Tabula rasa - pro optimisty i pesimisty…

neděle 28. prosinec 2008 20:07

Delfy-archeologická lokalita

Vlastně je pro všechny - i třeba pro poučené optimisty, vtipálky i škarohlídy, vegetariány i gurmány. A pochopitelně pro zvídavé i ty přející …

Mnohý nový kalendář je u nás doma už možná bohatší o pár poznámek a připomínek a zaškrtnuté dny jmenin a narozenin blízkých, ale ve své podstatě je v těchto dnech ještě Tabula rasa. Jako bývala pro staré Římany uhlazená vosková psací tabulka, čistá - nepopsaná. Ve světě se užívá jako metafora ve svém významu jako české nepopsaný listněco, na co se dá psát a na němž zatím napsáno není nic. Nad takovým jedním kalendářem sedím a dumám, co nyní zde vložit do dalších řádek…DelfskaSibyla.jpg

Jaký bude ten rok s devítkou na konci…? Jaké budou jeho dny, týdny a měsíce a komu půjdou na ruku, kdo se bude radovat a kdo případně chmuřit ? O kolik se - po těch 365 dnech, po tom „vesmírném okamžiku“ jedné cestě matičky Země okolo Slunce – změní vzájemný poměr českých optimistů a pesimistů?

Abych znal jen část odpovědí, musel bych navštívit podhůří Parnasu v Řecku – a tam najít věštírnu v Delfách. Třeba bych tam potkal slavnou Pýthii nebo třeba Sibylu (viz obraz Michelangela). Možná by některá věštkyně předpověděla, co nás v tom pomyslném srdci Evropy čeká. A já bych pak byl asi nejvyhledávanějším poradcem a dveře se zvědavci by se u mne netrhly. Ale zůstal jsem doma za dveřmi.

Ta chvíle, napůl zasněná a vnitřně sváteční, napůl pragmatická a reálná, se dostavuje, ať chceme či ne. Ten čas slibů a předsevzetí, ústních i písemných prohlášení, okamžiků plánů a víry v sílu slov vyřčených i utajovaných. Nejen řádky tohoto povídání, ale ani celé stránky by nestačily jen na holý výčet dobrých úmyslů, které nás zejména v té půlnoční chvíli, v tom krátkém, ale emocionálně silně nabitém čase na přelomu roků napadají. Sliby prý jsou od toho, aby se neplnily - říkají ironici a škarohlídi. A ještě mnozí dodají – „Sliby se slibují, blázni se radují“. Ovšem takto pojaté téma by spíše patřilo do nedávných časů, kdy městy a obcemi pomyslně vonělo koření předvolebních gulášů, ale jistě nepatří k nynější jemné vůni jehličí, vanilky a purpury poklidného domova.

Vraťme se ale do reality… A doufejme, že ty týdny, které nás čekají, budou z kategorie těch lepších. 12h.JPGDoufejme, že se "náš svět" alespoň o kousíček posune zdravým rozumem ke klidnějšímu tempu - a opravdu bude tím světem naším a pro nás všechny. Chvíle létajících prskavek, petard a rachejtlí, ale i polibků pro štěstí pod pověšeným jmelím nás přenáší přes práh dalšího nového roku – k okamžiku definitivního rozloučení se starým a do hodin našich nadějí i slibů. Neberme to však už předem jako nějaký rituální zvyk a pak jen omezující závazek či břímě, ale zkusme povýšit svůj slib na dar sobě i bližním. A jak často vítáme Nový rok ukazuje obrázek vlevo – a jak ho vítají ti pesimističtější z nás se ukáže po <<--- přejetí šipkou myší

Říkává se, že každý má tolik štěstí, kolik si ho zaslouží, a že každý je svého štěstí strůjcem. Myslím, že moudru se nemá odporovat a ani na něm nic měnit. A tak si místo dalšího „nějakého velkého povídání“ navzájem popřejme upřímně a bez závisti to PF 2009 - to hezké české: „Hodně štěstí !“ v tom novém, v kalendářích a kronikách zatím nepopsaného roku…

Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

O životě(nejen bez růžových brýlí)...

I když nemám vždy životadárné a hřejivé slunce nad hlavou... ještě a stále mám rád život a to v dobré a slušné společnosti.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora