V neděli ANO…nebo NE ??

čtvrtek 5. březen 2009 08:15

... bývaly na stránkách kalendářů a v diářích odpovědných funkcionářů  připomínky a poznámky, jen aby (..."nedejbože"...!) nedošlo k opomenutí. Ano -  toho snad hned po Silvestru  hromadně¨nejoslavovanější dne v roce...

V Čechách  po roce 1989 byl  8.březen jako MDŽ vytěsněn z kalendářů i z obecného povědomí a nahrazen Dnem matek. Dnes jsou oba svátky – když před  5 lety byla schválena novela zákona o státních svátcích. a významných dnech - zpět v kalendářích. V roce 2009  je v nich u 8.března uvedeno:  Mezinárodní den žen − významný den ČR – výročí demonstrace newyorských švadlen v roce 1909 (slaví se od roku 1911) a  u  10. května:  Svátek matek (vždy druhá neděle v květnu - slaví se od roku 1914).

„Tak nám vláda vrátila do kalendáře  em dé žet,  paní Müllerová !“, řekl by možná Švejk, kdyby dnes, resp.před pěti lety  žil. Odpověď na otázku, zda  to bylo dobře nebo ne,  by  byla asi na dlouhé diskuse. Ale proč… ?!
Když se ženy v roce 1910 (na konferenci v Kodani) v dobré víře usnesly, že 8.březen bude dnem oslav, nemohly tušit, že se časem někde a někdy   stane i dnem frází a velkovýroby pokryteckého vzdávání poct.znamkamdz.jpg U nás se také často někde stával MDŽ trapnou karikaturou a snad i výsměchem. Šlo, jak jsem  nedávno četl: „…pouze o povinné karafiáty, chlebíčky a nasávající soudruhy“.

Ano, až paradoxní bývalo, že ten den často nejvíce oslavovali muži. Že by zde „úřadovala“ nějaká souvislost  s bájnou událostí – s Adamem a Evou, stvořenou z jeho žebra? Domnívám se, že to spíše bylo z radosti, že jsou ONI a ne ONY... Ruku na srdce, pánové, vždyť  víme:  kromě půvabu a krásy, něžnosti a citu, rozumu a tolerance - a ještě dalších dobrých typických vlastností - není vlastně ze strany mužů  ženám co závidět.   Když to vezmu od počátku: přivádět na svět děti, krmit je a chovat; doma vařit, prát, zašívat, žehlit, uklízet;  v rodině být často oporou, živou a chápající zpovědnicí i studnicí nářků, rádkyní a kamarádkou -  a ženou svému manželovi -  a mnohdy, ne-li většinou, ještě zvládat vlastní zaměstnání. 

● Kolegové-pánové, kdo z nás by měnil, že?hlavymdz.JPG   Rozhodně by tak neučinil muž, o kterém jsem před lety slyšel zaručenou pravdu. „Pozítří, v sobotu,  má mamka svátek. No, ten den žen přece... Musíme něco zorganizovat. Kytici, dort a … a třeba takový společný slavnostní  den, co říkáte ?", promluvil otec  k naslouchajícímu párů dětí. A šeptem dodal: „Už úplně vidím, jak se mamka bude překvapeně usmívat…“ 

Druhý den, při ranním spěchu na autobus, požádal manželku, ať cestou z práce koupí nějakou kytičku.  Že  tomu  z  rodiny  rozumí nejlíp. V den svátku se  trio gratulantů,  po konzumaci pro ně už připravené snídaně, spiklenecky sešlo v pokoji, aby vyčkalo sklizení z kuchyňského  stolu. Náhle si otec klepl na čelo a nakoukl do kuchyně s dotazem, kde že je ta kytka... Tu pak dal synovi a ten ji  v čele gratulantů jménem všech předal opět mamince. Svůj  plán, že by mohli uvařit oběd, změnili operativně  na konstatování, po zahlédnutou  naloženého masa, že svíčkovou nikdo jiný tak senzačně nesvede, než maminka - a ještě by ji brali radost z toho, jak všem bude chutnat. Aby nerušili, vyklidili kuchyni a dokonce i ztišili na celé dopoledne televizi a magneťák…

Při obědě syn vybreptl tajený plán: společně vyrazit ven  a zajít třeba i někam na kafíčko a čaj. Otec ohleduplně dodal, jen ať mamka nechvátá s nádobím, že času dost a rádi počkají. Za půlhodinku s nakaboněnou tváří prohlásil, že počasí jim nepřeje – a že jí přece nebudou tahat do větru a chladna - a ať si tedy udělá pěkné volné odpoledne. Sám s dětmi že skočí na kousek řeči k bratrovi. A opět si klepl na čelo: „Jo, taky jsme ti chtěli, milá mamko, koupit dort, ale měli samé tučné a drahé... A ten tvůj tak dobrý ananasový s želatinou nikdo jiný neumí. Co kdybys ho upekla ?"

Při večerních televizních zprávách muž dojídal třetí kousek, dopíjel kávu a pošilhával do kuchyně.  „Oslavenkyně“ právě odkládala zástěru. Z šera pokoje se mu zdálo, že u jejího oka zahlédl třpyt. Že by slzička dojetí z toho pěkného svátečního dne,  pomyslel si a  uvelebil se v hloubi ušáku. 

Laskavý a tolerantní čtenář jistě pochopil,  proč a koho jsem chtěl „píchnout" svými řádky.

gratulacemdz.JPGPro přání a slůvka mužských i dětských díků máme hodně příležitostí. Dá se říci, že až 365 do roka.  Vždyť přinést ženě kytičku přece můžeme zítra, za týden...za měsíc. Bez gest a fanfár - jen a jen z lásky, úcty a pro radost. A udělat ze všedního dne  den sváteční – bez upozorňování a hlásných plakátů a titulků v tisku...

Důvod je přece vždycky….

Například  máme brzy po   této neděli  další krásný svátek – tu druhou květnovou neděli - Den matek.  A to jsou přece ženy, které máme nejraději…

Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

O životě(nejen bez růžových brýlí)...

I když nemám vždy životadárné a hřejivé slunce nad hlavou... ještě a stále mám rád život a to v dobré a slušné společnosti.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora