Dobrý skutek aneb dnes já tobě, zítra...

sobota 9. srpen 2008 12:10

"A taťko, mám dnes nějaký dobrý skutek ?", ptal se náš malý skautík jemu nejbližší autority, aby si mohl udělat či neudělat puntík do svého sešítku. Přidal jsem se poznámkou, že určitě ano - vždyť byl celý den hodný a nezlobil. „To je ale přece samozřejmost. Něco jako povinnost, ne?! ", reagoval klučinův rodič za volantem. Pohodová jízda k Táboru zvolna ubíhala a naše rodinná posádka dál besedovala. Ale já se "zaposlouchal" do vlastních vzpomínek...

Kdysi (asi na podzim roku 1960) na mé stopařské mávání na jihu Tábora zastavil řidič, a že sice nejede do Českých Budějovic - ale ke "sloupu" na známé dráchovské křižovatce na E55 mě sveze. Když prý připlatím… Kývl jsem a nastoupil. Pak jsem  v autě poslouchal řidičovo skoro vědecké pojednání o vyšší spotřebě benzínu při zastavování, rozjíždění a při zatížení o váhu dalšího pasažéra. A také mi říkal - jak si dobře pamatuji - že dobré skutky se dělají, ale málokdy zadarmo. Při vystupování po 25 kilometrech jsem mu položil nad palubní desku tříkorunu. Tehdy za to bylo půldruhého litru benzínu. To byl tedy "dobrák" řidič - k pousmání, že ?

O dost let později (asi v létě 1973) mě stopoval na kraji známých poutních Klokot – dnes místní části Tábora - starší pán ve svátečním oblečení… Ujel mu prý o chloupek autobus a další jede až večer. Nejel jsem sice přes Oltyni, ale "hodil" jsem ho tam a do Jistebnice jsem pak jel o pár kilometrů větším obloukem. On moc děkoval, ptal se kolik je dlužen... Měl jsem dobrý pocit a pamatuji si svá tehdejší slova: „Ale co by, přece nic - třeba to zase někdo někdy oplatí mně.“

Uplynulo opět „pár“ let a moji dceru, která si zranila nohu při sportování, nejprve odvezl neznámý řidič z tělocvičny do nemocnice. Tam další pán, sám už po kontrole, dokonce na chodbě před ambulancí počkal, až dali dceři nohu do škrobáku a pak ji odvezl přes celé město ke studentské koleji. A domů - z Českých Budějovic do Tábora - dceru odvezl třetí motorista, člen jejího sportovního oddílu. Všichni ti muži ochotně a z vlastní iniciativy. Při zmínce o penězích se málem rozzlobili a jen s úsměvem mávli rukou. A to už byl benzín podstatně dražší...

Ten "můj dobrák" řidič tehdy pravdu neměl. Kolem nás byly, v současné době jistě jsou a určitě i budou dobré skutky bez jakýchkoliv podmínek či doprovodných otázek „Co za to…?!“.

Jsem optimista a věřím a snad i sázím na lepší stránky konání lidí nejen kolem sebe. A věřím, že platí (…někdy zpochybňované či zlehčované…): „Dnes já tobě, zítra ty mně !"

Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

O životě(nejen bez růžových brýlí)...

I když nemám vždy životadárné a hřejivé slunce nad hlavou... ještě a stále mám rád život a to v dobré a slušné společnosti.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora