Na ulici (nejen) o ulici…

úterý 4. srpen 2009 12:29

Slyšet v současných dnech častěji hlasitý povzdech je běžné… A  není divu, že?  Kromě nad naši politickou scénou  či rozmary počasí jsem minulý týden zaregistroval  také například povzdech: „Ach jo, ještě měsíc než zase budou…“  a  z jiných mladších úst :  „Ach jo,  už za měsíc to zase bude…!“ Nebojte se číst dál - není to o tv seriálu ani školním roce - jen o ulici jako komunikaci..

uliceotazniky.JPG Už dobrý člověk Švejk říká: „... každej je vodněkud."  A já dodávám, že skoro každý máme ještě tu svou, kde bydlíme. Tedy ulici - aby nedošlo k nějaké nepatřičné mýlce. A že o té ulici také něco víme a známe názvy i těch nejbližších ulic okolo. Byl jsem však už několikrát vyveden z omylu.

Sokolovská... ? A má být tady na sídlišti ?" Dotázaná paní kroutila hlavou, dumala – ale „přespolnímu" tázajícímu se chodci neporadila. Tak jsem, coby tu dvojici náhodou míjející, posloužil informací a ukázal směr. A v duchu se divil, že ta „místní“ paní nezná název ulice jen objednu dál za panelákem, v kterém jak určitě vím, nejméně dvacet let bydlí. No - budiž, ne každý se zajímá….

A další můj poznatek ...? Před pár lety jsem zpracovával pro regionální týdeník sérii článků o ulicích v Táboře, Sezimově Ústi a Plané nad Lužnicí. Jen o těch, které nesou něčí jméno - není jich sice moc (méně než sto), ale „fušku“ to dalo… Sháněl jsem kde se dalo údaje po kom nesou svůj název a také trochu souvislostí.  Když jsem u dvou-tří ulic neuspěl a vyčerpal všechny mně dostupné prameny informací, oslovil jsem občany v oněch ulicích bydlící. A věřte nevěřte - ti „místní“ většinou vůbec netušili, proč nebo po kom se jejich ulice jmenuje. Jeden pán mi dokonce řekl, že bydlí v ulici už přes padesát let. Také nevěděl, ale měl snahu pomoci a za dva dny se skutečně opět telefonem ozval s někde u kronikářky získanou informací.

A tak si říkám, po těchto epizodách s „domorodci“, že je tak trochu (nebo snad i více) divné až snad trochu ostudné, když člověk takzvaně místně domácí neví nic o té své ani sousední ulici - a že je v dnešní době asi velký rozdíl mezi pojmy: „někde pobývat či přebývat“ a „někde být a cítit se doma“…. Možná je to jen můj názor a většina obyvatel města nebo jeho části to považuje za zbytečnost.
A co mě ještě překvapilo…? Že v tom mám seznamu stovky ulic je pouze jedna s jménem ženy – a to Boženy Němcové. Proč právě ona? Asi nejen proto, že je to neznámější a milovná česká paní spisovatelka, ale také v Táboře dvacet pět let učil a žil s rodinou její syn Karel, narodila se tu její vnoučata a také zde své poslední roky života bydlel a byl tu i pohřben její manžel Josef Němec (1803-1879).

Jak to s porovnáním muži-ženy v názvech asi vypadá jinde? Tak mě napadlo podívat se na www plánky měst… Abych nebyl třeba nařčen že nějakému městu nadržuji, poslal jsem šipku myši svého počítače pátrat v naší Matičce stověžaté. Protože nehodlám tento článek pojmout jako nějakou rozsáhlou diplomovou práci, vezmu to opravdu velmi stručně a s přesností řečeno: „od očka nebo asi tak…“ V Praze je evidováno přes 7500 ulic, uliček, náměstí, nábřeží a tříd. Většinou jsou to místní názvy (U Vodárny, Pod Karlovem) nebo jména měst, událostí, zemí, květin a podobně. Pražských ulic s jménem osob odhaduji tak na 25-35 procent z celkového počtu - a těch „ženských jmen“ je v nich opravdu až hodně málo. Ze známých jmen zde najdeme ulici Karoliny Světlé, Elišky Krásnohorské, Magdaleny Rettigové a také Boženy Němcové. „Prošel“ jsem se po mapě i ulicemi dalších spisovatelek: Heleny Malířové, Boženy Hofmeisterové, Žofie Podlipské a Zdeňky Nyplové (Zbraslavské kronikářky). Také ulicí Elišky Junkové, slavné to automobilové závodnice, ulicí zpěvačky Evy Olmerové (P-Horní Měcholupy) náměstím Zdenky Braunerová, významné čs.malířky a ulicemi s hereckými jmény:  Jiřiny Štěpničkové, Šejbalové, Beníškové, Elišky Peškové a Anny Letenské. Jistě by se daly v plánku „velké“ Prahy najít ještě  další ulice s jmény žen.

Známé je, že po roce 1989 přibyla v Praze třída Milady Horákové (od východního okraje letenské pláně vede v délce více jak 2,5 km směrem západním). Jméno této ženy najdeme i v přehledu ulic více našich měst, např.: Opava, Znojmo, Říčany, Ostrava, Chrudim, Cheb, Liberec, Brno, Svitavy, Olomouc, Hradec Králové a další.

Dovolte mi také nakouknout krátce do historie těch většinou bíločervených tabulek na zdech domů…   narozi.jpg Názvy pražských ulic bývaly dříve pouze zvykovou záležitostí, povinně označeny byly až v roce 1787 jako doplněk k číslům domů (čísla byla zavedena v celé c.k. monarchii již od roku 1770) a názvy ulic byly označeny černými nápisy na nárožních domech (viz foto takového zrestaurovaného nápisu). Později vyšlo císařské nařízení o pojmenovávání ulic a zavádění domovních čísel podle ulic a v roce 1868 se sbor pražských obecních starších usnesl označit pražské ulice jednotnými německo-českými plechovými tabulemi. V každé pražské čtvrti měly jinou barvu. Vyhláška z r.1894 pak stanovila nahrazení dvojjazyčných tabulí českými s bílým nápisem v červeném pozadí a s bílým nebo modrým ozdobným orámováním. Podobné tabule vidíme a nám slouží v Praze dodnes… Ovšem neviděli jsme na nich vždy stejné názvy – nejednou již došlo k vlně přejmenovávání – např.po roce 1918; potom také z důvodu odstraňování duplicitních názvů po vzniku Velké Prahy; hromadná přejmenovávání přišla na počátku i na konci německé okupace (1939 a 1945); po únoru 1948 a také po roce 1989.

km.JPG Asi ne zapřu svůj vztah k jihu Čech a svému Táborsku… a tak jsem si nad plánkem Prahy, konkrétně u Hlavního (Wilsonova) nádraží řekl, zda má autor této známé krásné stavby také svoji ulici – a „vztyčil“ jsem obrazný infosloupek ... A opravdu – rodák ze Sudoměřic u Tábora, Josef FANTA (1856-1954), novorenesanční a secesní architekt, autor Hlavního nádraží, interiérů Národního divadla, Hlávkových kolejí aj. – v P- Stodůlkách ulici má (viz satelit.snímek/žlutě podtržená).
fantova.JPG














Ještě jsem navštívil ulici rodáka z Chýnova, sochaře a grafika – autora pomníku-sochařské kompozice Jana Husa v Táboře (viz foto v hlavičce mého blogu) – Františka BÍLKA (1872-1941) v P-1 nedaleko Staroměstského náměstí A do třetice i připomínku rodáka z Bechyně - Karla POSTLA, (1769-1818), malíře a grafika, zakladatele krajinářské školy na Akademii výtvarných umění v Praze – v P-ostavicícvhjH Hostovice.

Rád cestuji, ale bohužel vzhledem k svému dlouholetému stavu jen „prstem po mapě“ a dívám se na satelitní snímky-mapy. Objevuji tam nové a oživuji si své vzpomínky… a bývá mi dobře. Přeji vám všem, milí čtenáři, pohodu a hodně zdraví do všech vašich poutí po naší krásné vlasti. A věřím, že mnozí také se zájmem využíváte www mapy a plánky.

4.8.2009  Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

O životě(nejen bez růžových brýlí)...

I když nemám vždy životadárné a hřejivé slunce nad hlavou... ještě a stále mám rád život a to v dobré a slušné společnosti.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora