Úctyhodný život světového dirigenta Karla Ančerla

pátek 28. červen 2013 16:09

O tomto  muži se právem nejen říkalo, ale i   navždy potvrdilo,  že svým jménem a uměním propagoval  na všech světadílech naši vlast  a hudební mistrovství,   ale i  staleté základy - „Co Čech, to muzikant“. Jeho život byl zasvěcen hudbě -  s ní prošel úspěšnými i  pestrými časy. Do mnoha  roků  však zasáhl  trýznivý  až krutý osud nejen jeho, ale celou rodinu...

Rodina …

Karel Ančerl se narodil 11. dubna 1908 v  židovské rodině, která vlastnila malou výrobnu lihovin (likérů a rumu) v podsklepení jejich domu - v  jihočeské obci  Tučapy (9 km severovýchodně od Soběslavi). Otec Leopold Ančerl (*1873) byl původem z Jihlavy a jeho žena Ida, rozená Preissová (*1884) pocházela ze Žiliny. Syn Karel vyrůstal s o 3 roky mladší sestrou Hanou. V roce 1931 postihla rodinu velká  bolest  z první rodinné  tragedie,  když  Hanka  ve dvaceti letech  zemřela na meningitidu.

a mládí i studia   

 Před první světovou válkou otec zakoupil gramofon, tehdy velkou raritu, a díky tomu se předškolák  Karel dostal k hudbě. Např. nahrávku z  Bizetovy  opery Carmen přímo „hltal a ukládal“ do svojí  paměti. V šesti letech  začal chodit  do místní školy a u řídícího  učitele se  začal  učit hře na housle. Do hraní vtělil   svůj dětský svět a housle  mu bývaly útočištěm při dětských nesnázích, hrával někdy celé hodiny  a ostatní mnohdy nadšeně poslouchali za dveřmi.  Toužil studovat konzervatoř, ale otec  byl proti, chtěl mít ze  syna právníka.  A  tak  šel  studovat na sedmileté reálné gymnázium v Praze,  bydlel u otcovy sestry. Domů se vracel  o prázdninách a svátcích. Byl  primáriem tučapského studentského  hudebního kvarteta,  jezdili po okolí hrát (dělali tzv. akademie). V Praze chodil na opery, operety i koncerty a stále   toužil po studiu na konzervatoři.  Mladý  a s realitou nespokojený  Karel  zvolil málokdy vídaný  „krok“ :  v  kvintě schválně propadl a  obdržel  doporučení k opuštění ústavu. Doma  říkal, že stále studuje gymnázium,  avšak složil přijímací zkoušky na pražskou konzervatoř  a od  září 1926 tam studoval  skladbu, dirigování, komorní hudbu a bicí nástroje.  Rodiče se s tím časem smířili a  uvítali hrdě synovo absolutorium  skladatele a dirigenta. Na zkoušce dirigoval vlastní skladbu -  Symfonietty s Českou  filharmonií. Další vzdělání zakončil za čtyři roky  v Mistrovské škole u V.Talicha.

Léta (nejen) s taktovkou…

Rok 1931 přinesl pro Karla Ančerla  také  i  dvě příznivé  události : oženil se  s Valerií Vigovou (* 1908) -   a  byl přijat do prvního  místa – do pražského  Osvobozeného divadla jako houslista a dirigent. Za dva roky  přešel do Českého rozhlasu na místo hudebního režiséra, dirigenta a korepetitora. Na festivalech Společnosti pro soudobou hudbu ve Vídni 1932 a  v Amsterdamu 1933 sklidil vynikající kritiky. Ancerl_foto.jpg  Když v Praze při jednom záskoku v nouzi, ze dne na den převzal dirigování obtížné symfonie Prokofjeva, vzbudil velké uznání a ten výkon mu vynesl pozvání k České filharmonii  a  na mezinárodní festival moderní hudby do Barcelony.  A od roku 1935 byl už  jako profesionální dirigent  České filharmonie.

ale i krutých šest roků 

   V březnu 1939 po obsazení Československa Německem  byl Karel Ančerl  jako neárijec (židovského původu)  propuštěn z Čs.rozhlasu a s manželkou byli nuceni, s potupnou žlutou hvězdou na oděvu, vrátit se do Tučap. Za rok Němci obsadili rodinný dům a  všichni Ančerlovi byli  přestěhováni do nedaleké Dírné. Aby vydělal na živobytí, jezdil Karel na kole  4x týdně na zámek v Choustníku. Tam majitelova synka učil hrát na  housle. Na hrozbu četníka, že ho udá gestapu když bude opouštět Dírnou, začal „poloutajeně“ pracovat v okolních  lesích jako dělník.Gestapo jej  zde dostihlo a uvěznilo  v Táboře,  pak nuceně těžce pracoval ve firmě Teerag -impregnace sloupů a pražců v Soběslavi.

 Brzy přišla další  rána pro celou Ančerlovu rodinu oba rodiče, Karel i Valerie ( v pokročilém stavu těhotenství) byli 16.11.1942 deportováni  do  Terezína.  Zde byli muži  odděleni od žen. Ve ztížených podmínkách 28.2. 1943   Valerie porodila syna Jana.  Karel  zpočátku těžce pracoval;  potom mu příznivci hudby mezi členy židovské samosprávy ghetta  pomohli  zařadit se  do  povolené  "skupiny uspořádání  volného času"  (Freitzeitgestaltung). Mohl se občas věnovat hudbě. S kolegou se pokoušeli založit orchestr - v roce 1943 se to podařilo, z internovaných  hudebníků  složili smyčcový  orchestr. S  potížemi sháněli notový materiál i nástroje.  Po večerech až tři desítky hudebníků zkoušelo a  hrálo  zejména pro spolubydící v Terezíně.  V srpnu 1944, když  nacvičili další  nový program, dostali od vedení gheta nařízení  uspořádat koncert. Muzikanti tušili, že Němci sledují nějaký podfuk, když všichni vyfasovali černé obleky a šli do sálu, kde bylo uklizeno a  plno květinové výzdoby. Nebylo žádné  publikum, ale pod dozorem dostali  i rozkaz, chovat se  jako by tam bylo.  Natáčení koncertu  bylo od Němců další lživou akcí nejen pro novináře. Dokumentární film  "Hitler věnoval Židům město"(Der Führer schenkt den Juden eine Stadt) měl přesvědčovat  evropskou  veřejnost o  lázeňské pohodě a dobrém životě  obyvatel v terezínském ghettu.

 Za  tři  dny nato byli všichni z orchestru, včetně Ančerla, jeho ženy i osmnáctiměsíčního  syna, zařazeni mezi   dva a půl tisíce lidí do vlakového transportu do  nejkrutějšího nacistického  vyhlazovacího tábora v Osvětimi.  Koncem října  1944  byli z Terezína do Osvětimi v dalším z mnoha transportů  odesláni i  oba senioři- Leopold a Ida  Ančerlovi. A  rodinná tragédie vyvrcholila  krutou smrtí -  oba rodiče a Valerie s malým Janem byli ještě  v říjnu  odvedeni na smrt do plynové komory. Z  terezínského orchestru  přežil jen Karel  Ančerl  a tři jeho kolegové, ostatní po příjezdu  do Osvětimi zemřeli v plynu.  Začátkem roku 1945  Němci, v akci  zahladit rozsah svých  zločinů, odváděli nebo vozili vězně do pobočných-většinou pracovních  táborů; plynové komory a krematoria začali ničit.  Karel byl poslán do koncentr. tábora  ve Friedlandu ve Slezsku, kde se už pomalu  blížil čas změn – a  v květnu 1945  je osvobodilo sovětské vojsko.

Po návratu do vlasti  se Karel Ančerl sešel s Hanou  (rozenou Glücklichovou), kterou znal z Terezína. Také ona prožila zlou dobu - její manžel a rodiče zemřeli v Osvětimi. S touto  rodačkou z jihočeského Tábora později uzavřeli sňatek a měli dva syny. Přestěhovali se do Prahy-Vinohrady, Lucemburské ulice.  Skladatel a dirigent  nemohl jinak, než se vrátit k milované hudbě a své taktovce. V letech 1947–50 byl šéfdirigentem Symfonického orchestru Československého rozhlasu a dirigentem nově založené Opery 5. května. Vrcholné období jeho umělecké činnosti začalo v roce 1950, kdy byl jmenován uměleckým ředitelem České filharmonie, kterou řídil plných osmnáct let a přivedl ji ke světovému jménu. V jejím čele měl  zpočátku těžkou pozici (po odvolání Václava Talicha a odchodu Rafaela Kubelíka-emigrace v r.1948), ale úsilím a umem si  hudebníky v orchestru získal. Koncerty pod jeho vedením  byly znamenitou ukázkou toho, co vše se v hudbě skrývá, domácí úspěchy se střídaly se zahraničními  Byl prvním českým dirigentem světové pověsti a jeho zásluhou se Česká filharmonie  zařadila do úzké špičky nejlepších světových symfonických orchestrů. Cestovali po celém světě - nejen v 9 zemích Evropy, ale i v Austrálii, Japonsku, Číně a Indii. Do roku 1967 Ančerl také  dirigoval přes padesát zahraničních orchestrů (např.  v Anglii, Francii, Nizozemí, Itálii, Monte Carlu, NSR, Rakousku

Rok 1968 přinesl větší  změnu -   řečeno de facto - konec jeho kariéry  v domácích sálech.  Dostal a přijal lákavou a prestižní nabídku z Kanady - místo dirigenta Toronto Symphony Orchestra. Po srpnové okupaci naší vlasti vojsky Varšavské smlouvy  se  Ančerl rozhodl zůstat v Kanadě. Do Prahy se ještě  vrátil - vystoupil na Pražském jaru 1969  Hudby znalá veřejnost kvitovala Ančerlem vynikajícím způsobem dirigovanou symfonii - Sukovu "Asrael"  - jako vážnou symboliku doby.  Tato smuteční symfonie  je příběh o bolesti, jejíž síla se zdá být k neunesení, ale také příběh o jejím překonávání, o hledání útěchy a naděje.       Po skončení ve světě uznávaného pražského hudebního festivalu se vrátil do Kanady a definitivně tam zůstal. V Torontu žil s manželkou a syny, úspěšně dirigoval,  zajížděl jako vážený umělec také k jiným americkým orchestrům a stále ve světě prosazoval českou  hudbu a připomínal slavnou tradici nejen „jeho“ filharmonie v Československu.

Hodnocení a  pocty :   Citáty- výběr z článků  odborníků : Jeho umělecké výkony byly syntézou uvážené koncepce a minuciézní práce s detaily, byly založeny na dokonalé znalosti partitury a schopnosti vystihnout její architekturu, na vytříbeném slohovém cítění, velké zvukové představivosti a v neposlední řadě i na dokonale srozumitelném dirigentském gestu.“ 

*  „Mnohé zvukové nahrávky dodnes nesou punc  té nejvyšší dirigentské kvality. Svojí cílevědomou prací Ančerl výborně propagoval naše skladatele i hráče-mistry  České filharmonie.“

*    „Nahrávky jeho zpracování děl Dvořáka, Janáčka, Stravinského, Bartóka, Prokofjeva nebo Martinů  patří ke zlatému fondu nejen české, ale i světové diskografie vážné hudby.“

*   Jako český světově  úspěšný dirigent  a vlast propagující  Karel Ančerl  byl  jmenován  Národním  umělcem (29.9.1966)

foto_3x.jpg
*  K  poctě géniovi světového dirigentského umění vydal Supraphon kolekci jeho nahrávek na  42 kompaktních discích-CD  pod názvem Karel Ančerl Gold Edition

*  V Kanadě jsou  staveny každoročně tři velké národní vánoční stromy. Jeden z nich bývá věnován právě Karlu Ančerlovi.

* V  roce, kdy si hudební svět připomínal jeho 90.výročí narození a 25.výročí úmrtí, byla 6. září 1998 v Tučapech na budově radnice slavnému rodákovi odhalena  pamětní deska s textem : KAREL ANČERL  -   SVĚTOVĚ PROSLULÝ DIRIGENT  -   NARODIL SE V TUČAPECH   DNE 11. DUBNA  1908

* Na snímku je rodný dům ( v rekonstrukci r.2005);  vlevo busta na hrobu v Praze, vpravo  dole pamětní deska.

*  Vzpomínka akademického malíře Kristiana Kodeta - část:  … „Znal jsem se s celou jeho rodinou. V Klenovicích (u Soběslavi) byli našimi sousedy. Když v Tučapech dům prodali, můj otec jim za symbolickou cenu prodal půdu a oni si na něm postavili chatku. Pan Ančerl byl  úžasný, noblesní člověk, za nímž jezdila řada významných hostů. S paní Hanou Ančerlovou  jsem se později  potkal v Torontu“…  blogancer_linky.JPG

    Na Ančerlově  zdraví se  projevily útrapy z války, přidružily se  starosti a  nemoc (Diabetes mellitus)...        Prvnímu   českému dirigentovi světové pověsti,  Karlu  Ančerlovi ukončila   životní  cestu  lemovanou pěticí linek  notové osnovy  předčasná smrt ve věku 65 let.  Zemřel před  40 ti lety - v úterý  3. července 1973  v Torontu.  

Po letech  - v roce 1993  byly jeho ostatky z  Kanady převezeny do vlasti a uloženy v Praze na Vyšehradském hřbitově  - oddělení 6D-59.

Rudolf Kukačka

V.ČechJednou se setkáme, občanko Zajícová12:239.7.2013 12:23:18
NULIAni se nemohu pořádně vyjádřit,11:064.7.2013 11:06:05
zuzanazajicovaRudolfe,20:412.7.2013 20:41:10
Rudolf??? co k tomu..16:4129.6.2013 16:41:54
Naďa DéZdravím, Rudolfe,14:5029.6.2013 14:50:20
Marek TrizuljakKrásně sepsáno,06:1029.6.2013 6:10:30
Lída V.Samozřejmě se připojuji s díkem!22:1628.6.2013 22:16:03
FanyDěkuji za připomínku21:1028.6.2013 21:10:45
SvaťkaTo jméno jsem často slýchávala18:0428.6.2013 18:04:59
Eva, novZnala jsem jméno17:5228.6.2013 17:52:54

Počet příspěvků: 12, poslední 9.7.2013 12:23:18 Zobrazuji posledních 12 příspěvků.

Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

O životě(nejen bez růžových brýlí)...

I když nemám vždy životadárné a hřejivé slunce nad hlavou... ještě a stále mám rád život a to v dobré a slušné společnosti.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.