„Vaše starosti na moji hlavu…“

středa 12. listopad 2008 17:51

by řekla nebo si alespoň myslela mnohá. Ale jsou i ženy, které to berou jakou nedílnou  součást většiny pánských debat… Ale i drobné starosti všedních dní je přece dobré probrat, ne? A tak nevím, na čí stranu se mám  – jako nestranný svědek  následujícího přiklonit.

Elektrický vláček zvolna ukrajuje první metry krásné trati páně Křižíka a míří z Tábora k Bechyni… Ještě nedozněl zvuk přejížděného nedalekého železného mostu přes údolí Lužnice a uvnitř jednoho vagónu se hovor svezl - však také jak jinak, když se sejdou tři chlapi - od fotbalu k autům. benzinpumpa.JPG „Jo, to bývaly časy, když u pump byl jeden druh benzínu a všude za stejnou cenu. To snad jen majitelé tehdejších limusin jako Wartburg a Trabant museli dávat pozor, aby vzali mix. Dnes abych se cestou díval kde co stojí a když už si vyberu lacinější pumpu, dával pozor a nenatankoval nesprávný… Jo, to je fakt.A že těch pump je – někde jsem četl, že prý u nás v Česky přes tři a půl tisíce… No, jasně - kdo často střídá auta, ten aby měl pamatováka, co který motor bere. Speciál, natural, super, super plus, naftu… nebo ekodiesel, nebo ten „eLPéGé“ nebo jak se to… ten plyn. No jasně, je to složitý, to z rodiny nikdo nechápe…“

 

Sedí tiše u okna a slova, jí většinou nic říkající nebo cizí slova, vnímá jen jako zvukovou kulisu. Duchem je už doma...

"A vy, mladá paní, jezdíte na co ?"

Okamžik neví oč jde, ale pak mužům naproti trochu rozpačitě odpoví: "Jo... jako autem ? Na co jezdíme? No, hlavně na nákupy a taky někdy k babičce na Šumavu."

A pak se také usmívá - aby netrhala partu - ale dobře nechápe, proč po sebe muži vesele pokukují. A stejně už nemá čas o tom přemýšlet. Bere dvě tašky a hlavu jí už zase plní otázky: co udělá k večeři, stihne vyprat jednu nebo dvě pračky a co dnes zase kluci potrhali nebo ušpinili ? Bude při televizi žehlit nebo zašívat ? A kdy se dostane na mytí oken a manželovi spravit ty montérky - a kdy vzít boty k ševci a taky kdy konečně na tu rehabilitaci. K dalšímu otazníku v pomyslném seznamu CO-KDY-KDO už nedochází. Ve dveřích vagónu se ještě ohlíží na muže, zabrané do debaty.

Jo, mají to chudáci chlapi, mají to ale starosti, pomyslí si a vykročí od zastávky všedním podvečerním tichem k nedalekým bytovkám...

Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

O životě(nejen bez růžových brýlí)...

I když nemám vždy životadárné a hřejivé slunce nad hlavou... ještě a stále mám rád život a to v dobré a slušné společnosti.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora