Tábor a (nejen) Vyšší princip…

čtvrtek 8. listopad 2012 18:07

Film  Vyšší princip  jsem viděl, stejně jako četl stejnojmennou  povídku z Drdovy  knihy povídek „Němá barikáda“,  jako mnozí z čtenářů vícekrát. Povídkový soubor z roku 1946
je  první prozaické ztvárnění událostí 2. světové války [např. tragické doby heydrichiády, Pražského povstání a vůbec dění  v  Protektorátu Čechy a Morava (Böhmen und Mähren) v době od 15. března 1939 do 8.–9. května 1945].  Nejlepší z   knihy  je povídka "Vyšší princip";  na toho kdo ji nečetl, možná  zapůsobil  dnes již  legendární film. Na motiv  povídky -  když  její krátký  text s autorem scénáricky výrazně rozšířil -  natočil režisér Jiří Krejčík v roce 1960 stejnojmenný černobílý film…

Děj se odehrává v létě  1942 po spáchání atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha. V Protektorátu byl výjimečný stav a nacisté se masově mstili. V maloměstském gymnáziu se nejvyšší ročník  připravoval k maturitám.1ano3vyssi_princip.jpg 

Hráli: František Smolík, Jana Brejchová, Ivan Mistrík, Petr Kostka, Radovan Lukavský, Marie Vášová, Rudolf Hrušínský a jiní.----------- Studium  bylo narušeno odvedením  tří studentů. Na udání spolužáka, že na foto Heydricha  hoši přimalovali knírek a vousy,  je gestapo zatklo a odsoudilo.  Marně se třídní profesor - klasický filolog, snažil o jejich záchranu. Všichni  tři byli popraveni…  Silnou  chvílí pro diváka je atmosféra ve třídě a  slova profesora: „Z hlediska vyššího principu mravního… vám mohu říci jenom jedno: vražda na tyranu není zločinem! Také já… schvaluji atentát na Heydricha!“ – Obrátil se ke katedře, usedl a začal zapisovat do třídní knihy. Ozval se povědomý zvuk z lavic třídy. Zvedl pomalu oči ke své třídě. Dvacet septimánů stálo před ním v pozoru, se zdviženými hlavami, s očima planoucíma.

Je známo, že Jan Drda (* nar.1915 v Příbrami) se inspiroval událostí v příbramském gymnáziu a také asi  v Táboře. Proto ten můj titulek článku. Vylíčené drama  bylo ve skutečnosti dost odlišné. Vím, že toto vůbec není  důležité, jak vzhledem k volné autorské licenci spisovatele Drdy, tak k silnému významu a odkazu povídky.

Osud  (nejen) šesti osob z Příbrami a Tábora

A co se skutečně přihodilo? Ve školním roce 1941– 42 v  příbramském osmiletém   gymnáziu chodil student Antonín Stočes do 6.ročníku. V květnu 1942 přinesl do školy stará čís1anoStocesfoto.jpgla časopisu ZDROJ. O přestávce v nich listoval ¨v hloučku  spolužáků, když objevil stránku s  Hitlerovou fotografií, z časopisu ji vytrhl, zmačkal a odhodil se slovy: „To sem nepatří !“. Jeden ze  spolužáků to řekl staršímu kamarádovi a ten Antonína udal na policii. Donesl i na ředitele školy PhDr. Josefa Lukeše, že při hodinách řečtiny líčil  vznik kultury a vývoj Řeků a Římanů a že tyto národy na vrcholu síly a slávy náhle klesly. Zrádce dodal, že učebnice se mohou vykládat i ve smyslu proti německé říši. Když 28. května  byl vyhlášen již druhý civilní výjimečný stav nad celým územím a poté přišlo období stanného práva, příbramská  policie se vrátila k případu ředitele Lukeše a žáka  Stočese. Táborské gestapo oba 15. června zatklo. Otec Vojtěch Stočes se dozvěděl o zatčení syna a šel s dotazem na četnickou stanici. Byl také zatčen, prý podle zásady, že: „Rodiče vždy  můžou za své děti!“

Lukes.jpg   Zatčené  převezlo gestapo do Tábora. Zde byl nad nimi brzy vyřčen krutý ortel -  za schvalování atentátu na říšského protektora – smrt popravou na místním 1anostocessyn.JPG  popravišti, které z cvičné malorážkové střelnice za táborskými kasárnami  nacisté vybudovali jako provizorní popraviště.  PhDr. Jose .Lukeš byl popraven1anoStocesotec.JPG  21.června a  stejný osud stihl 29.června Antonína Stočese i otce Vojtěcha. Student Antonín byl nejmladší ze 156 osob,   co skončili život ve 30 ti letních dní u táborské zdi – nacisté ukončili jeho život v sedmnácti letech.

 Jejich jména jsou na stěně památníku ve velkém  kruhu - vytvořeného z jmen všech obětí...

První výjimečný stav   vyhlásil hned  při nástupu do  funkce říšského protektora R.Heydrich  - aby zlomil odpor českých vlastenců.  Platil  od 28. září 1941 poledne  na území protektorátu Čechy a Morava. Ve zprávě nadřízeným do Berlína  mimo jiné Heydrich napsal : …za prvé : Pro přípravu velezrady odsoudil stanný soud v Praze armádního generála Josefa Bílého a divizního generála Hugo Vojtu, oba mimo službu, k trestu smrti…“ Trest smrti byl vzápětí vykonán - 28. září 1941.  Oba vlastenci a velitelé Obrany národa byli od zatčení Gestapem v roce 1940  a uvězněni v Malé pevnosti v Terezíně. ( Pozn.:  gen.H.Vojta bvl táborský rodák- *1885)
V Táboře  byly  zahájeny popravy v rámci druhého stanného práva 3.června 1942. Mezi prvními sedmi oběťmi  byli  profesoři táborské Obchodní akademie Jan Krampera, Hubert Königsmark a ředitel Antonín Červenka, zatčení při maturitních zkouškách 1.června. (zde je otazník, jestli tento „maturitní fakt“ částečně neinspiroval Drdu v povídce Vyšší princip..?)  Na této  velké tragédii se velkou měrou  podílel tehdejší  jejich „kolega“- profesor stejné školy. Tento bezohledný kariérista  patřil mezi nejznámější kolaboranty v Táboře a pro lidi byl symbolem  zrady. V květnu 1945 byl v Táboře soudem potrestán.

1anoLidice_a_Deska.jpg

V místě, kudy z kasáren  přiváděli odsouzené před popravčí četu, byl v roce 1949 instalován reliéf (210x165 cm) od  akademického sochaře J.V.Duška (nar.8.6.1890). Pětice postav představuje  na smrt jdoucí, pod nimi jsou jejich nevyřčené hrdé myšlenky… (zleva) Manželé : „My v smrti zřeli nový život dětí svých“;  dva muži znázorňují vzdor : „I my silnými jsme byli ve svém vzdoru, pevné byly naše kroky po cestě popravní“;  vpravo stojí žena,  želící nad zánikem ještě nenarozeného dítěte : „Jen matka zalkala, že zhyne pod srdcem i její dítě poslední“.

Na přístupové cestě  (200 m dlouhý chodník) k popravčímu místu  je z levé strany  pětice žulových kvádrů  se symbolickým puknutím, s bronzovými tabulkami se  jmény míst, kde byla v letech nacistického teroru prolita krev českých občanů. Od první vzpomínky na TEREZÍN následují po pravidelných vzdáleností kvádry  připomínající   LIDICE, LAŽÁKY, JAVOŘÍČKO a MNICH.

LIDICE - obec (20 km severozápadně od Prahy  a 6 km od Kladna). Po atentátu  na Reinharda Heydricha (27.5.1942), ve dnech mohutného pátrání po atentátnících, se 3. června 1942  dostal  do rukou gestapa nevinný dopis od chlapce dívce a poté i  vymyšlená zmínka o pozdravu  syna z ciziny jedné lidické rodině.  Domovní prohlídky ani výslechy však neodhalily nic podezřelého. Po dalším naivním vzkazu dívce, o vymyšleném „odboji“ chlapce, došlo opět  k razii a zase  v Lidicích nebyl 0objeven žádný zbrojní  arzenál, vysílačky ani skrývané osoby a  tento výsledek byl  ohlášen do Prahy. Tam se  Karl Hermann Frank (v té době státní tajemník u říšského protektora) rozhodl o tom, že posílí své postavení a napomůže svému jmenování příštím říšským protektorem, když  využije Lidic jako ukázku svého „rázného postupu“.  V noci na 10. červen 1942 byla obec obklíčena příslušníky gestapa a policie. Celkem 173 mužů a chlapců starších patnácti let bylo na zahradě statku zastřeleno. 184 lidických  žen, odtržených od svých dětí,  bylo převezeno do tělocvičny kladenské reálky a odtud pak většina do koncentračního tábora v Ravensbrücku.  Později do tábora bylo odesláno ještě 12 žen. Třiapadesát lidických žen v koncentračních táborech a na pochodech smrti zahynulo. Lidické děti byly zkoumány v Kladně (i později jinde)  z „rasového hlediska“ vhodné k německé „převýchově“. Vybráno bylo jen málo a ze zadržených dětí  jich bylo 2.7.1942  převezeno 81 do nacistického vyhlazovacího tábora Chelmno (v Polsku). Tam, pravděpodobně ještě téhož dne, byly usmrceny výfukovými plyny ve speciálním vyhlazovacím automobilu.

Celkem přišlo o život 340 lidických obyvatel (192 mužů, 60 žen a 88 dětí ).  Po válce se vrátilo sedmnáct dětí, s vynaložením velkého úsilí se je podařilo v Německu - v rodinách a ústavech vypátrat a navrátit jejich příbuzným.  Zločinné vyhlazení Lidic svou plánovitostí a chladnokrevností pobouřilo celý svět. Nacisté se před světem ničím nepyšnili tak, jako že nechali Lidice doslova a do písmene srovnat se zemí. Proto se právě Lidice v očích světové veřejnosti staly symbolem boje proti německému nacismu.  V roce 1946 byl K.H.Frank na základě rozsudku českého soudu popraven za válečné zločiny (mj. za vyhlazení  Lidic a Ležáků). Po válce byla  obnovena obec Lidice ve vzdálenosti několika set metrů od vyhlazené obce.  V roce 1962 byl v místech nad bývalou obcí vystavěn památník -  kruhový objekt, v jehož „ochozech“ se nachází muzeum, které bylo oceněno mnoha cenami,  třeba cenou za nejlepší interiér.V blízkosti památníku se nachází sousoší dětským obětem války, konkrétně 82 dětí umučených v Chelmnu.

LEŽÁKY – (15 km od Chrudimi) byla malá osada osmi domů seskupených kolem mlýna na říčce Ležák, nedaleko obce Mířetice. 14 dní po vyhlazení Lidic byly 24.6.1942 odpoledne Ležáky obklíčeny a obyvatelé shromážděni (přivedli i pracující z okolních lomech a  děti ze školy) -  a všichni převezeni do Pardubic. Nacisté akci vedli  jako odplatu za to, že v obci  byla ukrývána vysílačka „Libuše“ parašutistické skupiny Silver A, která se účastnila atentátu na říšského protektora  Heydricha. Ležáky byly vyloupeny, vypáleny a potom srovnány se zemí.  V Pardubicích nacisté  matkám odejmuli děti a 11 jich poslali  do vyhlazovacích táborů (do plynových komor) a 2 poslali na převýchovu do Německa (ty se po 1945 vrátily). Muži a ženy - 33 dospělých osob- bylo ještě týž den večer na pardubickém popravišti zavražděno. Po válce nebyly Ležáky obnoveny,  na jejich místě vznikl památník, který tvoří vyznačené půdorysy původních budov a pietní místo. Od 1. 6. 2008 ho spravuje Památník Lidice.

TEREZÍN město, Hlavní pevnost (3 km  od Litoměřic) a Malá pevnost ( přes 1 km od Hlavní pevn.). Po německé okupaci v roce 1939  nacisté poznali výhody pevností – v červnu 1940 v Malé pevnosti gestapo  vytvořilo vězení pro politické vězně. V  Hlavní pevnosti vzniklo koncem roku 1941 židovské ghetto, které bylo brzy přeplněno vězni. Z Terezína celé roky odjížděly transporty do koncentračních táborů, nejen s Židy z Protektorátu, také  z jiných států, kteří zde byli soustředěni  před odsuny.  Průměrný počet vězňů za čtyři roky (1941 - 1945)  se pohyboval mezi 30 až 40 tisíci.V září 1942 zde bylo téměř 58 500 vězněných osob a tehdy  umíralo v průměru 127 lidí denně. Špatné hygienické, ubytovací, stravování i jiné  podmínky měly v důsledku vysokou úmrtnost;  každý čtvrtý vězeň zemřel přímo v Terezíně.  - ------------  Celkem  terezínským ghettem prošlo asi 155 000 lidí, z nich nepřežilo 2. světovou válku 118 000.    Osvobození Terezína proběhlo hladce a bez bojů a 1.května 1945 byla kontrola nad táborem převedena na Červený kříž, za 4 dny utekli poslední nacisté a 8.května  sem přijely první sovětské jednotky.

JAVOŘÍČKO -  místní část moravské obce Luká  (15 km od Mohelnice), současná malá  osada je pozůstatkem velké osady.  Javoříčko 5.května 1945 přepadlo nacistické  komando SS z Fulneku  jako pomstu za smrt Hildy Viktorinové a jejích  dvou dětí  9.dubna 1945 v místní hájovně. Tuto tragickou akci provedli někteří členové partyzánské skupiny Jermak-Fursenko. Tři dny před koncem války byly vypáleny všechny budovy kromě kapličky a školy a byli popraveni  muži starší 15 let, které nacisté dopadli. O život jich přišlo38 a jejich památce bylo  zde zřízeno pietní místo-památník obětem druhé světové války.

MNICH - (18 km od Soběslavi, 24 km od Pelhřimova)  zde sídlila od března 1945 jednotka Schörnerovy SS armády, asi v počtu 150 mužů.. Již během dubna začaly přes Mnich projíždět ustupující německé jednotky. V noci z 5. na 6. května 1945 se partyzánský oddíl i místní občané rozhodli tuto posádku odzbrojit a zbraně dodat povstalcům  do Prahy  Po jednání  velitel posádky souhlasil se složením zbraní a ráno  opuštěním obce.  Po půlnoci však přijela do Mnichu jiná odjíždějící  německá kolona, nastala přestřelka. Většina mužů  v domě čp. 23 se bránila přesile; v boji zahynulo 12  mužů. Zbytek partyzánů se stáhl z obce;  ve tmě a při neznalosti terénu  Němci bez dalších bojů ráno Mnich opustili. V Mnichu byl 18. května 1947 slavnostně odhalen velký památník, který uctívá  památku na 1 842 mužů a žen, kteří položili za okupace  v Jihočeském kraji svůj život.

1anocelek.jpg

ROSOLjmeno.JPG  Člověka a vlastence připomíná  jméno ve velkém kruhu na památníku u zdi bývalých kasáren v Táboře.  Emanuel Karel Rosol (*1876 v Mladé Vožici). Učitel češtiny a dějepisu, politik, v letech I. sv.války v „Maffii“, orgánu českého domácího odboje.  11fotoiRosol.jpg  Po vzniku republiky (1918) byl ministerský rada – nspektor sociální péče (pro celé Slovensko a v  Podkarpatské Rusi). Od 1925 byl administrativní  ředitel   Slovenského národního divadla. V r.1930 se vrátil  do rodného města a věnoval  se kulturní a společenské  činnosti, byl aktivní ve Sboru  hasičů a  Sokole.  V roce  1939 vytvořili na Mladovožicku odbojovou organizaci proti okupaci. Tento již druhý odboj pro něho byl osudným. Gestapo zadrželo dopis z Bratislavy, dcera mu psala mj. také o možnostech ilegálních přechodů  hranice protektorátu Čechy a Morava na „samostatné“ Slovensko a dále.  Rosol uvažoval  využít některou z variant pro v hluboké ilegalitě od 1939 žijícího generála Františka Slunečka (*1886 v Mladé Vožici), jednoho z vedení odbojové organizace Obrana národa; ve dnech Pražského povstání v květnu 1945 vojenského velitele celých  Čech. Odbojář E.Rosol byl  22. června 1942 zatčen a pražský stanný soud jej odsoudil k trestu smrti za ukrývání osob nepřátelských říši a udržování spojení s nimi.  Jeden z nejstarších ze  všech obětí třicetidenní  nacistické hrůzovlády v Táboře byl popraven 29.června.  -------------- Ten den v podvečer bylo zastřeleno nejvíce osob v jediném dni za celou dobu výjimečného stavu - 27,  z toho 26 za schvalování atentátu na říšského protektora a jediný za činnost proti nacistům byl  Emanuel Rosol.

1anovstup2x.JPGZřetelným architektonickým prvkem  nástupního prostoru k pietní místu je téměř šestimetrový pylon a kamenný motiv lidické růže. U vstupu se nachází destička s Fučíkovým mementem  „Lidé bděte!“.

Páchání zločinů po smrti Heydrichově se neomezovalo jen na popravy českých  vlastenců  nebo na transporty do koncentračních táborů. Nacističtí zločinci, jak  po krvi žíznící zvíře,  vztekle hledali další prostředky, jak zastrašit občany i jak zlomit český odpor. Stanné právo platilo od 3.6. až  do 3.7.1942, kdy s platností od 19.hod. bylo na území protektorátu zrušeno. Ten den, poslední ze série poprav v Táboře, bylo ještě zastřeleno 17 lidí.

  V té době  stanného práva (nazývané „heydrichiáda“) v r. 1942  bylo za táborskými kasárnami (v 18 ti popravčích dnech) celkem popraveno 156 českých  občanů. Důvody  poprav  prakticky byly  dva:  1/ schvalování atentátu na  říšského protektora R. Heydricha  a  2/ účast na činech nepřátelských Říši (t.zn. fašistickému Německu).

1deti.jpg   Na místě poprav v době nacistické okupace byl v Táboře  v neděli 6.června 1948 odhalen PAMÁTNÍK OBĚTÍ TERORU. Později došlo k několika úpravám,  zejména  od r.1981 k velké změně okolního terénu a vybudování krásného rozlehlého parku, plocha tři a půl hektaru.    

Každý z památníků  má, nebo měl by mít za cíl  zachovávat památku a úctu k osobnosti nebo událostem  před stavem  lidského zapomínání. Proto je vítán zájem škol a organizací -  aby naše mladé generace věděly  a chodily  s očima vnímajícíma a pak třeba i trochou přispěly, aby pamětní desky a pomníky  nepozbyly  svého významu.

 

Rudolf Kukačka

NULIMyslím, že zase brzy informace zde21:0512.11.2012 21:05:26
FanyOPRAVA titulku21:2610.11.2012 21:26:49
FanyS dovolením troška o21:2510.11.2012 21:25:08
LídaV.Natáčeli jsme dokument23:139.11.2012 23:13:45
JAPKdyž byla řeč o Drdovi.22:089.11.2012 22:08:54
Eva, novMládež se zajímá12:329.11.2012 12:32:36
Jirka B.Skála, panna, Příbram, jal se to rýmuje?09:199.11.2012 9:19:30
janvargulič..něco nového..08:069.11.2012 8:06:45
SvatavaDěkuji,07:439.11.2012 7:43:35

Počet příspěvků: 12, poslední 12.11.2012 21:05:26 Zobrazuji posledních 12 příspěvků.

Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

O životě(nejen bez růžových brýlí)...

I když nemám vždy životadárné a hřejivé slunce nad hlavou... ještě a stále mám rád život a to v dobré a slušné společnosti.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.