Vzpomínka na (nejen) jednoho vězně režimu

pondělí 24. září 2012 13:12

Viděl jsem v Praze  před lety hru  Caesar a  dodnes nezapomněl mimo jiné  dialog pánů Wericha a Horníčka, dvou vězňů  v  potemnělé vězeňské cele  na jevišti. Volně cituji. W: „…a  kolik let  vám dali?“ - H:" No…deset let !“ - W: „A za co ?“ - H:  „Za nic a…“ - W: „Vyloučeno !! Za nic se přece dává patnáct !“ Hlediště - tehdy v roce 1957 - reagovalo hlasitým překvapením, od zasmání  přes šumění výměn slov mezi sousedy až k mírnému potlesku na otevřené scéně…  

● Po roce 1989 jsem viděl  Skřivánky na niti.  Filmoví  „Skřivánci“ čekali ne v kleci, ale ve studené  temnotě tresoru na svoji premiéru.  Dvacet  let  se  přísně dbalo, aby se Menzelův a Hrabalův pohled z roku 1969  nedostal před oči diváků, nejen pro otevřenou kritiku tehdejšího vládnoucího totalitního režimu. Jaký to režim byl ? Jen jeden způsob „komunistické převýchovy“, ve filmu zachycen,  svědčí dostatečně.   Tábory nucené práce (TNP) byly formou pronásledování a odsouzeníhodné nadvlády. Zákon o vytvoření TNP  schválilo Národní shromáždění 25. října 1948. Aby  občan byl poslán do takového tábora, nemusel spáchat žádný trestný čin.  Stačilo pouhé podezření, že čin může spáchat, a byl preventivně do TNP poslán. První osoby tam byly posílány v roce 1948  a 1949. Toho, kdo nechtěl pracovat,  hazardní hráče, „hospodské kritiky“ nové situace, ale také  například i jen  proto, že dotyčný : „se stýká  s cizinou, jeho sestra  je cizí  státní příslušnicí, že on nemá kladný poměr ke zřízení, nesouhlasil se znárodněním, je majitel přepychové vily, že manželka byla proti znárodnění“. Až na výjimky, bez řádného soudu, na 3 až 24 měsíců je tam posílala tříčlenná komise,  podle rozhodnutí funkcionářů Národních výborů, členů KSČ a KSS. Do zrušení TNP v roce 1953  prošlo takovou "převýchovou" kolem 20 tisíc občanů ČSR.

● Nedávno běžela repríza  seriálu Zdivočelá zem.  Několik počátečních dílů se odehrávalo v roce 1950. Hrdina 2.svět.války – pilot podplukovník  Maděra byl, jako mnoho jiných válečných letců   degradován a později odsouzen k mnohaletému vězení a do  pracovního tábora.  Tento seriál byl opět ukázkou tehdejšího potlačování svobody slova i sebemenší kritiky režimu. Ukazoval život v zemi, kde vedení vlasti schvalovalo zasahování do veřejného i soukromého života a  neuznávání svobodného jedince. Tolerovalo nejen nemorální a kruté zákroky, ale dokonce povyšovalo bezhraničnost  výkonné moci  na prioritu vládnutí.

O  (nejen) jednom vězni bývalého režimu

V období „Pražského jara“  stál na začátku  března 1968  u návrhu vytvořit nepolitickou organizaci bývalých politických vězňů, odsouzených podle zákona číslo 231/1948 Sb. na ochranu lidově demokratické republiky.  Kdo byl  oním iniciátorem…?  Jaroslav BRODSKÝ se narodil 22. března 1920 v Soběslavi. Již jako student  měl zájem o botaniku-zejména mykologii. Jeho práci ocenili i přední odborníci v Praze a předvídali mu velkou budoucnost. Významný český mykolog František Kotlaba  (v odbor.časopisu Mykologické listy č..43/1991) napsal vzpomínku:  “Jaroslav Brodský - nenaplněný život nadějného mykologa.“

Ambiciózní student soběslavského Učitelského ústavu se  ve svých 17ti letech stal městským knihovníkem. Na  proslulosti místního muzea měli od počátků hlavní zásluhu  učitelé – a v jejich práci pokračoval spoluprací i  mladý učitel Brodský.  Brzy v  atmosféře německé okupace se seznámil s tvrdou realitou. Ve své knize „Řešení gama“ vzpomíná: „Byla válka a  na gestapu tvrdili,že mě naopak čeká budoucnost černá, protože jako městský knihovník půjčuji knihy Židům, kteří toho zneužívají a krátí si chvíle v životě, který stejně neměl být dlouhým. Netvrdím, že mi při výslechu lichotili, ale nezmlátili mě“ 28.října 1943 - v den 25.výročí vzniku  ČSR - se oženil a jak říkal, považoval to za výbornou ilegální myšlenku. Krátce  po květnu 1945 reagoval na výzvu vlády k učitelům, lékařům a odešel na sever Čech. Byl učitelem a ředitelem malé školy v Brné u Ústí nad Labem. Brzy pracoval aktivní kantor v čele Odborové organizaci profesorů a učitelů v severočeském kraji. Zde se podílel na zpracovávání úprav nebo nového školského zákona.           Po puči v únoru 1948 byl označen Akčním výborem (AV)  jako nebezpečný rozvratník a štváč a že musí opustit školství a může nastoupit pouze do  stavebnictví nebo hornictví.  Byl přijat jako úředník ve stavebním podniku, ale opět AV zasáhl, že jako úředník ohrožuje socialismus a musí pracovat manuálně. Pracoval jako pomocný kuchař, opět  „se ozval“ s protestem AV i  pracovní úřad.  Kupodivu komunisté v závodě přesvědčili úřad, že je Brodský u kamen pod kontrolou a že na něho dohlídnou. Za čas, když  neměl podnik nikoho schopného do kanceláře  podnikového  plánovače, přešel tam…

brodskyano.jpg  Ze severočeských i pražských pedagogů, dřívějších členů České strany národně sociální,  byla v návaznosti na proces s Dr. Miladou Horákovou  agenty-provokatéry StB sestavena a vykonstruována  špionážní skupina „Masarykova odborová organizace školská“. Do čela byl postaven Jaroslav Brodský.  Všichni členové byli v červnu 1950 zatčeni. Brodský byl přes rok vyslýchán, zejména o podrobnostech zmocňovacího zákona pro ministerstvo školství, na kterém spolupracoval.  (Cituji opět z knihy vzpomínek J.B.):  „Ve vazbě  řekl pan vyšetřující JUDr, že jsem si zahrál s osudem a dělnickou třídou, že jsem chtěl rozklížit mladou generaci, jíž jest třímat prapor socialismu, až ruce otců zemdlí.  Že jsem se ale ve svých záměrech zatraceně zmýlil. Že jsem zapomněl, že je tu úderná pěst dělnické třídy - Státní bezpečnost. Ti že mě odhalili jako zrádce…“

Soud se konal 2.7.1951 a Jaroslava Brodského „jménem republiky“odsoudili na 15 let vězení, ztrátě všeho majetku a 10 000 Kčs  pokuty. Agenti - provokatéři StB byli v červnu 1950 jakoby také zatčeni, ale brzy nevyslýcháni  byli propuštěni. Z věznice Bory byl v listopadu 1952 odvezen do pracovního  tábora Vojna, kde se těžil uran.  V roce 1954 byl s množstvím  vězňů převezen do pevnosti Leopoldov na Slovensku. Zde později několik týdnů ležel „na marodce“. Zhubnul za dobu věznění nejméně  o 25 kg, měl obavy z častého onemocnění vězňů z „lágrů“-  nemoci z ozáření. Ale byl v pořádku… Na jaře 1960 se šeptem  hovořilo o možné amnestii a tím  i mnohý snil o návratu domů. Prezident Antonín Novotný skutečně 9.května 1960 vyhlásil amnestii a následovalo velké propouštění vězňů.  O dění v Leopoldově za dva dny vzpomíná Brodský ve své knize: „Po rozkazu,  za hodinu  jsme byli všichni shromážděni dole. Bylo nás asi tisíc. Na uniformách se blyštilo zlato a promluvil k nám krajský prokurátor. Řekl, že máme být vděční straně a panu prezidentovi, protože nám prominul zbytek trestu. Že některý z nás není zcela převychovaný, ale že tento proces dokončí venku dělnická třída spolu s celým československým lidem pod ochranou mohutné záštity tábora  míru a socialismu, Sovětského svazu.  V poledne jsme  opustili bránu věznice….“     Po deseti letech se vrátil k rodině, které uplynulá léta dával režim také  najevo „kdo je kdo“. Úřadem byl přidělen do Pozemních staveb jako dělník – železář u armovacích prutů. Na naléhání závodní lékařky, že dělník Brodský pro slabost a  dlouholetý ischias potřebuje změnu,  vedení po čase souhlasilo s jiným zařazením. A tak učil  český jazyk budoucí zedníky v závodním učilišti.

● Změněné politické poměry na jaře 1968, zveřejňování pravdy o politických procesech padesátých let a požadavek rehabilitací, vedl  ke zrodu  Klubu bývalých politických vězňů (Klub 231), sdružující uvězněné mezi únorem1948 a počátkem 60 let.  Jméno Klub 231 je odvozeno od Zákona na ochranu lidově-demokratické republiky (zákon č. 231/1948 Sb.), podle nějž byla většina politických vězňů odsouzena. Klub 231 byl založen 31. 3. 1968, předsedou výboru se stal prof. Karel Nigrín a tajemníkem byl zvolen J.Brodský. Za členy se brzy hlásilo z celé republiky na 80 tisíc lidí. Po útěku (za hranice a potom do USA) komunistického prominenta a karieristy  - poslance NS generála J.Šejny byl  litoměřickou Národní frontou .Brodský delegován na poslanecké místo v Národním shromáždění. Vedení Klubu pracovalo na návrhu zákona o obecném smíru -  o zrušení z moci zákona všechny politické rozsudky, vynesené v období posledních dvaceti letech. Národní shromáždění přijalo (koncem června 1968) rehabilitační zákon, jímž mělo dojít k občanské a politické rehabilitaci většiny politických vězňů. Komunisté prohlásili  aktivní K231 za jedno z center "kontrarevoluce" a po invazi vojsk Varšavské smlouvy (21.srpna 1968) byl jako „antisocialistická, antisovětská a antikomunistická organizace“  zakázán  a rozhodnutím státních orgánů rozpuštěn.  Na Klub 231 navázala r.1990 Konfederace politických vězňů Československa.

Brodský a konec srpna…     22.srpna v Praze probíralo vedení Klubu 231 situaci a své další akce.gamakniha.jpg  Více řadových členů i z vedení K 231 za několik dní okupace volilo odchod do exilu. Jedním z hlavních důvodů byla zejména obava z nového zatčení. Jaroslav Brodský  28.8. z Prahy odjel  nočním vlakem  na jih. Setkal se s mužem, který ho měl převést za hranice, ale po jeho odkládání  této akce zkušený Brodský znejistil, obával se nějaké lsti a rozhodl se jít sám. Za dramatických okolností 31.srpna nad ránem překonal dva vysoké ostnaté zátarasy u Lužnice - hranice  s Rakouskem. Jak později napsal ve své knize, pohraničníci stříleli do vzduch nebo daleko od něho. Z Rakouska  odjel do   Anglie a potom   do Kanady a  tam působil jako knihovník  univerzity v Torontu. Založil a dlouho vedl vysílání v českém jazyce Rádio Gama. V roce 1970 vydal autobiografickou knihu „Řešení gama“, v ní  líčí své mládí, ale zejména s ironií, ale bez zášti události od 1945  do srpna 1968 (kniha vyšla i u nás 1990). Brodský byl v ČSSR – počátkem Husákovy normalizace - v roce  1971  odsouzen k vysokému trestu v nepřítomnosti nejen za svůj nepovolený odchod do zahraničí, ale i za protistátní aktivity v exilu ( např.vydání knihy).

Bohužel, pádu komunismu se aktivní pedagog  a politik nedožil, ač v to stále věřil.  -   Zemřel v emigraci 3. srpna 1981 ve věku 61 let.  Urnu s jeho popelem přivezl z Kanady a předal rodině jeho  bývalý spoluvězeň až  v roce 1991.

                                                                      ●    ●    ●

pamatnikvojna.jpg  Jaroslav Brodský by jistě  souhlasně pokýval, kdyby mohl být svědkem současné úcty a památek na  politické vězně, zejména pak oběti režimu.

Nemůžu jinak, než  v závěru  dnešního článku se ještě „podívat na čísla“, která nás přesvědčují o tom, jaká byla neslavná doba českých dějin. Jsou to smutná fakta. V průběhu Komunistického režimu bylo do vězení  z politických důvodů odsouzeno přes 205 000 lidí.  Pro politické trestní činy bylo popraveno   247 mužů a 1 žena - dr.Milada Horáková. Asi čtyři a půl tisíce osob zemřelo ve vězení a nejméně 282  při svém  pokusu uprchnout přes „železnou oponu“-hranice.pomnik.jpg

Do Táborů nucené práce bylo zařazeno asi 20 tisíc osob.

Bývalý pracovní tábor Vojna( viz foto výše) byl v roce 2002 vyhlášen kulturní památkou a v roce 2005 zpřístupněn veřejnosti jako muzejní expozice věnovaná obětem komunismu. Nachází se asi 5 km jihovýchodně od Příbrami. Jméno měl podle osady Vojna.

V Praze 1, pod Petřínem na Újezdě byl 22.května 2002 odhalen Pomník obětem komunismu. Důstojné místo pro uctění památky obětem komunismu je na frekventovaném místě s dobrým přístupem i dostatečnou plochou pro shromažďování. Autory jsou akademický sochař Olbram Zoubek ( na snímku vpravo) a architekti Zd.Hölzel a  Jan Kerel.

Po celé České republice v červnu 2012 proběhly pietní vzpomínky na oběti komunistického režimu a na popravenou československou političku Miladu Horákovou, která se stala symbolem odporu proti totalitě. Studenti rozvinuli kolem sochy svatého Václava na Václavském náměstí plot z ostnatých drátů; připomínka historických událostí se 27.6. (Den politických vězňů ČR) konala na školách po celé republice, žáci pokládali věnce a zapalovali svíčky u mnoha pomníků obětem komunismu.

Více už nenapíši, ač by se našlo mnoho příkladů a osudů  nevinných občanů… 

Rudolf Kukačka

NULIMilý Rudolfe,21:1229.9.2012 21:12:10
RudolfDěkuji za reakce.16:1125.9.2012 16:11:22
PavelKomunisticka propaganda11:1725.9.2012 11:17:40
josef hejnaRudolfe, ono to má ještě jednu podobu.10:0925.9.2012 10:09:16
Lída V.Pane Kukačko,23:4924.9.2012 23:49:15
Lída V.Jímá mě vztek,21:1924.9.2012 21:19:55
HoralPěkné připomenutí.21:0324.9.2012 21:03:45
HoralPěkné připomenutí.21:0324.9.2012 21:03:44
zuzanazajicovataky jsem si vzpomněla20:1924.9.2012 20:19:57
SvatavaV neděli jsem byla v kině18:0524.9.2012 18:05:20
Eva, novSochy17:5624.9.2012 17:56:22
PavelJaroslav Brodsky14:1124.9.2012 14:11:58

Počet příspěvků: 14, poslední 29.9.2012 21:12:10 Zobrazuji posledních 14 příspěvků.

Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

O životě(nejen bez růžových brýlí)...

I když nemám vždy životadárné a hřejivé slunce nad hlavou... ještě a stále mám rád život a to v dobré a slušné společnosti.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.