Bílá vrána v černé kronice

neděle 25. leden 2009 18:28

Tento typ zlodeje to urcite nebyl...

Pořádek prý dělá přátele. Nevím jak kde, ale u nás doma se o to už dávno snažíme. Ale,  ač se to bude zdát více než podivné, stal se před lety tak trochu - když ne naším, tak alespoň mým - přítelem  jeden  neznámý zloděj...

Byl před časem jeden  rok, jeho první prosincovou sobotu, a my přijeli na svoji starší dřevěnou chatu, která jistě už svým vzhledem zkušenému pobertovi napoví, že uvnitř asi nebudou starožitnosti a super hi-fi výbava či po dědovi trofejní paroží….A ejhle ! Po odemknutí nám cosi neladilo v zorném poli. Za mžik bylo jasno:  byl tu ZLODĚJ !! V podkroví mírně zívalo trochu nedovřené okno...

Cesta na policii, její příjezd, obhlídka a zápis - to vše zabralo pár hodin zimního odpoledne. Ale proč ta slova úvodem ? Posuďte sami, zda něco na nich je. Okenice nad stříškou verandy byla vypáčená bez většího poškození, okno také a nerozbité. V kuchyňce byly odložené a srovnané talíře, hrnky a příbor, i použité kastroly na desce chatové „minilinky“ - a plechovky od našich konzerv trůnily v odpadkovém koši. A v bedýnce u krbu zase sáčky od polévek a čaje. Stůl vzorně čistý. Na válendě trochu stop po ležení, ale deka, snesená z podkroví byla na okraji pěkně složená…

Okenice i přízemní balkónové dveře, kterými "návštěvník", podle pár zjištěných stop, chodil přes terásku ven, byly zevnitř zase pečlivě zavřené. Zmizely sice jedny staré pracovní džíny, ale i nad tím jsme se trochu podivili – asi byly novému majiteli dlouhé, tak je zkrátil a přebytečné kousky, mimochodem šikovně rovně střižené, položil mezi pár polínek u krbu… a věřte či ne, i nůžky uklidil přibližně na místo, kde si je půjčil.

S trochou úsměvu jsme konstatovali, že kdyby nebylo odpojené čerpadlo u studny, tak ten pořádkumilovný "host" snad po sobě i to nádobí umyl. Takto spotřeboval jen dvě láhve balené vody, která byla jako železná rezerva v malém sklípku u kuchyňky. Než odešel definitivně pryč – zaručeně opět horním oknem, vypnul elektriku hlavním jističem...

Nečtu často v tisku černou kroniku a nemám rád podrazy, zlodějny a násilí v jakékoliv formě. Ale o tomto kriminálním činu píši malinko v pohodě. Možná, že bych měl poděkovat mamince "našeho hosta", že ho vychovávala k pořádku. Možná to byl ženáč, cepovaný "pod pantoflem", na útěku od své ženy. Kdo ví...?!

A tak, ač jsme měli neplánované vzrušení, trochu starostí i nějakou tu škodu (potom uhrazenou z pojistky) - vznáší se kolem toho všeho takový nevyřčený "dík". Za to, že jsme nemuseli vůbec v tomto případě použít výrazy vandal a grázl... Trochu jsem si vzpomněl na radu Vacátka z Hříšných lidi … jak říkával, že i zloději mají svou čest a svědomí. Že by ta naše „bílá vrána“ mezi dnešními bezohlednými a chtivými nenechavci byla jiskřičkou na lepší časy? Asi ne, že – spíše bude výjimkou, která potvrzuje pravidlo.

Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

O životě(nejen bez růžových brýlí)...

I když nemám vždy životadárné a hřejivé slunce nad hlavou... ještě a stále mám rád život a to v dobré a slušné společnosti.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora