Profizásah na vetřelce…

čtvrtek 20. listopad 2008 19:12

… musí být rychlý, rázný a rozhodný, ale vždy s ohledem na lidi v okolí. Obzvláště, když je na zdraví ohrožována nezvaným a přímo nesnášeným „hostem“ osoba, na které všem záleží…

„Je ... je tam, tam… tak dělej něco!! " přiškrceně křikla manželka v chodbičce a spěšně se přesunula do bezpečí kuchyně. Hned jsem vytušil, oč jde. Řečí o potkanech bylo v těch dnech před lety na našem minisídlišti z jednopatrových zděných bytovek „typu padesátých let“ tolik, že i ignorant věděl, že ten tvor patří mezi nejinteligentnější hlodavce v naší přírodě. Díky přizpůsobivosti a způsobu života v potkaních kolonií je prý schopen přežít i v době různých deratizací a pastí. A že se stal potkan součástí všech měst a větších lidských obydlí, kde snadněji nachází potravu a dobré podmínky pro přežití… Ale to jsem trochu odbočil od situace v našem bytě 2+1 v prvním patře. muzmyspalicka.jpgTak to bylo tak: rázně jsem v kuchyni uchopil paličku na maso a vykročil do předsíně směr dveře do místnosti úlevy. Ale zastavil mě další skoro zoufalý – ale i výhružný výkřik: „Tím nééé - nebo už v životě nebudu dělat řízky…!!". Chňapl jsem tedy po přední vidlici dceřina malého kola, které čekalo v předsíni na opravu.

Pomalu a se zatajeným dechem jsem pootvíral dveře. Nic ... Žirafím pohybem jsem nakouknul skoro až k míse a zase nic – nikde nic. Oči zaměřily na v rohu stojící masivní gumovky. A v jedné byl…! Že by něco opravdu bylo na těch ženských povídánkách, že krysy prý vylezou odpadní rourou až do pater...? Kočičí skok, ruka sevřela vršek gumovky - a už jsem byl poloviční vítěz. Na dotek uvnitř něco bylo, co trochu kladlo odpor.

 

„Tady nééé !" mě opět zarazilo v úmyslu bouchnout do gumovky na dlažičkách v předsíni. Rozhodující rázný nápřah jsem tedy udělal až mimo manželčino výsostné teritorium - na schodišti. Bum a bum!. Nyní mě však zarazila podivně klidná holínka. Že by finta nepřítele...? mysuschodu.jpgOpatrně jsem povolil stisk a nakoukl. Uvnitř spočíval objemnější váleček tlustých podkolenek, které jsem si do holinek občas bral na ryby.

Dodnes žena tvrdí, že hlodavce viděla panáčkovat za prkýnkem... a já zase, že určitě měla z těch „jednapanípovídala“ obav halucinaci. Ale já ještě navíc říkám, že moje akce byla perfektním profesionálním zásahem – ale jak už u nás bývá zvykem - s nulovým výsledkem... A ještě něco mě později i dnes napadlo: kdyby ti „inteligenti“ z řádu hlodavců měli třeba schopnost nějakého rentgenového vidění, asi by se mé profiakci chechtali. Třeba jako ten milý myšáček na obrázku vlevo, ne…?

Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

O životě(nejen bez růžových brýlí)...

I když nemám vždy životadárné a hřejivé slunce nad hlavou... ještě a stále mám rád život a to v dobré a slušné společnosti.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora