Byl malý vzrůstem, ale velkým hercem a milovníkem plného života…

pátek 20. březen 2009 07:11

Před mnoha lety  se naše cesty  (asi poprvé)  setkaly. A to v září 1945  na chodbě školy „Na Mareďáku": on  zamířil do jedné z tříd  - a protože nás, táborské rodáky, dělilo přesně 364 dní - já  mířil do  třídy vedlejší  už  jako druhák.  A léta běžela...

 

Kdybych tušil v těch letech, co bude  za řádku let, asi bychom  ve škole o přestávkách mluvili a snili také o cestě  na filmového plátno...  Život mě sice za čas  zavál z  rodiště jinam, ale  s Jiřím jsem se později mnohokrát setkal - a opravdu u bílého plátna. Ovšem já byl jen divákem. Dnes bych se s ním opět  moc rád sešel a popřál, ale bohužel...  Je to možné jen v této vzpomínce:

V pondělí 30. března 2009 by se  dožil  sedmdesáti  let  Jiří Hrzán - jedna  z nejosobitějších postav českého herectví nedávné minulosti… Narodil se v rodině táborského zahradníka jako nejmladší za čtyř dětí.  Od mládí  rád  sportoval a atletickou běžeckou  dráhu střídal s hřišti na házenou,  kopanou i hokej. A už ve škole byl také  „živel a třídní klaun"...

Po maturitě nebyl přijat  na DAMU, ale  v táborském Divadle mladých  si ho všiml divadelník E. F. Burian a nabídl mu angažmá v divadelním Studiu v Praze. b-hrzan2.jpg Talent a píle Jiřího Hrzána dovedly na profesionální divadelní prkna - přesto, že  neuměl dobře vyslovit „ř" a trpíval mírnou koktavostí. Za rok byl na školu už   přijat  a po absolvování (1961)  hrál  v divadle v Pardubicích a Ostravě. Po roce 1964, kdy se  formoval  pražský Činoherní klub, stal se vedle Jana Kačera, Jiřího Kodeta a Petra Čepka  členem souboru. První jeho rolí byl nepřekonatelný sluha Syr (komedie Mandragora) a své pohybové předpoklady a fantazii klauna pak zde uplatňoval v dalších divadelních rolích.

V roce 1963 se oženil s Věrou Šmídovou a v dubnu 1964 se jim narodila dcera Barbora, která  vyrůstala v Českých Budějovicích u  matčiných rodičů, divadelních herců Věry a Ády Šmídových.

Brzy také začala  Hrzánova filmová kariéra:  režisér Krejčík poznal jeho herecký talent  i jeho tělesné dispozice a z naivně dětských rysů  tváře a jeho řečového projevu udělal přednost pro role (filmy  Svatba jako řemen; Penzión pro svobodné pány (1967) ). Obdobnou praxi volili  i jiní režiséři. b-prcek.jpg Např. filmy: Pane, vy jste vdovaSlaměný klobouk (zde uplatnil i svoji atletickou průpravu), Drahé tety a já (zde i zpívá), Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách, Pan Vok odchází  O Terezce a paní madam . Kromě rolí komediálních či tragikomických hrál skvěle i filmové role vážné: (Hlídač) a zejména roli palubního střelce Prcka (fotografie vpravo) ve filmu Nebeští jezdci (válečné drama-1968). V televizi hrál např.v seriálech  Arabela, Žena za pultem,Byl jednou jeden důmPíseň pro Rudolfa III"b-jedendum.jpg V této hudební féerii autora Jaroslava Dietla a Jaromíra Vašty z let 1967- 1968  se projevil jako herec muzikálového typu. (vlevo na snímku s Ivou Janžurovou)

Celkem hrál v  51 filmech, televizních inscenacích a seriálech. Spolutvůrce Večerníčku Říkání o víle Amálce a také Pohádkového listonoše Kodýtka.

Po roce 1970 politická  „normalizace společnosti" v ČSSR  způsobila stahování mnohých her (v nichž Hrzán také vystupoval); několik sezón již neměl tolik rolí a následně  přišel skoro konec s jeho hraním. V roce 1976 totiž  v Ostravě při lezení do hotelového pokoje  z výšky spadl a pro jeho zranění muselo být zrušeno několik divadelních vystoupení. Tento  „malér" byl důvodem k ukončení angažmá v Činoherním klubu (resp.neobnovení smlouvy) i k dalším zákazům, ale svoji roli zde sehrál  Hrzánův postoj k událostem ve vlasti  roku 1968 - postoj nesouhlasu, který byl v období normalizace posuzován jako nežádoucí.

Ale, bohužel, zejména ze zklamání a pocitů konce svého herectví  začal mít také stále více a více problémů s životosprávou. Ztvárnil ještě role ve filmech  Blázni,vodníci a podvodníci  a  Prázdniny pro psa,   ale v čase práce na  filmu Buldoci a třešně, v polovině natáčení přišel osudný den.  Není tajemstvím, že Jiří Hrzán vyhledával "adrenalinové situace", že měl oblibu se pohybovat ve výškách, po  římsách, okapech a hromosvodech, a že i při natáčení nebezpečných  scén se nenechával zaskakovat kaskadéry. Tím dnem  bylo pondělí  22. září 1980, kdy odešel z divadla  do pražské Ladovy ulice a zde spadl z výšky pátého patra, když ke své přítelkyni (jedné z mnoha v jeho životě) nebezpečně šplhal po budově. Těžce zraněný zemřel po dvou dnech v nemocnici  na Karlově náměstí -  24. září 1980 ve věku 41 let.

Ani po letech není zapomenut, b-hrzanova.jpg a jistě k tomu přispívá i v rodinných stopách kráčející dcera Barbora Hrzánová.

b-hrzan1.jpg Krátce před nedožitými pětašedesátinami svého otce -  v březnu 2004 - se potvrdilo české přísloví: „Jablko nepadá daleko od stromu", když  získala prestižní  cenu Thálie 2003 za roli Helenky Součkové ve hře Hrdý Budžes. A že by otec herec Jiří byl jistě právem hrdý na dceru herečku asi nikdo  nepochybuje: po absolv. DAMU (1987) byla šest let v Národním divadle, potom v Divadle Na zábradlí, zde  v r.1994 získala  „Cenu Alfreda Radoka"  za nejlepší ženský herecký výkon v Čechovově Rackovi; za roli Johanky ve  filmu Requiem pro panenku získala ocenění na festivalu v Torontu;  dvakrát (1995 a 1997) byla nominovaná na  „Českého lva" za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli. Celkem dosud (mimo divadelních) ztvárnila role v nejméně  43 filmech, televizních inscenacích a seriálech.

I když jsem trochu smutný, že  o muži -  o kterém se říká se, že byl malý vzrůstem, ale velkým hercem, bonviánem a milovníkem plného života - zde píši už jen v minulém čase,   ale jsem zároveň i rád,  že o rodákovi Jiřím mám co psát… a že snad  to  bude čtenáři bráno se zájmem a také s dobrou vzpomínkou.

pátek 20. březen 2009                        Rudolf Kukačka

 

Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

O životě(nejen bez růžových brýlí)...

I když nemám vždy životadárné a hřejivé slunce nad hlavou... ještě a stále mám rád život a to v dobré a slušné společnosti.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora