Nejen o jedné dívčí miniválce…

neděle 7. červen 2009 17:17

Náš život je jako velká pestrá mozaika – také se skládá z větších či menších barevných úlomků či dílků.  A bývá jich hodně, že…?

Dívčí válka…

Míč od nohy putoval čirou náhodou či zákonem schválnosti na čelo jedné z hloučku děvčat. Chvilku zaraženého ticha vystřídal však netichý brek a vzápětí křik z osmi něžných hrdélek. A školáček fotbalista, nevím jak se jmenoval, ale asi ne Ctirad,  byl obklopen "četou mstitelek". Pěstičky a dlaně se jen kmitaly...

Za minutku bylo po akci a pole válečné se opět proměnilo na poklidné sídlištní zákoutí. Ale plné vítězů... Ano, správně je to množné číslo.

Ta zasažená dívčina -. možná Vlasta - se dmula pýchou, jaké má prima kamarádky  a osmička "trestajících Šárek" se rozhlížela, zda všichni viděli, jak se vypořádaly s tím "neomaleným klukem klučičím"...  A ten, sice ztrestaný nějakým tím štulcem, stál s vítězným pocitem, že chlapsky vydržel, neutekl ani neprosil o milost. U tří zbývajících fotbalistů ještě dozníval vnitřní souboj, zda měli či neměli zasáhnout, ale nepsaný džentlmenský zákon, že kluci se s holkama  přece neperou, už i u nich  pomalu také vítězil...zrcado.JPG

Pověz mi zrcadlo…

"Ještě tady trochu stínů... Tak, a je to !" Zkoumavý pohled do zrcadla skončil. Po vyjití z koupelny jí podezřelé a všudypřítomné ticho sevřelo srdce. A dveře jsou zamčené... "Božínku, vždyť já tam přece musím být !"  Slzy se měnily v živný roztok tragické tíhy ubíhajících minut. Ale spása přišla při pohledu na okno.

O desítku kilometrů dál to v právě těch chvílích vypadalo v oddací síni jako při rehabilitaci krční páteře - všichni otáčeli hlavy, ale milá Maruška, coby nevěstina svědkyně, vidět nebyla...

Za pár minut se dvě auta  na silnici minula a jela dál. V jednom bledá Maruška, které z okna tichého nevěstiny bytu v prvním patře pomohl ochotný soused  s žebříkem a pak jako řidič do města. V druhém autě byl  od města  se vzdalující  Jeník  - přítel Maruščin a druhý to svědek.

Konec dobrý - všechno dobré ! U svatební tabule si pak Jeník s Mařenkou svatosvatě slíbili, že při jejich svatbě nejprve udělají inventuru svatebčanů a pak vyrazí, aby nemuseli čekat a pouštět dvě další svatby, než budou v kompletní sestavě.

Ach, ty zrcadlo, ty kouzelná plocho, pověz, která žena před tebou neprohraje v utkání s časem...?!

Táborské práče ve dvacátém století…

V patnáctém století to měli táborští kluci (práčata) lehké. Od bojovníků kalicha odkoukali, jak metat, vrhat a odpalovat oblázky a valouny.

K dítěti patří zvídavost jako pěna k pivu... To pak dá prkno přes hranu chodníku, na něj čtvrtku cihly a hledá odpověď na otázku, jak a kam to poletí a jak prý to bude "obloukovat". Zvedne nohu - a dup ! Šestiletý výzkumník rázem viděl hvězdiček jako na letní noční obloze... Inu, cihla je cihla - a dětské čelo jen čílko. Ale máminy odborně školené ruce rychle dají stop rubínovým kapičkám  i slzičkám. Za pár dnů malý Jarda už ukazuje jen jizvičku pod ofinkou...

Husitská práčata praxí věděla, jak trefit nepřítelovo čelo. Ale jak mohou dnešní předškoláci vědět, kterak břemena létají, neznajíce zákonů fyzikálních. O balistice nemluvě. Jarda by ale jistě s práčaty historickou dobu neměnil - i když dneska je cesta k poznání někdy trochu bolestivá.

Dvakrát měř…

Naši předkové to měli s měřením jednodušší. Třeba husitští dělostřelci... "Bratře Žižko, krátká" - "Nevadí, popojedem...." -  "Bratře Žižko... dlouhá" -  "No nic, couvnem !" metr-.jpg

To se to měřilo! Na stopy, lokte, palce... Tady mě vždy napadalo, že to přece nemohlo být spravedlivé, což měli všichni stejné nohy či ruce ?

Dnes měříme nejen na kilo- centi- mili- , ale dokonce i na mikrometry a nanometry,  prý miliontinu a miliardtinu metru, což je pro mě něco nepředstavitelného. Ale zase vyznávat takové to měření „coul sem-coul tam, centimetr žádná míra“  není ani v domácím kutilství tím pravým ořechovým. To se pak snadno dojde k závěru: „třikrát jsem to řezal - a furt je to krátké !“

Utěšuje mě, že s měřením nemívám občas potíže sám. Jedna slečna (dcerko odpusť...) kdysi před lety sháněla pěkné džíny. Změřila se, číslíčko rozdala známým, ti sháněli - a když je pak  měla, ouha ! Měřila asi jen jednou, a krejčovský metr je zrádný-oboustranný. Stačí přetočit, přečíst údaj druhé strany - a pak  kalhoty v pase o nějaký coul nesedí... Což ani dívčí slzičky nespraví. Nebo pečlivě naměřená, střihnutá a pracně ušitá šusťáková ochrana rukou. Radost pohledět - ale synátor aby chodil s jednou rukou v kapse. Obě rukavice byly totiž levé...

 

Zážitky jsou zážitky, ale ono opravdu platí, že než něco "střihneme", máme se přesvědčit... Zejména v jednání. Těžko, přetěžko se už jednou vyslovené nebo vykonané bere zpět nebo napravuje.

Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

O životě(nejen bez růžových brýlí)...

I když nemám vždy životadárné a hřejivé slunce nad hlavou... ještě a stále mám rád život a to v dobré a slušné společnosti.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora