Trenky.... a ženy

úterý 13. květen 2008 17:27

Cesty impulsů ke startu naší vzpomínky na to nebo ono jsou a asi navždy zůstanou, alespoň pro mě, většinou neobjasněné. Ráno jsem přemýšlel o jedné půvabné mladé dámě, o jejím splněném snu či lépe řečeno o tvrdě vybojovaném přání závodit na olympiádě v Pekingu… S Terezkou Huříkovou jsme vloni (při jedné z jejích návštěv u nás doma) „uzavřeli dohodu“ - ona že se bude snažit kvalifikovat a já jí budu potom fandit u televize v dobré náladě a přiměřeném zdraví… a kdyby jí to nevyšlo, tak že to splníme oba za čtyři roky při londýnské olympiádě.

Představuji si v duchu olympijský stadión s desetitisíci Číňanů … a ejhle ! Pak že neexistuje putování časoprostorem ! Najednou jsem byl na strahovském maxistadiónu a kolem dokola desetitisíce Čechoslováků… A hned další vzpomínkový krůček mě posunul do jara toho roku 1955, do tělocvičny soběslavské školy. Do prostoru, kde jsem se ze všech míst školy cítil nejlépe. Kdo neměl jedničku z tělocviku byl u mně tehdy totální nemotora, protože jsem sportoval a vůbec hýbal kostrou velmi rád. Ale na každého prý jednou dojde... Já mohl dostat dokonce z „těláku“ pětku.

To bylo tak – řekl by vypravěč pohádek: Vrcholilo okresní secvičování na slavnou I. Čs.spartakiádu a já, jako jediný z ukázněných dorostenců v hlubokém předklonu roznožmo, jsem se rázně vzpřímil a stál ve vzorném pozoru. A stál a stál... Učitel šlehl pohledem, pak prstem pohrozil a nakonec do tichého šumotu okolostojících zaznělo varovné: „No tak…! Cvič - nebo nepojedeš do Prahy… a dostaneš pětku“. Hlavou mi bleskla hrozící ostuda, za rok maturita a možná nepřízeň dosud vždy prima učitele... a vůbec. Ale i kdybych měl dostat desítku, skončit se školou, jít dělat do fabriky nebo na pilu - a nevidět velký Strahov - tak ne !

Což jsem mohl dělat znovu předklony, když mé trenky, přepečlivou maminkou snad až příliš často prané, odmítly držet celistvost v nejexponovanějším místě ?! A když jsem věděl, že za námi pod galerií čekala na své cvičení velká skupina děvčat ? A dívaly se určitě všechny... mezi nimi usměvavá - ONA.

Zřejmě i do Soběslavi kdysi z Francie připutovalo známé „Za vším hledej ženu!“ . Náš výborný tělocvikář Karel Havlík tehdy sice kroutil hlavou nad mým skoro snožmošouráním k šatně, ale pak - po zjištění doslova holé skutečnosti - vše vyřešil úsměvem. A chlapsky na mě několikrát mrknul.

A zase jsem dnes ráno vzpomínkově poskočil o desítky let blíž k reálnému věku – to můj vnuk coby „pan důležitý druhák" se tehdy nejméně třikrát ujišťoval, zda má doma připravené správné červené trenýrky a bílé tílko. Jinak že se bude paní učitelka na něj zlobit. Znal jsem jeho hezkou, usměvavou a mladou tělocvikářku. Byla by škoda narušit její úsměv, pomyslel jsem si, a „pověřil“ syna, aby osobně překontroloval ty červené „trencle“. Co na tom, že jsou ještě malé. My, chlapi, přece před ženami musíme vždy solidně vypadat, ne...?!

P.S.

Pro méně sportovně zasvěcené dodávám, že Terezka H. je dvojnásobná juniorská mistryně světa, vicemistryně Evropy a v ženách přední cyklistka ve světovém poháru 2007 i 2008...

Více např. zde: http://cs.wikipedia.org/wiki/Tereza_Hu%C5%99%C3%ADkov%C3%A1

 

Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

O životě(nejen bez růžových brýlí)...

I když nemám vždy životadárné a hřejivé slunce nad hlavou... ještě a stále mám rád život a to v dobré a slušné společnosti.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora