Co je štěstí... ?

pátek 22. srpen 2008 13:01

Kolega bloger se ve svém vtipném článku („Prosím, plácačku“ - 19.8.) pustil do much – resp. do problému s mouchami. A že by asi chtěl nosit u sebe plácačku a bít mouchy na potkání. Přečetl jsem, souhlasil (štrúdl s mouchou také nemusím…), ale pak mi ty mušky nedaly spát a tak se zrodila i má „troška do mlýna“…

"„Štěstí, báseň od Adolfa Hejduka. Štěstí, co je štěstí, muška jenom zlatá, která za večera..." recitoval znuděně student Áda Čuřil a šokovaný češtinář profesor Kolísko, po dvou třech pokusech o správnou recitaci, výstup u tabule ukončil slovy: „Studenti? Vy nejste žádní studenti. Vy jste barbaři!“marvanpesek.JPG Tolik vzpomínka na herecký koncert pánů Marvana a Peška ve filmu Škola základ života.

Štěstí - to lidské štěstí – je opravdu jako ta malá muška?

 

Proletí kolem někoho jen tak nebo někoho chvilku jen zvídavě obletuje a zmizí… a u někoho na čas usedne?

Vzpomínám na kolegu z práce - muže, který po zprávě z porodnice, že má dvojčata-dcery, pravil ironicky: „No, to mám štěstí, že nebyla trojčata. Čtyři ženský v domě bych asi nepřežil“. Po čase přišla ještě jedna holka. A když jsem s ním před lety mluvil, byl pyšným dědou dětí – kluků i holek od svých tří dcer - a mluvil o náramném štěstí.

Když jsem byl mladý - a nerozumně nepozorný (dnes už jen to druhé) jsem v ubytovně po návratu z polní brigády zjistil, že nemám zlatý prsten, který jsem před ušpiněním chránil uložením do kapsy blůzy.mouchy.JPG Musel při mém skoro trvalém předklonu nad „zemí živitelkou“ vypadnout… Tak následoval úprk zpět, ale už jen pohled na nedaleký zahradnický plac, plný stop po traktoru i botách nedával naději. Smůla, že…? A já po pár krocích ten malý kroužek uviděl kousíček od hluboké šlápoty. Štěstí, že?!

Vzpomínáme doma občas na jedno hledání zlaté náušnice. Manželka se domnívala, že slyšela cinknutí, když se oblékala. Málem jsme obrátili chatu naruby, „projeli“ železnými hráběmi trávník dokola a chodili v předklonu, ale spásné cinknutí se nekonalo a domů jsme jeli bez zlata… Za čtrnáct dní jsem při opouštění auta zaregistroval minizáblesk – a nalezl v trávě u lesíka – dvacet metrů od chaty tu tulačku náušnici, napůl zašlápnutou do hlíny. Nevím, nevšiml jsem si, ale možná tehdy to štěstíčko kolem zakroužilo...kalend1.JPG

Snad jsem se měl stát zlatokopem kdesi na "Klondajku". To bych ale určitě nepotkal svoji ženu, nenašel svoji práci, své i naše přátele - nežil náš život s dětmi... A dnes vím, že byl a stále je cennější než kupa třpytivých nugetů.

Co je to štěstí?

<< odpověď možná ukáže
najetí šipkou-myší na obrázek

Kolik má podob, kolik nuancí má to námi tak často vyslovované slůvko: „štěstí“. Můžeme ho srovnat třeba s letními rány na břehu Jordánu nebo Máchova jezera - ať se díváme jak chceme, vždy vidíme jiný pohled, jiné odstíny barev, jinou vodu - a můžeme vždy stát na stejném místě a čas pohledu řídit hodinkami.

Až budete, laskaví čtenáři, někde v naší krásné přírodě (a třeba i krásně příjemné hospůdce) od sebe odhánět bzučící tvorečky jako dotěry a vlezlé protivouny, příliš se nezlobte a nerozčilujte. Nekažte si zbytečně pohodu. Což kdyby to třeba bzučela právě ta "muška jenom zlatá"- to vaše malé štěstí.

Nebo si myslíte, že jste úplně šťastní a už ho nepotřebujete...? Tak to vám přeju hodně štěstí ! A všem ostatním také!

Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

O životě(nejen bez růžových brýlí)...

I když nemám vždy životadárné a hřejivé slunce nad hlavou... ještě a stále mám rád život a to v dobré a slušné společnosti.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora