Pan Nárožný měl pravdu…

sobota 9. květen 2009 08:45

… když  mi před  lety v úvodu svého dopisu psal o místě, kde pro něho začínají jižní Čechy - a také psal, na co se ho právě tam často ptají jeho souputníci. Zapochyboval jsem a udělal  si potom mezi známými svůj miniprůzkum  a opravdu jsem na otázku dostal různé odpovědi. Také i nesprávné či vyhýbavé...

Při cestě autem od Prahy na jih po "déjedničce" na Benešov a potom  po dnes už „staré E55“ se brzy za Miličínem, známě spojeným s pojmem „Česká Sibiř“, objeví tabule: JIHOČESKÝ KRAJ a také OKRES TÁBOR. Právě o tomto místě se Petr Nárožný takto zmiňuje. "Pro mě, jako pro Pražáka Vltavou křtěného, začínají jižní Čechy když míjím rybník v Sudoměřicích a posté někomu vysvětluji, že tady - to s Žižkou a s těmi ženskými, co daly do vody závoje a železní páni se do nich zamotali - tady že to nebylo, ale u ...  a to je přece o kus jihozápadněji...“

Ten míjený rybník je v zatáčce na okraji  obce Sudoměřice u Tábora - a aby to bylo pro dotázané těžší, tak právě na jihozápad od Tábora leží ještě Sudoměřice u Bechyně. Pro správnou odpověď, zda pověstná husitská bitva proběhla u těch u Tábora nebo těch u Bechyně  nebo úplně jinde, se přesuneme přibližně o 50 km jihozápadně, mezi Strakonice a Písek. pomnik.jpg A zde, u obce Sudoměř (části obce Čejtice) se 25. března 1420 asi čtyřsetčlenný oddíl husitů (převážně žen a dětí), jedoucí z  Plzně do nově založeného Tábora, utkal s pětinásobnou přesilou panské jízdy.vozovahradba.JPG Na užším prostoru mezi rybníky Markovcem a Škaredým, zezadu chráněným dalšími rybníky a bažinami, se postupující rytířská jízda nemohla plně rozvinout a narazila na provizorní vozovou hradbu s bojovníky-obránci. Zmatek mnoha tlačících se jezdců, mlha a terén vykonal své - a část těžkooděnců na koních také skončila boj v bahně na dně vypuštěného rybníka Škaredého. A prý také se nohy koní zamotávaly do ženami na bahně "nalíčených" šál a látek... Tuto vítěznou taktickou bitvu Jana Žižky, s poprvé použitou a později známou vozovou hradbou, připomíná od r.1925 monumentální 16 metrů vysoký památník Jana Žižky, dílo sochaře E.J. Kodeta (1880-1954; dědy herce Jiřího Kodeta a malíře Kristiána Kodeta).

Ale vraťme se k „naší“ obci a rybníku – v Sudoměřicích u Tábora je od roku 2007 (po otevření části dálnice D3 od Mezna do Tábora) značně menší provoz a tedy i klidněji. A tak se zde mohu pomyslně zastavit a potvrdit, že se nechtějí chlubit „cizím peřím“, ale že se mají opravdu také čím pochlubit…

V obci se 7.12.1856 narodil architekt české novorenesance, přední představitel české secese – Josef FANTA. Po studiu architektury na české technice v Praze pracoval v ateliéru J.Zítka na interiérech Národního divadla, byl asistentem prof. J.Schulze na české technice. Na světové výstavě v Paříži (1900) získal zlatou medaili za interiéry. fanta2.jpg Od r.1909 byl třináct let profesorem středověké architektury na české technice v Praze, získal čestný doktorát a byl řádným členem České akademie věd a umění.

Profesor Josef Fanta byl všestranným umělcem - architektem význačných budov i dokonalých interiérů, památkářem, uznávaným malířem navrhujícím též fresky a sgrafita, pedagogem a organizátorem výtvarného dění. Z jeho mnoha staveb si připomeňme alespoň ty nejznámější… V Praze Hlávkovy domy ve Vodičkově ulici; secesní dům ve Spálené ulici č.112; novorenesanční Obereinigerovu vilu v Poděbradech; Hlávkovy vysokoškolské koleje,Jenštejnská 1 a secesní dům Hlaholu na Masarykově nábřeží v Praze. Jeho dílem je řada náhrobků na Vyšehradském hřbitově (např. Smetany, Heyduka, Fibicha, Friče) a pomník Karoliny Světlé na Karlově náměstí.

Zvláštní pozornost si nadr1.jpg zaslouží jeho dvě nesmrtelná díla:Mohyla1.jpg Mohyla míru – památník bitvy u Slavkova (stavba r.1910-12, otevření památníku až 1923) a nám všem známé hlavní nádraží (Wilsonovo) v Praze - vynikající příklad české secese (z 1901-09) . Názvy se měnily - v ČSR v letech 1919-1940 a 1945-1948 Wilsonovo nádraží, v ostatních letech Praha hlavní. V roce 1990 byl do názvu Praha hlavní nádraží připojen doplněk: nádraží prezidenta Wilsona a velvyslankyně USA Shirley Temple-Black odhalila jeho pamětní desku v hale.

Významný čs. architekt Josef Fanta zemřel v požehnaném věku devadesáti osmi let před 55 roky - 19. června 1954 v Praze a je pohřben na Olšanských hřbitovech pod náhrobkem, který si sám navrhl.

Abych byl spravedlivý, zamířím na chvilku i do druhých Sudoměřic… těch u Bechyně. I zde mají slavného rodáka:Hilar.jpg je jím Karel Hugo HILAR, vlastním jménem Karel Bakule (narozen 5.11.1885), divadelní režisér, básník, prozaik a dramatik.Vystudoval filozofickou fakultu a nastoupil jako lektor a tajemník v pražském divadle na Vinohradech a stal se brzy šéfem činohry. Od ledna 1921 byl šéfem činohry Národního divadla, kde pracoval s mladými lidmi a angažoval na jeho „prkna“ pozdější velikány – Z.Štěpánka, L.Peška, H.Haase, Fr.Smolíka. Baldova1.jpg Oblíbená herečka Zdeňka Baldová (1885-1956, na 60 filmových rolí)  byla jeho manželkou (viz foto). Neúnavnost a píle, s níž se věnoval literatuře a režii, jej vyčerpávala a v 39 letech ho následky záchvatu mrtvice na delší čas vyřadily. Po návratu do ND pracoval ještě usilovněji, ale v necelých padesáti letech podlehl druhému záchvatu. Tisk napsal, že „padl ve službách Národního divadla“. Karel H.Hilar, který byl mimořádným přínosem české kultuře, zemřel 6.března 1935 a v rodné obci mu v roce 1936 odhalili na domě čp.62 pamětní desku.

Je více obcí a měst na jihu Čech, kde mají známé či slavné rodáky – a obyvatelé obou Sudoměřic v okrese Tábor se k  nim hrdě hlásí... a jistě právem, že ?!

Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

O životě(nejen bez růžových brýlí)...

I když nemám vždy životadárné a hřejivé slunce nad hlavou... ještě a stále mám rád život a to v dobré a slušné společnosti.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora