Každý začátek bývá občas těžký

středa 7. leden 2009 11:18

A když se jedná o peníze - a o své vlastní - tak snad vždy. Ne, že bych jich nechtěl mít více a častěji, ale člověk prý má být skromný a trpělivý - a pak přijde třeba i štěstí a polepší si…

"Šetřit se dá i z mála, jen začít a vytrvat". Tak tuto zásadní větu do mého života přinesla manželka. S tou druhou, od mé maminky vštěpovanou zásadou: " Kdo šetří - má za tři" si tyto dvě věty „ekonomky" hned padly kolem krku. A časem se usadily i v mém podvědomí...

Řadím se mezi normální příslušníky lidského rodu - a tak se občas i na mě usměje štěstí. Před třiceti lety jsem našel na liduprázdné ulici desetikorunu, před lety dokonce krásně zelenou stovku, ale tu doma v kapse odloženého saka. Výměna starých federálních bankovek však prý už dávno minula. No, nic - pech patří také k normálnímu životu, že ?

A ejhle, před pár lety zase štěstí vzalo správný směr. znamka.JPGPřišel mi dopis a já držel před očima obálku s nepřetištěnou známkou. Že by naše pošta v úsporném balíčku už neměla razítkovou barvu ? Nebo je to technická závada či selhání lidského faktoru...? No, jsou i větší škody v našem státě, a tak jsem  trochu sobecky dál o nich nepřemýšlel. Nastal malý koncert pro nůžky, misku s vodou, dva papíry a těžítko. Nečekaný přínos do rodinného rozpočtu využiji k odeslání soutěžního kupónu reklamní akce. Co kdyby se štěstí zase unavilo ...

Druhý den ale ouvej ! - když jsem olíznul známku, můj jazyk postrádal to, co dělá známku vždy připravenou. Lepidlo, jak říkávala moje máti - „jako napotvoru“ - doma nebylo žádné, v papírnictví ve městě bývá výběr velký. A víte, že jsem netušil, jak lepící hmoty podražily ?


Při nalézání do auta jsem zavadil kolenem o volant. Aha, koleno - no, nazdar, honem z města  domů ! Tušené bylo skutkem. Uzené koleno v hrnci na vařiči bylo už na suchu a kouřilo jako malá spalovna. Zničený nerez hrnec se škvarkem, než se z práce vrátila žena, putoval honem do kontejneru. Štěstí, že jsem nedávno dostal k narozeninám kvalitní vodu po holení. Ani jsem jí nevystříkal celou a pach v bytě byl skoro utlumen.

Nastalo finále známkohry. Potřel jsem rub zoubkovaného papírku, přiložil na obálku a jemně pohladil i jeho líc... Vracel jsem se od poštovní schránky v dobré náladě, že jsem ušetřil.. Řekne se: jedna obyčejná dopisní známka, ale přece jenom, stojí „pár“ korun. A koruna ke koruně... Starý "Rotšíld" – milionář - také kdysi začínal z mála, ne...!?

Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

O životě(nejen bez růžových brýlí)...

I když nemám vždy životadárné a hřejivé slunce nad hlavou... ještě a stále mám rád život a to v dobré a slušné společnosti.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora