Známý (ale i neznámý) nálezce a později štědrý mecenáš…

středa 26. srpen 2009 09:05

O mimořádných nálezech  se většinou brzy dozví i veřejnost a  mnohé také vejdou do  historie  a učebnic. O jednom z takových nálezů-pokladů u nás v Čechách   – a to nejen pro jeho význam, ale i pro svůj osobní vztah  k místu nálezu - píši  následující řádky.

Pojem „Jistebnický kancionál“ snad každý slyšel ve škole a tak mnohý i ví, že jde o sbírku duchovních písní v latině i češtině z 15. století. kancional.jpg Již méně lidí zná odpověď na otázku proč se jmenuje „Jistebnický…“ Také je v širší veřejnosti méně známo, že knihu - dnes cennou národní památku, která umožňuje nahlédnout (nejen) do husitského liturgického zpěvu – našel už před mnoha lety mladý student.

Ale kdo byl oním nálezcem…? Byl to jistebnický rodák Leopold KATZ, který se v srpnu 1872 zapsal do naší historie nálezem – a proto také sborník nese název podle místa nálezu a ne místa jeho vzniku. Ale o dalším Katzově životě, činnosti a zásluze o naší vědu, kulturu a umění se u nás dlouhá desetiletí mlčelo

Narodil se před 155 lety – 29.září 1854 v rodině jistebnického vlasteneckého poštmistra Hynka Katze. Jako sedmnáctiletý student při hledání archivních materiálů ke školnímu úkolu (popsání historie své obce) našel na půdě jistebnické fary starou knihu. Nechal ji na místě a upozornil na ni svého gymnaziálního profesora Hynka Maisnara, jeho prostřednictvím se kniha dostala k Františku Palackému a ten rozpoznal její historickou cenu. Jistebnický farář P. Josef Schuller potom rukopis věnoval Národnímu muzeu v Praze, kde se nachází dodnes. Je vůbec nejstarší známou sbírkou duchovních zpěvů přeložených z latiny do češtiny, doplněných zápisem světských lidových písní. Mimo jiné zde také je česky Otčenáš, píseň Zdrávas, Maria a nejstarší zápis husity proslaveného bojovného chorálu Ktož jsú boží bojovníci.

Po absolvování v té době již široko známého táborského reálného gymnázia (to bylo od roku 1862 první s výlučně českým vyučovacím jazykem v tehdejší rakouské monarchii) nadaný Leopold Katz studoval v Praze práva a dokončil je r.1881 doktorátem - JUDr .katz.jpg Po složení advokátních zkoušek si otevřel v Praze vlastní kancelář a brzy se stal vyhledávaným advokátem. Patřil k významným členům Jednoty právnické v Praze a jako advokát mnohdy zastupoval také známé osobnosti a umělce. katz.jpg Všestranně vzdělaný JUDr. Katz věnoval velký díl času nejen osobnímu obdivu k vědám a umění, ale také velkorysé podpoře umělců a České akademie věd a umění (ČAVU). Byl opravdovým ochráncem a podporovatelem, ne dnes rozšířeným pojmem „sponzorem“ – ale vřelým mecenášem, duchovním patronem, ne jen finančně se angažujícím. Z jeho podpory se mohli těšit např. Vojtěch Hynais, Mikoláš Aleš, Josef Myslbek. Také Max Švabinský, Jaroslav Mařatka, Josef Gočár a jiní. Finanční úspěchy a úspory z advokátní praxe umožnily Katzovi vytvořit rozsáhlou sbírku výtvarného umění. Tu svojí závětí odkázal Moderní galerii v Praze.

Po smrti svého jediného syna JUDr. Jiřího Katze (ten krátce po své svatbě spáchal sebevraždu) založil ve prospěch ČAVU Nadaci Jiřího Katze“ a z výtěžku vložených cenných papírů byla udělovánaCena JUDr. Jiřího Katze“ - za zvlášť vynikající práce, původní české dílo ve vědě, hudbě a výtvarném umění. Byla každoročně udělována až do konce třicátých let 20.stol. a byla nejprestižnějším oceněním čs. výtvarných umělců.diplom.JPG Akademii (ČAVU) byla také svěřena Nadace Leopolda Katze pro výtvarné umělce“, určena Katzovou závětí z prodeje jeho značného majetku a každoročně byla v den úmrtí dárce udělována „Cena JUDr. Leopolda Katze“ (finanční část 50 tisíc Kč). Patřila umělci, který v posledních třech letech prokázal svoji uměleckou zdatnost vynikajícím dílem. Na snímku je Švabinského kresba na diplomu k této ceně. Je na ní vpravo dole v oválu profil mecenáše s jeho jmenovkou. Mezi oceněné patřil např. architekt Dušan Jurkovič za projekt mohyly J.R.Štefánika na Bradle a sochař František Bílek za dílo „Budoucí dobyvatelé“. V roce 1948 byla všem dříve oceněným umělcům - některým již in memoriam - udělena ve výroční den úmrtí JUDr. Leopolda Katze medaile Otakara Španiela.

Tolik stručné setkání s životopisem člověka vzácných schopností, ryzího charakteru a velkorysého ducha, úspěšného českého advokáta – Jihočecha JUDr. Leopolda Katze, mecenáše, sběratele výtvarných děl, autora knihy Dějiny města Jistebnice – který zemřel před 82lety, 19. ledna 1927 v Praze a byl pochován do rodinné hrobky na Olšanských hřbitovech v Praze.

Tolik k příběhu, který jako tiché, ale přítomné memento zapadá do mozaiky lidských osudů naší země 19. a 20. století – a navíc souvisí i s osudem dnešní Akademie věd České republiky, která již několik let připomíná život a zásluhy JUDr. Leopolda Katze .

*

Když jsem se před lety trochu hlouběji zajímal o známé rodáky (nejen) z Jistebnice, vedle malíře Richarda Laudy a dnešního „mého hosta blogu“ dr. Leopolda Katze, shromáždil jsem poměrně dost informací také o dalším muži ze starší české historie.

jistebnice.jpg

Při přípravě dnešního článku jsem se také zahleděl na kopii jedné staré fotografie… a zavzpomínal i popřemýšlel o svém vztahu k místu nálezu. Do Jistebnice, prvního místa mého povolání mě zavál osud před půlstoletím. Za několik dní pobytu jsem si všiml, že pod oknem pokoje domu na jistebnickém náměstí, kde jsem byl ubytován, je pamětní deska s textem: „Zde se narodil Petr Hromádka, husitský hejtman a zakladatel Tábora. Deska vsazena 1. 5. 1921 na paměť 500 letého výročí jeho smrti upálením.“ Jako táborského rodáka mě to tehdy zaujalo.

Na snímku druhý dům zprava je místo narození kněze Hromádky, dům vlevo dole (s „patrovou“ střechou a obchůdkem) byl rodiny Katzů, příbuzných Leopolda, který kolem něj často chodil nahoru do kostela a fary.

 

Stal jsem se svobodným obyvatelem Jistebnice - s přechodným pobytem, ale poměrně brzy (…co jsou v dějinách dva roky, že ?“) už ženatým s manželkou, pocházející z domu jen kousek od zmíněné pamětní desky. A za další necelé dva roky jsme v našem jistebnickém bytě položili do kolébky našeho prvního potomka-dceru. S kratší profesní “mezistanicí“ a bytem ve středních Čechách jsme v 1967 zaplnili (již ve čtyřech se synem) byt v Táboře a z potomků se stali - sice ne rodáci, ale přesto - Táboráci. Čas běžel a jednoho krásného dne nám dospělá dcera představila svého nastávajícího - mladého muže, rodáka z Chotěboře….

Jsem přesvědčen, že právě zde je místo na pár řádek o Petru Hromádkovi. chotebor.jpgV Táboře se stal hejtmanem a v čele Žižkových bojovníků dobyl v lednu 1421 Chotěboř a byl tam městským hejtmanem. Proti přesile panského vojska i nepřízni měšťanů neměl šanci udržet město a rozhodl se, po vyjednáváním, vzdát se moci. Přes slib volného odchodu všech, byli husité po opuštění opevnění napadeni a 300 z nich bylo 3.února upáleno v chotěbořských stodolách. Petr Hromádka byl zajat a odveden z Chotěboře a za 3 dny na chrudimském rynku upálen.

Tolik velmi stručný pohled do historie. Raději se vrátím do let ne tak dávno minulých: z táborsko-chotěbořského svazku se naše rodina rozrostla o dvě vnoučata - a ta jezdí, a prý ráda, z „Naší matičky stověžaté“ k prarodičům jak do Tábora, tak Chotěboře. Tam, na Vysočině, se mohou projít chotěbořskou ulicí Hromádky z Jistebnice, třeba při procházce k pomníčku oné dávné události (viz foto, pomníček od r.1929) a na jihu Čech třeba táborskou Hromádkovou ulicí při cestě za bratrancem a sestřenicí. dum.jpg Ti se svými rodiči zase často jezdí z Tábora do oblíbených míst přírody Jistebnicka a právě v městečku odbočují z náměstí u „Hromádkova domu“ (na snímku) …a syn prý občas i připomněl: „zde v mládí bydlel děda a tamhle babička“.

Nepamatuji, že bych našel zmínky o nějakém „antivztahu“ zmíněných měst v novějších dějinách… a to je dobře. Stejně tak mám já nyní dobrý pocit a důvod k úsměvu, když vidím, jak z našich jistebnicko-táborských a chotěbořských rodných kořenů rostou již dvě desítky let vstříc životu zdravé a silné výhonky třetí generace…

Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

Rudolf Kukačka

O životě(nejen bez růžových brýlí)...

I když nemám vždy životadárné a hřejivé slunce nad hlavou... ještě a stále mám rád život a to v dobré a slušné společnosti.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora