Hrrrr… na ně !!

středa 1. červenec 2009 18:55

Nad dávnými  troskami  (nejen)  o  naší současnosti…

Jsou to jen „dva páry let“  zpátky, co  nás (tři generace) zavedl červencový víkendový autovýlet nad  trosky zdiva v malebném údolí. Huspostava.jpg Přiznávám, že rodinná debata  tam začala tím, jak  česká soutěživost před třemi týdny (pro přesnost-10.června 2005) vynesla Jana Husa na sedmý špršlík žebříčku  a že ve středu 6.července bude  výročí dne, kdy byl roku 1415 v Kostnici upálen. A že bude státní svátek a tím i volno… Dětem úsměv v očích - na rozdíl od rodičů nehrál - volno  budou mít tak jako tak.

Nepochybuji dodnes, že  anketou se ten, kdo chtěl, dozvěděl o nominovaných  více a  ten, kdo volbu nesledoval, ať chtěl či ne, něco přece jenom zaslechl. Ale  masovou pomoc v sestavení soukromého objektivního žebříčků významu a zásluh osobností bych zpochybnil. Proč? Protože srovnávat  nesrovnatelné nelze ani  sebevětším počtem esemesek.  A že volbu provázelo vypisování kursových sázek na umístění třeba Masaryka, Čapka nebo Komenského -  stejně jako  na dostihy v Chuchli- to je asi daň tvrdé komerci i touze lidí po zisku. Ale protože respektuji staré moudro  „ Proti gustu žádný dišputát“, nebudu už  celonárodní  anketu O největšího Čecha  dál  „pitvat“.

Tak to naše  nedělní odpoledne pokračovalo  pohledem na zbytky zdiva a také vzpomínkou na sezimoústeckého Josefa Švehlu. Proč…? kolzihradekzdivo.jpg Někteří muži svými vykopávkami jsou navždy známí (např. Heinrich Schliemann - odkryl Tróju ; slavný. Howard Carter objevil hrobku Tutanchamona; Paul Emile Botta vykopal  palác u hlavního  města Asyřanů – Ninive) a jejich jména obletěla svět - ale (obrazně řečeno)   o řídícím  učiteli Josefu Švehlovi  ví jen velmi málo lidí. Tento amatérský historik a badatel, někdy pojmenovávaný „Český Schliemann“, obětoval   dvacet let práce, zdraví i rodinné štěstí -  když před více než sto lety  odkrýval zpod nánosu země a kořenů lesa základ toho, co dnes vidíme. Ano – dal veřejnosti možnost vidět zdivo Kozího Hrádku – bývalého sídla  malého rozlohou, ale  velkého historií. Zde i v okolí kázal a v letech 1413 a 1414 pobýval Mistr Jan Hus. O významu této národní kulturní památky  svědčí také časté otázky v nejrůznějších soutěžích.

Náš výlet završilo vnukovo přání zajet si ještě něco vyřídit na táborské Staré město. socha.jpg Tak nás „přijalo“ Žižkovo náměstí i se svojí nepřehlédnutelnou dominantou – sochou  hejtmana Jana Žižky z Trocnova. Možná stával  (od jara roku 1420 ) často  právě zde, když se chystal v čele svých bojovníků na pobyt v poli a na další bitvu. A že jich nebylo málo…Až se dá říci, že asi víc než bylo třeba – a že snad tento nejznámější Táborák, za těch necelých pět let, co mu zbývalo prožít, vlastně ve městě moc nepobyl.

Čtyři nositelé starého českého jména Jan byli ve finále celonárodní ankety  seřazeni za sebou od čtvrtého k sedmému místu. Od  Jana  Ámose přes  Žižku a Wericha  k Mistru Janovi.

Nevím, zda  to bylo zdání či hra světla a stínu  nebo skutečnost,  ale při odjezdu z náměstí jsem se  ohlédnul …a  zahlédl  Žižkovo zamrkání oka. To určitě reagoval na mé občasné myšlenky o tom, jak by se asi zachoval „náš vojevůdce a rázný muž“, kdyby  ho dnes lid prostý požádal o pomoc . Kdyby měl zopakovat  červenec 1419 a svoji účast na první defenestraci (ale dnes asi již mírnější)  nebo červenec o rok později, když slavně zvítězil v bitvě  na Vítkově (…místní mi prominou, že ? ) - tak tedy v Praze na Žižkově.

To mrkání tedy beru, milý bratře  Jene z Trocnova, jako naději, že se Ti možná podaří jakousi nadčasovou telepatií, třeba s palcátem v ruce a zaštítěn puncem pátého největšího Čecha všech dob, zahřímat v matičce Praze na patřičném místě a zjednat rozumnou nápravu. Pokud to – napříč českým politickým spektrem -  ještě vůbec jde. Vždyť to, co „panstvo“ často na svých křeslech  lidu svému předvádí je snad víc než hřích…

A to by potom, bez  ohledu na má slova v druhém odstavci,  národ  asi rád poslal fůru esemesek na Tvoje konto a postoupil bys tím v tom nějakém příštím žebříčku o hodně výš…

Letos si  výročí historicky známé   události staré skoro již šest století  připomínáme v pondělí 6. července…
Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

O životě(nejen bez růžových brýlí)...

I když nemám vždy životadárné a hřejivé slunce nad hlavou... ještě a stále mám rád život a to v dobré a slušné společnosti.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora