Není nad vlastní...

neděle 16. prosinec 2012 16:23

Jak ten čas letí, myslíme si, když ve městech míjíme jehličím vonící „plácky“ – když vidíme vánoční stromky a vybírající zájemce. Někoho možná zaujme či dokonce zarazí cena nebo také kvalita…

…ale co naplat – tradice a zvyky jsou pro nás v Česku skoro posvátné. A tak kupujeme. Pokud ovšem nepatříme do sorty (nejen) Jihočechů, kde mnohý bral nebo „furt“ bere až do písmene to známé : „Lesy jsou naše zelené moře“. A  slůvko „naše“ ze zvyku automaticky transformuje na „moje“ a  pak  zajede někam pro ten „svůj“…K této prosincové atmosféře přidávám,  také už jako předvánoční zvyk,  jednu vzpomínku.

        Před už hodně, ne-li moc  roků jsme se u nové chatky pyšně rozhlíželi po kousku krajiny, o které oblíbený autor Ota Pavel napsal:"... jste vkročili do nějaké, skoro by se dalo říci, jiné země, jiného království, kde vládnou jiné mravy, jiný lid, kde roste jiná tráva a rostou jiné ryby a čepuje se jiné pivo...Do jižních Čech."   Když jsme vydumali, kam dát lavičku a ohniště, kde nechat dál růst lísky a kde zrýt záhon na květiny, dali jsme do rohu parcely také pár smrčků. Přiznám, že i s výhledem, že za čas budeme mít vlastní vánoční. Sazenice nám dal z přebytků známý pan lesní.

         Po letech jsme stáli před dnem, kdy jeden pichláček měl putovat k nám do bytu. Ale ouha !! Jak, když známý lesník se už odstěhoval a v médiích avizované kontroly a pokuty od příslušníka VB za stromek vezený bez paragonu či jiné "bumášky" nebylo příjemné. Nehledě na to, že pokuta by ohrozila můj  nákup módních kozaček pro paní domu…     Za kartonek budvaru a koruny za projetý benzín pomohl Honza, spolužák a kamarád s dodávkou. Obě cesty jsme zvládli do šera – a to vyhovovalo, protože velký panelák má mnoho oken a ještě více očí. Tak honem !! Jen letmo jsem zahlédl, jak jedna  střední větvička zůstala ve štěrbině dveří auta.  Zábradlí prý má pomáhat při stoupání, ale takový smrček - ten  to neví.  A tak se nepřidržel ... Naopak,  přímo se chytil - hezky česky řečeno "šprajcnul se". A špička skoro celá nevydržela.  Stromek putoval na balkón a žena se smetáčkem na chodbu a  schody.

        Za pár dní byt voněl purpurou a sváteční pohodou. Před ozdobeným smrčkem jsme „párkrát“ stáli a kriticky hodnotili výzdobu a také stromek jako takový. No – mohlo to být lepší, ale to jsme oba dospěláci  mysleli oba jen potichu. Dětem se po zazvonění a otevření do pokoje se líbil a  pod ním jistě více.

A opět za pár dní jsme stáli a koukali. S námi i hosté - koukali a mlčeli. V duchu jsem si říkal, že se jim asi líbí a užuž  jsem otvíral pusy, abych nařízl ticho: „To víte, to je náš stro...", když mě bodrý strýc předešel. „Koukáme tady s mámou,  že to vy ve městě máte horší. Co  všechno nedají do prodeje, vyřežou kde co, a  holt to musíte koupit. To my máme už roky na zahradě v koutě naše, vlastní…." Další slova jsem už moc nevnímal.

     Večer jsme oba seděli u kávy a občas jsme očkem z obrazovky sjeli na „ten kousek přírody“ – na ten náš kousek z rohu parcely.  A bylo nám dobře a  určitě jsme souhlasili s lidovou moudrostí -  „Není nad vlastní !“

P.S. - Přeji všem, aby bylo nejen dobře a pohodově, ale vůbec vše dobré nejen u stromečku ! 

Rudolf Kukačka

Eva, novStále optimista17:5617.12.2012 17:56:04
La.MichaelaMoc hezky se Váš článek čte.14:4217.12.2012 14:42:56
Karel DrábekZásadně jen stromek z lesa19:5716.12.2012 19:57:16
SvatavaMy jsme jedinkrát s manželem18:4316.12.2012 18:43:14
zuzanazajicovamoc pěkné17:5516.12.2012 17:55:31
NULITakovouto historku sice nemám,17:1816.12.2012 17:18:51

Počet příspěvků: 7, poslední 17.12.2012 17:56:04 Zobrazuji posledních 7 příspěvků.

Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

O životě(nejen bez růžových brýlí)...

I když nemám vždy životadárné a hřejivé slunce nad hlavou... ještě a stále mám rád život a to v dobré a slušné společnosti.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.