Jak jsem žil s KOMAFRIŠEM...

čtvrtek 26. březen 2009 06:38

O tomto víkendu si jen málo dětí vzpomene na školu - jak také jinak, že ? A co rodiče  potomka-školáka, s kterým občas mají menší či větší provozně-školní problémy? Pokud někdo tvrdí nahlas, že je vůbec nemá, tak je výjimkou a šťastlivcem, nebo vědomě nalhává  jiným i sobě.

„To co nechá za sebou kantor spolu s rodinou bývá často pro "mlaďochy" základ na celý život.“ - tuto větu jsem si jako motto vypůjčil z diskusního příspěvku k článku „Paní učitelka a režisér mají vždycky pravdu“ (22.3.09)

28. březen - který býval dlouhá léta slaven jako „Den učitelů“ jaksi upadá v zapomnění. V kalendářích je sice opět označen jako významný den a učitelé svůj svátek ještě trochu vnímají, ale veřejnosti příliš připomínán není. Ale proč…?! Vždyť je dnem, kdybychom se mohli – říkám záměrně „mohli“ a ne „měli“ – sami trochu zamyslet, zda by z nás učitel národů měl radost či ne. O přínosu světoznámého Jana Amose Komenského většinou něco víme, méně asi to, že patřil k pilným sběratelům přísloví. Je skoro jisté, že tedy i on znal to moudré a dnes až moc často opomíjené „Co jsi nevysvětlil slovem, holí nevysvětlíš“.

Jako dítě jsem se školou nemíval větší potíže. A mimo školu…? sssssss.JPG Vzpomínám, že mě ani staršího bratra tatínek nebil, ale také netvrdím, že nějaké to výchovné rodičovské plesknutí občas nebylo. Také ve vzpomínce vidím plácačku na mouchy s bambusovou hůlkou, kterou nám občas varovně hrozil… a slyším maminčino úsměvné vyprávění, jak jsem je v předškolním věku úplně odzbrojil, když na její: „Když nebudeš poslouchat, půjdeš do polepšovny !“ jsem prý reagoval: … a kdy ? Já se nebojím a udělají mě tam dozorcem a bude to…"

V jedenácti jsem tatínka nelibě překvapil, když jsem potají vzal ukázat svým kamarádům vojenskou dýku, na konci války nalezenou a pak doma pečlivě uloženou. Parta jiných kluků (typu Štětináč a Dlouhé bidlo) nás ale pronásledovala a já našel úkryt u strýce, dýku tajně schoval do botníku a zase šel. deda.JPG Ale strýc zbraň náhodou našel, řekl to otci a pak už doma následoval rázný pohovor i s vysvětlením (psal se rok 1949) - a také můj trest. Ve volném čase krasopisně (perem v násadce) inkoustem do starších sešitů tisíckrát napsat: Nemám brát věci, které nejsou moje. Psát pěkně mi nedělalo problém, díky mamince, která mě trpělivě učila odmala zvládat pastelky, štěteček a také tu násadku.

A co další malér…? To když jsem si „půjčil“ tatínkovo kolo (své jsem ještě neměl) chvilku před tím, než on přiběhl z práce s tím, že na Lužnici berou štiky a hned tam pojede. Prý pak čekal ve stínu na dvorku i s řízkovnicí plnou běliček pro štiku… a čekal a čekal. Po večerním pohovoru jsem několik následujících dní, když moji kamarádi odpoledne zase čekali že určitě přijdu, jednu-dvě hodiny uklízel dvorek i dřevník a drhnul „zašlou“ posadu, aby se prý v ní dařilo později tradičně vykrmované vánoční huse.

Běžel čas a  já byl také tatínkem dvou školáků. Nebylo to lehké, ale rozhodně to nebylo těžké. Určitě také  jejich a manželčinou zásluhou. Zvládání tužek, plnicích per a propisek i štětečků a také učení nám šlo. Také vzpomínám na jednu tehdejší besedu s mým kamarádem o  výchově „té dnešní“ mládeže, tedy i těch našich dětí. Obhajoval jsem, či lépe řečeno propagoval  výchovnou metodu, která určitě pomáhá – a to: „Komafriš“.

Na rozšifrování si pozvu tři muže.   Již zmíněného Jana Amose KOmenského,         pak spisovatele a pedagoga Antona S. MAkarenka a sportovce siláka Gustava FRIŠtenského. Ne osobně – jen jejich stále platné odkazy.

KOMAFRIS1.jpg

 

 

 

 

 

 

Z  Komenského – kromě nutnosti dbát na učení dětí a na pomáhat jim -  také brát jeho moudro:
„Rodiče a učitel mají být vhodným příkladem pro dítě a vést jej ke správné životosprávě. Střídání práce (tedy i učení) s odpočinkem, dostatek spánku a péči o hygienu těla“. Z Makarenka – i když názory na jeho metody se různí – si brát např.: „Učit lze slovy, vychovávat pouze příkladem“. A nepochybovat, že i povinnost a přiměřená práce děti vychovává. Co silák Frištenský, borec zápasník, který ctil souboje fair play ?  Ale  zejména otcové by měli užívat při výchově svých dětí sílu (pokud je někdy vůbec nutná) s rozmyslem. Nezaměnit sílu za násilí. To je pak špatné a unfér –nečestné a nesprávné pro obě strany…Sílu můžeme mít a užívat přece i v autoritě a respektu.
<<<=== ... a malé představení KO-MA-FRIŠ metody v obraze, jak to vidím dnes, se ukáže po přejetí šipkou-myší přes foto mých třech hostů >>>
----------
Vážení a milí čtenáři mi snad odpustí, že si u připomínky 417.výročí slavného Jana Amose  „přihřeji  i  svojí polívčičku“ - 1. narozeniny na blogu Lidovek.  To jsem - 28.3.2008 ve 13:08 - kliknul na „uložit“ u svého prvního článku.
Rád bych také nabídl všem kousek nějakého dobrého narozeninového dortu, ale tak daleko ještě www technika není… Proto tímto posílám všem  přání všeho dobrého  a   také svůj dík za projevovanou přízeň…

26.3.2009  Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

O životě(nejen bez růžových brýlí)...

I když nemám vždy životadárné a hřejivé slunce nad hlavou... ještě a stále mám rád život a to v dobré a slušné společnosti.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora