Tento způsob šití je poněkud… nezvyklý

středa 30. červenec 2008 17:15

Nevím jak kdo, ale já všelijaké detailní „krvavé“ scénky na plátně či obrazovce mít nemusím. Ale na jednu malou si vzpomínám často, v klidu a s úsměvem. Stejně jako i na trpícího a samaritána…

"Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným" – pokud něco z různých filmů označujeme jako kultovní, tak věta, kterou říká Rudolf Hrušínský ve filmu Rozmarné léto, je toho učebnicový příklad…

Film mám rád a to nejen proto, že v něm “hrála moje řeka“ – když říční lázně Krokovy Vary „ožily“ (před 40 lety) na Lužnici poblíž Veselí nad Lužnicí.. A protože film doslova dýchá Hrušínským, Brodským a Řehákem i jinými – věnuji dnešní povídání právě jim.

Mnoho diváků již z malé kreslené nápovědy u titulku blogu poznalo, že ono filmové šití podstoupil kanovník Roch (František Řehák), kterému - po napaden místními opilci - natržené ucho přišíval háčkem na ryby František Důra-majitel lázní (Rudolf Hrušínský).

Před lety jsem v přípravě na sérii sloupků pro regionální týdeník na téma „Jaký je Váš vztah k jihu Čech?“ oslovil také tři muže, kteří tehdy byli nejen u toho šití…

rozmarn2.jpg

"... RÁD odpovím. Vy sám víte, že jižní Čechy patří svým půvabem k tomu nejkrásnějšímu v naší zemi. A že máme nádhernou zem..!!! Ano,vzpomenu - natáčení Rozmarného léta ve Veselí nad Lužnicí. Vzal jsem ženu a dva syny o prázdninách, odmítl bydlení v hotelu a vzal rád pobyt u výborné paní (vdovy), která žila sama ve velkém zemědělském stavení. Spali jsme v ložnici, kde byla sice občas pavučina, ale také duchny, jaké si dodnes pamatuji od své babičky. Paní několikrát napekla klukům pravé jihočeské buchty i koláče... Myli jsme se v dřevěných nádobách na dvorku, mezi "slepičáky" - prostě ten starý český venkov a my poprvé žili jako ´mastňáci´ na letním bytě.“

Tak začal (v roce 1998) František ŘEHÁK (filmová postava pana abbého-kanovníka) svůj dopis …

… a pokračoval: „ Já ráno odešel k Lužnici pracovat-natáčet, kluci pak přišli a motali se kolem pánů Hrušínského - rybáře a Brodského - rybáře a kuřáka. Ten je zasvěcoval do "půvabů" kouření (... já nekuřák !). Užívali jsme dosud nepoznaných krás života... A to vše bylo náhle přerušeno zprávou nejsmutnější - zemřel otec mé manželky. Vrátil jsem se pak k práci už sám, chodil večer po březích Lužnice a každá břízka či jiný detail byl také tak sám, opuštěný - tak jako já ! Dnes, kdy mi je 75 a oslavili jsme zlatou svatbu, dobře vím, že život přináší v jedné jediné vteřině radost i bolest, naději i zklamání, dobré i zlé... a že člověk musí stále jít, nebo se pokoušet jít...“

Z druhého dopisu (také z 1998) – od Vlastimila BRODSKÉHO cituji: „... pracuji, ač moji herečtí vrstevníci kroutí při pohledu shůry nad mým pinožením hlavami a neodpustí si zřejmě spoustu invektiv na adresu mé životní zarputilosti. Času je denně o 24 hodin míň a přitom bych toho chtěl ještě tolik udělat...Srdcem a duší patřím Valašsku a všechny kraje světa měřím jím. Je sice chudé, ale romantické, vzrušivé, neuvěřitelně voňavé (a nejen slivovicí) a láskyplně mě vždy objímající.

Jižní Čechy možná taky. No prosím - připouštím ! Povodí Vydry...? Romantika sama. Kvilda ? Jeden z nejhezčích konců světa. I Vltava je tam Teplá a zároveň studená. Poklidem třeboňských rybníků a symfonií ptačích populací jižní Čechy Valašsko dokonce přetrumfnou. Jenže, bohužel, mě tam nikdy nikdo nenaučil plavat a držet se v životě nad hladinou. Jižní Čechy jsou nejkrásnější oblastí naší republiky. Ale nikdy jsem tam s nikým nehrál kuličky. A ten podpatkem vyhloubený důlek taky povznáší krásu krajiny. (...) zřejmě jsem nestačil naplnit Váš záměr a nestvořil ódu na jižní Čechy. To víte - staří lidé bývají lokální patrioti a já už jsem pořádně starý..."

Třetím „do hry“ je režisér vlídného filmu o nevlídném létu i herec (komediant Arnoštek) Jiří MENZEL. Ten tehdy o svém vztahu k jihu napsal: „Velice kladný. Rád vzpomínám na své mládí a na své vodácké prázdniny na Lužnici. V jižních Čechách se mi líbí nejvíce - protože to je nejméně zdevastovaný kus Čech s krásnými místy. Našel jsem si zde několik koutků, které vám ale neprozradím, kam se rád jezdím schovávat. Jeden koutek přece jenom prozradím. Je to Český Krumlov a samozřejmě večerní představení v Zámecké zahradě."

Řádky psané k mému dnešnímu tématu panem Rudolfem HRUŠÍNSKÝM, bohužel, vložit žádné nemůžu. Tehdy v roce 1998 již nebyl mezi námi – své blízké a příznivce a obdivovatele opustil 13.dubna 1994. A také bych jej, jako rodilého Jihočecha svojí otázkou tehdy neoslovit – moje dopisy mířily pouze k rodákům z jiných krajů.

Vím, že pan Hrušínský starší miloval Lužnici, zejména v Plané nad Lužnicí. A zde rád a dobře rybařil… Nedá mi, abych alespoň pár slov ze svého archivu nevložil. Z dopisu MUDr.Jana Cimického:

„…kdysi jsem se ptal herce Rudolf Hrušínského, jak vydrží sedět jako rybář a nehnutě pozorovat vodu. Řekl : To víte, tu moji tvář kdekdo zná, kdekdo mě oslovuje a to člověk nemá moc klid. Teprve u vody mám jistotu, že můžu zůstat jen sám a se svými myšlenkami. Na rybáře se přece nemluví…“


Ještě jednou použiji „filmovou hlášku I.kategorie“ – a k přání pěkné druhé části léta všem laskavým čtenářům přidávám: Pokud nebude počasí podle vašeho gusta, nezlobte se příliš a nevolte slova „hrubšího kalibru“. Když si třeba jen potichu pomyslíte, že „Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným", uvidíte, že i ten načas, mraky a… a vůbec počasí na nic bude o ždibec vlídnější.

Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

O životě(nejen bez růžových brýlí)...

I když nemám vždy životadárné a hřejivé slunce nad hlavou... ještě a stále mám rád život a to v dobré a slušné společnosti.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora