V roce 2007 zvítězila jak v rozhlasové soutěži „Neviditelný  herec“, tak také obdržela  „Cenu Františka Filipovského“ za filmový dabing. V roce 2012 za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli ve filmu „Dům“ získala  „Českého lva“.

 "Jaký je můj vztah k jižním Čechám ? Jaký jiný, než veskrze kladný ! Vždyť už sám název mě zahřívá...(já totiž vůbec nemám ráda zimu a chlad). I když mně i v severních Čechách může být dobře - ty jižní jsou přece jen pociťově teplejší a tudíž sympatičtější. A což teprve "jihočeské máslo" a "jihočeská bašta" a jihočeská piva (tady bych přibrala i ta západočeská) - a jihočeská krajina a písničky z jižních Čech !

Mám pocit, že v jižních Čechách je nejen teplo, ale i příjemně pohodově pomalo, voňavo, v lese modro po borůvkách a oranžovo po liškách-houbách, útěšno po hradech a zámcích a tajemno po starých tvrzích a zříceninách. Zkrátka - dobře je tam.  Píši to se vzpomínkou na dovolené, strávené v Nových Hradech a v Bechyni, v Krumlově a v Srní i ve Vodňanech a v Táboře - prostě v jižních Čechách."podpismedvecka.jpg

------------------

 anoklokotblogy.jpgna horním snímku Klokot je zleva ke středu  alej-Křížová cesta; vlevo nahoře zalesněné údolí Lužnice.

● Když „poutník“ projde Bechyňskou branou hradu Kotnov (směrem jako do snímku) a po pár desítkách kroků odbočí vlevo dolů do údolí, „překročí“ Tismenický potok a vlevo lipovou alejí (s křížovou cestou) nahoru, dojde k poutnímu místu Klokoty; (celá cesta trvá 10-15 min). Spatří malebný architektonický celek: poutnický kostel Nanebevzatí Panny Marie z roku 1702, kapli sv. Václava z 1712 a sv. Josefa z 1714. Klokotská fara se  připomíná již v 14.stol, od roku 1389  asi do 1415 zde byl duchovním Mikuláš Žižka, jehož historik A.Sedláček označil jako bratra Jana Žižky.    =========   ===================  ================

Dovolte, abych po příjemné a zajímavé "zprostředkovatelsko - doručovatelské" práci s dopisy známých osobností přidal závěrem i pár svých slov...  Kdysi dávno jsem dva roky  vídával spěchající Váh a „za zády“ měl horu Chopok a další vrchy. Určitě vše bylo pěkné, ale… já myslel často na svou jihočeskou tichou a zvolna tekoucí Lužnici a  kopečky okolo Soběslavi. Za několik let mě (už s rodinou) povolání „posadilo“ do polabské roviny. Také něčím i krásné, ale...  V duchu jsme s manželkou chodili údolím okolo táborské Harrachovky a  v nohách cítili výšlap na Javorovou skálu a jiné „vršíčky“ okolo Jistebnice. Štěstí přálo, a brzy jsme spustili pevnou kotvu do dna milého Jordánu ve svém  rodném Táboře.

Do "mého" města i  do jeho  okolí  srdečně zvu milé  hosty "odjinud" . Všem, jim  i  "domácím“  přeji zde klidné a hezké dny. Všem také  do druhé poloviny prázdnin  pěkné a bezbouřkové (nejen) počasí...

Váš bloger

 

Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

O životě(nejen bez růžových brýlí)...

I když nemám vždy životadárné a hřejivé slunce nad hlavou... ještě a stále mám rád život a to v dobré a slušné společnosti.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora