Když je někdo nebo něco na houby… / II.

pátek 10. červenec 2009 17:39

Řekne-li žena veřejně o svém manželovi, že…,  že „on je spíše takový na houby“ -  tak to určitě není zrovna šťastná definice. Ale podívejme se blíže (dnes bez nějakého testíku a otázek), jak to vlastně myslela.

Před pár dny u televize jsem jen zakroutil hlavou, na co    lidé nepřijdou. A potom  před spaním jsem si představil tuto situaci:  sobotní ráno v ložnici  městského bytu,  manželé středního věku …  a dialog :  „Lojzo,  k obědu udělám bramboračku, tak sedni na kolo a dojeď pro dva-tři hříbky, a taky křemeňáky a pár  klouzků. A nezdržuj se !“    „Ano, zajedu. Tam, jak jsem byl…,  no tam někde za rybníkem.“ Za půlhodinku Lojza vyvede kolo před vchod,  z kapsy cosi  vyndá,  prstem  chvilku ťuká, mačká  a pak vyrazí směr …

No, ano, milí čtenáři, tušíte správně, vyrazil směrem, který mu určuje GPS navigace -  lidově GPSka, malé to  přenosné zařízení pro určení cesty k zadanému cíli. A tím cílem  Lojzíka je místo nebo místa v lese,  kde nedávno náhodou našel více hub a  protože moc ten les nezná, tak si souřadnice  „placu hříbků“¨ do své navigace uložil. 

Že jsme národ houbařů je známo. Že umíme sbírat a hledat houby také víme… a upravit pak z nich dobrá jídla (tedy drtivou většinou), to je bez diskuze. Znalost hub u nás je  největší v Evropě. To se ví z mykologických konferencí. Ale čí zásluhou?  Jistě rodičů, prarodičů, u skautů, na táborech,  nebo také našim cíleným zájmem. Málo však už  víme o lidech, kteří mají velkou zásluhu na rozvoji mykologie,   na vydání prvních  houbařských atlasů, na zásadách sběru a hlavně na třídění  hub. 

Pojďme se krátce seznámit se třemi z nich:  Před 125 lety se narodili dva muži, jejichž životem se staly houby -  v Hradci Králové to byl František Smotlacha  (1884-1956).  Jeho zásluhou začal vycházet  Časopis československých hubařů, nyní Mykologický sborníkzaložil  v r.1912  Mykologický odbor České botanické společnosti. Smotlacha vykonal ohromné dílo v oblasti popularizace houbařství a výzkumu jedlosti a toxikologie hub.  Mykologickou poradnu založil ještě za Rakouska, v roce 1909 ve svém bytě. Je autorem pověstného díla :  Atlas hub jedlých a nejedlých . Osobně prý vyzkoušel konzumaci 1700 druhů hub…  Český národ by mu měl  být vděčen, že udělal větší pořádek v chaotickém povědomí o jedovatých houbách.  Např. dětem dlouhá léta říkala  školní pomůcka u sedmi obrázků hub, že jsou  jedovaté a nejnebezpečnější – ve skutečnosti takové  byly jen dvě.  A smrtelně jedovatá muchomůrka zelená tam nebyla vůbec.

Druhým mužem je rodák ze Soběslavi – pedagog, biolog a mykolog  Rudolf Veselý  (1884-1966).   Má zásluhu o vydání atlasů (většinu sám ilustroval) a na rozvoji systematiky a taxonomie  hub.  Spolu s Fr.Smotlachou  v roce 1921 založili velmi uznávanou  Českou mykologickou společnost. 

Naší  veřejnosti (nejen houbařské)  dlouhá léta radil v časopisech a televizi oblíbený mykolog Ing. Miroslav Smotlacha   -  český potravinářský chemik; technolog-vedoucí technického rozvoje a výzkumu; publicista, jednatel i čestný předseda České mykologické společnosti. Zabýval se praktickou mykologií, zejména technologií kulinářského a průmyslového zpracování hub a houbovými potravinářskými výrobky vůbec. Je autorem či spoluautorem řady populárních houbařských atlasů a kuchařek.  Zde  si nemohu odpustit vložení přísloví: „Jablko nepadá daleko od stromu“. Ano, Miroslav Smotlacha (1920-2007) je synem Františka Smotlachy.

houbykam.JPG

Kam nás může navigovat tato „supernová“ houbařská GPS  se může snadno přesvědčit  každý čtenář jedním pohybem šipky-myší na  symbol  ukazováčku a TAM….

Ale mám dojem, že mnohé tato možnost asi nenadchne a  nepůjdou zítra koupit „GPSku“.  Přišli by jistě o ten požitek  brouzdání lesní  zelení a hledání,  objevování krásných míst  a  v neposlední řadě i o radost z nálezů… Ano, z nálezů a ne prostého a uchvátaného sbírání.  Kdyby chodili jen podle navádění na „tutymísta“ pro houby, to by mohli přece jít do tržnice… a bez techniky.

Odcházím  a rád ještě jednou k panu Smotlachovi – k tomu mladšímu (foto).

smotlacha.jpgMěl jsem ho celé roky rád a se zájmem poslouchal jeho rady. A tak mi dovolte, milí čtenáři, abych na závěr dnešního houbařského putování dal slovo nositeli čs.vyznamenání – Medaile za zásluhy (28.října 2005 udělené prezidentem ČR).

Před jedenácti lety mi v dopise  mj. napsal : „… vzpomínek na jih a speciálně na Tábor mám více…Mám na jihu mnoho přátel v oblasti potravinářů a hlavně mezi mykology, kterých je u vás několik vynikajících. A mnoho přátel hub, se kterými si dopisuji... Jsem -  při svém "mládí 78 " - dost zaměstnán, a tak odpovídám na otázku, co teď v důchodu dělám:  Dělám houby - a dá mi to dost práce. "

Za tu Vaši práci, pánové Smotlachové a pane Veselý , mnohokrát děkuji – a jistě i jménem čtenářů blogů – odvedli jste kus práce prospěšné mnoha generacím… !

Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

O životě(nejen bez růžových brýlí)...

I když nemám vždy životadárné a hřejivé slunce nad hlavou... ještě a stále mám rád život a to v dobré a slušné společnosti.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora