Co se v mládí...

čtvrtek 12. červen 2008 17:42

ilustracni kresba

Vnuk nám před lety daroval  dům.  S manželkou jsme se pak na něj dívali s úsměvem a radostí. Ale nestěhovali se. Prostě to nešlo…

Jak se také stěhovat do baráčku - vilky- domku – paláce, který je neprostorový, jen v náznaku čelního pohledu. Výrobek ze šesti tenkých latiček, šestiletým kutilem rozměřený, nařezaný, sklepnutý hřebíčky a s „fasádou“ z vodových barev. Toto dílo velikosti čtvrtky papíru, postavené na poličce nad lůžkem, nás hodně dlouho v našem panelákovém bytě těšilo a hřálo…

A přinášelo i zamyšlení a vzpomínky. Jako –náctiletý kluk jsem zkusil poprvé zedničit,. a když po mé delší přípravě a práci s cihlami a betonem bylo nevelké dílo hotovo a později dešťová voda odtékala z dvorku ukázněně do opraveného kanálku, byl to pěkný pocit. A já si pak často na ten kanálek vzpomněl a … a vůbec nelitoval tehdy „prozedničené“ soboty a neděle. Naopak – díval jsem se na výsledky podobné práce v mém okolí bez úšklebků nad případnou „pihou na kráse“.

Mnoho let mě naplňoval uspokojením pohled na poličku pod rádio, můj první výrobek ze dřeva. A často vyvolával také tu vůni opracovávaného dřeva, ten kouzelný kontakt s hmotou… V dospělejších letech jsem zkusil i práci s kovem. Ale jen studeným – to do žluta až běla rozpálené ve výhni bylo jaksi tabu. Často jsem od dětství viděl při práci svého strýce Františka, mistra kovářského a podkovářského. Dodnes, když vidím pěkné kování dveří nebo tepaný svícen, mám chuť se ho dotknout a cítit z něj teplo dlaní se železnou kůží... Ano, takové měl strýc své dlaně.

Když se ohlédnu, vůbec nelituji těch pokusů, které se mi nezdařily nebo jsem je nedotáhl do konce. Říká se, že i takové dílo nebo nezdar bývá dobrou zkušeností. Nebránil jsem svým potomkům, když chtěli něco kutit, montovat či vyrobit. Spíše jsme vítali první pokusy malé švadlenky nebo i několik ohnutých hřebíků po synově zkušebním ťukání kladívkem.

Myslím si, všeobecně a v tomto případě zejména, že není až tak nejdůležitější, čeho jsme dosáhli, ale o co všechno jsme se pokusili. Dívejme se, poraďme, podejme pomocnou ruku - a v duchu dodávejme: „Ano,.jen se pokoušej, jen to zkoušej! Co se v mládí naučíš, později jako když najdeš…“

Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

O životě(nejen bez růžových brýlí)...

I když nemám vždy životadárné a hřejivé slunce nad hlavou... ještě a stále mám rád život a to v dobré a slušné společnosti.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora