Jarní návraty

pátek 25. duben 2008 16:57

Škola mého mládí dnes

Přilétla k nám jako ta vlaštovka se svojí pověstnou jarní pravidelností. Nejsem z těch, co tají punc pamětníka a tak přiznávám, že ta letošní není v mé poště poprvé ani podruhé.. nebo podesáté

Jak také - když na této je v textu mimo jiné : " ... po dvaapadesáti letech..." Pozvánka na pravidelný sraz spolužáků sice nemilosrdně potvrdila, že rok utekl rychleji než jarní vody ve Vltavě nebo Lužnici, ale také příjemně ťukla na strunu vzpomínek...

Tehdy jsme - a jak moc - záviděli všem, kteří měli školu za sebou, že se nemusejí učit, chodit do "boudy", že jsou pány svého času a že si vydělávají peníze. Jak jsme byli v té své závisti bláhoví ! Vždyť - a to už vím stoprocentně - jistě mnozí z nich záviděli nám. Už mnoho let a dnes „tuplem" bych utíkal jako o závod zpět do školních lavic, do toho času her a malin nezralých . Do dnů, kdy jsme školní kolbiště považovali za střed světa a mnoho jiných, ne-li žádné starosti si nepřipouštěli. Věřili jsme, že se díváme kolem sebe dospělýma očima - ale on to byl pohled jenom z té vyšlapané cestičky z náruče domova do hnízdečka lavice,- kde jsme tucet let přebývali v závětří tehdy proklamovaného "bezpečí mládí a přípravy na život". Až pak jednou, v tom nejjarnějším měsíci roku, zavál jiný vítr, trochu ostřejší a nasměroval nás do světa práce a dalších studií, do vírů snah, starostí i úspěchů, zájmů i střetů - zavál nás „s glejtem zkoušky dospělosti" do hry zvané "ŽIVOT".

A ještě na jednu vlaštovku se už léta těšívám... Na první maturitní výklad ve městě, a pak na další a další vtipná a kouzelně mladá tabla současných studentů. Před nimi trochu omládnu vzpomínkami na své spolužáky i kantory, poskočím zpět do let středoškolských studií svých dětí a začnu se těšit na to blížící se jaro, kdy tam uvidím fotky svých vnoučat. A že jim popřeju, aby vítr, který i jim zavane, byl co nejvíce příznivý, aby v té své životní hře, kde také nebude mnoho místa jen pro malé a snadné dětské role, obstáli co nejlépe. Zatím ještě pozorují i komentují „dospělácký" svět ze svých vyšlapaných cestiček, z bezpečí "hnízd" - ale čas neúplatně běží. Na mém stole bíle svítí pozvánka na další jarní návrat...

Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

O životě(nejen bez růžových brýlí)...

I když nemám vždy životadárné a hřejivé slunce nad hlavou... ještě a stále mám rád život a to v dobré a slušné společnosti.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora